Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Příroda je neúprosná. Když si usmyslí, nedostanete šanci

21.08.2019
Příroda je neúprosná. Když si usmyslí, nedostanete šanci

Autor: mbl.is

Popisek: Islandský spisovatel a scenárista Einar Káraso

Jen člověk si myslí, že je mocnější než příroda. Ovšem pouze do chvíle, než mu ukáže pravou tvář. Dramatický příběh o střetu skupiny islandských rybářů s neúprosnou přírodou Ptáci bouře, napsaný podle skutečné události, vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

Dvaatřicet mužů na palubě trauleru, plně naloženého úlovkem okouníků, se chystá vyrazit na zpáteční cestu domů z newfounslandsých lovišť, když je zasáhne prudká ledová bouře. Celý povrch lodi vmžiku pokryje námraza a hrozí, že už tak přetíženou loď stáhne i s posádkou do smrtících vln. Bouře zuří dál a dál a muži na palubě i v podpalubí vedou zoufalý boj o přežití. Na otevřeném moři není před běsnícím živlem kam uniknout. V mrazivém sevření uvízly i další rybářské lodě, z nichž přichází zoufalé volání o pomoc.

Ptáci bouře

Islandský spisovatel a scenárista Einar Kárason se řadí k nejčtenějším autorům své generace. Nejvíc se proslavil díky trilogii z Ďábelského ostrova, první díl dokonce zfilmoval slavný režisér Fridriksson. Kárasonův román Zuřivost (2009) byl ve výběru na Cenu Severské rady a získal Islandskou knižní cenu. Ptáci bouře jsou první překlad do češtiny. Kárasonova kniha Ptáci bouře je inspirována skutečnými událostmi, při nichž si moře na rybářích vybralo svou krutou daň. Vychází v překladu Marty Bartoškové.

Autor: Einar Kárason
Překlad: Marta Bartošková
Žánr:
novela, světová beletrie
Nakladatelství:
Kniha Zlín

Ukázka z knihy:

Námraza sice vypadala jako ledovcová masa nebo ohromná křišťálová plastika, ale rozbíjet ji a drtit bylo snazší, než by se mohlo na první pohled zdát; stačila jedna dobře mířená rána na kovovou příčel nebo zamrzlý drát, a hned se uvolnil pořádný kus, třeba i půlmetrový, nebo dokonce větší, byla-li rána dost prudká a správně sedla. Pohled na dobře odvedenou práci zahřeje u srdce, ať člověk dělá cokoliv, a tady byl výsledek patrný okamžitě. Posádka se do díla vrhala s vervou a zábradlí, zcela pohřbené pod námrazou, po několika ranách odhalilo svou původní podobu. Ze začátku to byla svým způsobem zábava, vykouknout se smáčeným obličejem zpod štítku rybářského klobouku a změřit si očima drát, obrostlý ledem tak, že připomínal sud, ale jakmile se do něj párkrát s patřičným rozmachem třísklo, ledové sklo popraskalo a drát se zjevil v celé své kráse, různě velké úlomky ledu se rozletěly po palubě nebo se vymrštily do vzduchu a zmizely ve větru. Práce jim tak šla hezky od ruky a bylo s podivem, jak rychle vraceli lodi její tvar, zakrátko se vyloupl další kus pracovní plochy v kovovém odstínu, případně natřený barvou, většinou hnědou a černou. Člověku se při té práci snadno rozutíkaly myšlenky, to ale chlapi rozhodně nesměli dopustit, museli si dávat pozor na vlnobití, které loď soustavně bičovalo. Když palubu zalila voda, museli se muži pevně chytit některého nově odhaleného výčnělku. Nad jejich hlavami stál u okénka můstku kapitán a sledoval hladinu, vlny byly někdy tak vysoké, že musel zaklánět hlavu, aby dohlédl až tam, kam dosahovaly. Na takové odhady byl kapitán ovšem machr, a když zpozoroval, že se vysoko čnící hřbet co nevidět zlomí a vlna chrstne na palubu, zařval: VODA! Když vlna zase opadla, měly na sobě všechny kovové části, které byly ještě před chvilkou nádherně čisté, zase ledový škraloup a ten rychle sílil. Sytily ho další vlny, které se na ně řítily, i mračna všudypřítomné vodní tříště, která se mísila s hustým sněžením. Brzy to už zase nebyl žádný tenký zmrazek. Lana a kovové výčnělky, které posádka před chvilkou úspěšně zbavila ledu, se hned musely čistit nanovo, jenže teď muži cítili lehkou únavu a oblečení, které si před prací navlékli, už nebylo suché a hřejivé; při takové námaze se z nich pod nepromokavou bundou doslova kouřilo. Když se museli sklánět pod náporem nejvyšších vln, stékaly jim studené čúrky pod bundu a navíc hrozilo, že jim proud vody valící se přes palubu nateče do holínek.
Led se z drátů a lan na zábradlí odlupoval celkem hladce, ale pak tu byly ledovce, které vyrostly na navijácích a příďové nástavbě neboli kastelu, s těmi už to bylo horší. Na nich se nic nezatřáslo ani nezhouplo, ať se do nich mlátilo sebevíc, krunýř byl jako z oceli, chladný a mlčenlivý jako ledovce v islandských pustinách. Největší siláci s ohromnými palicemi se na ně přesto vrhli, a když měli štěstí, jako třeba u žebříků na kastel, dokázali odlomit celý velký kus. Tím ovšem nesnáze nekončily, tyhle ledové hroudy začaly s rachotem klouzat po palubě a člověk si musel dávat pozor, aby ho nesrazily; námořníci dobře vědí, že pohyblivé kusy ledu dokážou nadělat větší paseku než přimrzlá vrstva kdekoli jinde na lodi. Nejen že jedna taková hrouda potopila nový trauler, který s téměř sty muži na palubě mířil na stejná loviště jako Racek, ale před necelým půl stoletím se plovoucí kus ledu stal osudným i slavnému Titaniku s nějakými dvěma tisícovkami pasažérů. Hrouda tančící po kluzké palubě dokáže leckterému námořníkovi způsobit pořádné trable. A navíc se loď nijak neodlehčila. I když se někde podařilo odštípnout tlustou vrstvu námrazy, led pořád zůstával na palubě. Muži ty uvolněné kry honili se sekerkami na led a palicemi a snažili se je roztříštit na dostatečně malé úlomky, aby se daly spláchnout do palubního odtoku. Větší kusy pak společnými silami zdvihali a házeli do moře.
Všichni, kteří na Rackovi otloukali led, měli kolem pasu ovázaný silný provaz, jehož druhý konec byl uchycený k lodi. Muži z ubikací na přídi museli čekat, než se mezi kapitánským můstkem a kastelem natáhlo lano. Teprve tehdy dostali pokyn, aby vylezli nahoru na palubu a po malých krůčcích ji s rukama pevně svírajícíma lano přešli…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace