Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vystudoval vojenskou medicínu, a tak si myslel, že bude léčit hlavně vojáky. Jenže…

20.08.2019
Vystudoval vojenskou medicínu, a tak si myslel, že bude léčit hlavně vojáky. Jenže…

Autor: XYZ

Popisek: Bílí baroni II aneb Na hranice nikdy více

A je to zase tady, jen v trošku jiné podobě. Služba v Československé lidové armádě byla zkrátka zdrojem neuvěřitelně absurdních zážitků. Román o vojenských lékařích, jejich nadřízených i pacientech Bílí baroni II aneb Na hranice nikdy více vydalo nakladatelství XYZ.

Michala Kunce by na ‘normální‘ medicínu nevzali, tak nějak z kádrových důvodů. A tak se přihlásil na tu vojenskou. Což se zřejmě stalo prvopříčinou zvýšené koncentrace humorných a absurdních situací v jeho životě. Lékařská fakulta, nemocnice, pohraniční stráž, psychiatrie… to vše v područí vojenských složek v Československu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století.

Bílí baroni II aneb Na hranice nikdy více

Naivně se domníval, že bude především léčit vojáky. To by ale nesměl žít a pracovat v době, kdy bylo útvarovým vojenským lékařům vzdělání spíš na obtíž a kdy jejich zdravý rozum narážel na nepřekonatelnou stupiditu socialistických důstojníků. Konflikt mezi normálním myšlením a lampasáckou logikou nutně přinášel humorné, neuvěřitelné a někdy i tristní zážitky, s nimiž se vojenští lékaři museli vyrovnávat. Kniha vás od začátku rozesmává, na konci ale také nutí k zamyšlení nad absurditou doby nedávno minulé.

Autor: Jiří Kučera
Ilustrace: Vladimír Urban
Žánr:
humor, román
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Na vojenskou medicínu jsem se dostal bez protekce, přestože můj výkon z fyziky byl tristní a tělocvik přímo komický. V té době se však hodně koukalo na příslušnost ke straně a já ve straně byl.
Do partajního lůna jsem byl zavlečen ještě na střední, což byl trest za vyznamenání u matury. Gympl totiž potřeboval splnit kontingent kandidátů strany z řad studentů, aby se neřeklo, že do tý protekční partaje berou jen blbý policajty a vychcaný netáhla, co chtějí povýšit na mistra ve fabrice na mucholapky.
Myslím však, že jako nebezpečně šťouraví inteligenti jsme skalním komunistům lezli v jejich petrifikovaný partaji na nervy, protože jsme měli pořád nějaký naivní dotazy, jako proč se u nás pořádají pompézní oslavy VŘSR, když nejsou prachy na umělý ledviny pro dělníky, nýbrž jen pro zasloužilé členy strany, zatímco ostatní jsou odsouzeni k pomalému chcípání a ještě musí poslouchat, jak na prvním místě našeho snažení je člověk. Nebo proč se na Západě už dvacet let dělají bypassy a transplantace srdce, zatímco u nás si doktoři dávají stupidní závazky, že si kupříkladu vezmou do socialistické péče zanedbanou zeleň ve špitále (místo aby o víkendu hráli golf a za prachy farmaceutických firem se opíjeli na lékařském kongresu jako všichni slušní lékaři na Západě a o zeleň se starali dělníci, kteří jsou placeni líp než doktoři).
Taky jsme chtěli neukázněně cestovat do kapitalistické ciziny, nebo aspoň do Jugoslávie, což simplexní skalní soudruzi nepobírali, protože do chřtánu kapitalistické hydry chce přece jen hazardér, jenž riskuje, že ho v Německu hladem šílení nezaměstnaní snědí s eintopfem!
Od kolébky jsme slýchali, že vidíme a dýcháme díky straně, že se máme tak, jak se máme, rovněž díky straně (což byla ovšem bohužel naprostá pravda) a že voda teče dolů jen díky Sovětskému svazu; takže v nás zákonitě zakořenil iracionální, nicméně mohutný pocit vděku.
Se vstupem do KSČ jsem tudíž neměl žádný morální problém. Vágní historky o jakési Horákové (která se mi navíc v dětství pletla s chytrou horákyní), vraždách duchovních a rozkulačování se k naší generaci totiž donesly pouze formou hospodské ústní slovesnosti.
Když mi bylo tedy ředitelem gymnázia naznačeno a poté mojí matinkou explicitně řečeno na plnou hubu, že pokud odmítnu stranickou kandidaturu, mohu se s medicínou rozloučit, bylo vymalováno – už jsem tam byl a stal jsem se předvojem jako v té době spousta naivních lidí!
V prváku na vojenské medicíně se mne pak zmocnil fanatický politruk Šourek, pro své charakteristické fyziognomické a povahové vlastnosti všeobecně posluchači nazývaný „Ušatá píča“, který se ze mne snažil v ideologické výhni nekonečných schůzí a marxistickoleninské přípravy ukout pevného svazáckého a posléze i stranického funkcionáře. Dlužno konstatovat, že výše uvedenou výheň jsme ochlazovali pivem tak vydatně, že se mu to nepovedlo nejen u mne, ale prakticky u žádného z posluchačů, zvaných řepy z JEPu, z nichž systém do konce studia udělal trestuhodně laxní straníky (vesele inklinující k buržoazním manýrům).
U některých naivních kolegů se sice lehká bolševická konverze objevila, ale jen v náznacích. Jakmile totiž někdo začal jevit známky přílišné uvědomělosti, dostalo se mu od ostatních takové míry sžíravé ostrakizující kritiky, že se raději rychle vrátil zpět na naši pivní nihilistickou úroveň, jež byla charakterizována nenávistí ke všemu stupidnímu, khaki, direktivnímu a oficiálnímu – prostě ke všemu vojenskému a socialistickému, což bylo u budoucích vojenských lékařů – přiznejme si – docela na pováženou. Bylo to stejné, jako kdyby se skandinávskému rybáři eklovaly ryby…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace