Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

I moderní pohádky mohou mít šmrnc. Obzvlášť ty od autora nesmrtelných komedií

17.08.2019
I moderní pohádky mohou mít šmrnc. Obzvlášť ty od autora nesmrtelných komedií

Autor: repro/imdb.com

Popisek: Miloš Macourek

Moderní pohádky s nevšední fantazií a nápady potěší i pobaví všechny malé čtenáře. Potrhlé a legrační příběhy básníka, dramatika a scenáristy Miloše Macourka, nazvané Jakub a dvě stě dědečků, vydalo nakladatelství Albatros.

Moderní příběhy, napsané s nevšední fantazií a nápady, potěší i pobaví tím spíš, že králů, princezen a statečných rytířů či Honzů je všude přebytek. V téhle knížce si třeba Jakub zasadí dědečka a na keři mu jich vyroste dvě stě, Barborku sáček cucavých bonbonů oloupí o zoubky a Zuzanka píše nejdříve písmenka moc hubená, poté příliš tlustá, takže se všemi má paní učitelka plno starostí.

Jakub a dvě stě dědečků

Rozpustilé ale nejsou v Macourkových příbězích jen děti. Tak třeba stonožka vyvede boty školních dětí do parku, cirkusový lev vyrazí na prázdniny do Afriky a tamhleten skrývající se hroch má panický strach z očkování. Následuje však ještě spousta dalších vyprávění. Veselých pohádek je sedmnáct – a stojí za to přečíst si je všechny!

Autor: MilošMacourek
Ilustrace: Bohuslav Habart
Žánr:
pohádka, humor pro děti
Nakladatelství:
Albatros

Ukázka z knihy:

Proč někdy není sodovka
Bylo léto a v létě má každý žízeň, protože je horko.
Já bych tak pil, řekl kaktus, který stál v otevřeném okně.
Já bych také pil, řekl druhý kaktus a oba si zhluboka povzdechli.
Kdepak je ta holčička, která nás má zalévat? Maminka jí přece řekla, že nás má na starosti.
Kdoví kde ta holčička je, řekl třetí kaktus, už tři dny nás nezalévala a v krku máme tak sucho, že nemůžeme mluvit.
Víte co, řekl čtvrtý kaktus, pojďme se někam napít, koupíme si v restauraci sodovku, nebudeme přece takhle čekat, to bychom mohly uschnout.
To je správný nápad, řekly si kaktusy, sebraly se a šly.
Ale sotva vyšly z domu, potkají ulici, úplně zmořenou vedrem, a ta ulice povídá:
Zrovna se jdu napít, jsem úplně zmořena vedrem, je to na mně vidět, že?
A na nás ne? řekly kaktusy, máme zrovna takovou žízeň jako vy, půjdeme spolu.
Má mě kropit jeden pán, který jezdí s kropicím autem, řekla ulice, ale kdoví kde je, tři dny se neukáže a já už žízní nevidím.
Nic si z toho nedělejte, řekly kaktusy, nás má zalévat jedna holčička s modrou mašlí a také nás už tři dny nezalila, pojďte s námi, jdeme na sodovku.
A šly. Napřed kaktusy a za nimi dlouhá ulice, které se šlo těžko v takovém horku, a byla celá rozpálená. Kaktusy na ni chvílemi foukaly, ale nebylo to nic platné, kaktusy moc foukat nedovedou. A jak tak jdou a hledají restauraci, potkají prádlo na kropení, samé veliké kusy, prostěradla a cíchy.
Kam jdete, volalo na ně prádlo už z dálky, neviděly jste někde restauraci, jsem prádlo na kropení, měla mě kropit jedna paní, ale docela na to zapomněla. Jsem suché jako troud a je mi žízní nanic.
Jestli máte tak hroznou žízeň jako my, řekly kaktusy, tak pojďte s námi a neztrácejte hlavu, restaurace nemůže být daleko.
A ulice řekla: Hlavně jděte vpředu a dělejte aspoň trochu stín.
A prádlo na kropení se přidalo ke kaktusům a k ulici a šlo vpředu a vypadalo to jako dlouhý průvod s bílými prapory, jako veliký žíznivý průvod, a lidé otvírali okna, vykláněli se a říkali si:
Koukejme, prádlo na kropení, kaktusy a ulice, kam jdou, kam by tak mohly jít? Půjdeme se podívat a zastavíme se v restauraci na sodovku, je takové horko. A šli za tím průvodem.
A prádlo, kaktusy a ulice šly dál a pak prádlo uvidělo restauraci a řeklo:
No tak konečně, už vidím restauraci, za chvíli nám bude dobře. A všichni vešli dovnitř a hospodský povídá:
Není vás trochu moc? Najednou vám všem nemůžu posloužit, musíte si stoupnout do fronty.
A prádlo, kaktusy a ulice řekly, samozřejmě, a stouply si hezky do fronty a byla to dlouhá fronta až na konec ulice, a když pak přišli lidé, když přišla holčička s modrou mašlí a pán, který kropí ulice, a paní, která kropí kropicí konví prádlo, museli se postavit na konec té dlouhé fronty a stáli a stáli, šlo to pomalu, hrozně pomalu, ale nedalo se nic dělat.
A když na ně nakonec přece jen přišla řada, víte, že nedostali žádnou sodovku ani limonádu? Všechno bylo vypito, protože prádlo, kaktusy a ulice měly žízeň, která stála za to.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace