Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Důmyslné plánování, nečekané zvraty… Nenechte si ujít příběh jednoho z největších zločinů v historii

11.08.2019
Důmyslné plánování, nečekané zvraty… Nenechte si ujít příběh jednoho z největších zločinů v historii

Autor: thewrap.com

Popisek: Michael Crichton

Krádež zhruba stovky kilogramů zlata, k níž došlo v roce 1855, volně zpracoval do románové podoby osvědčený autor napínavých dobrodružných příběhů Michael Crichton. Jeho Velkou vlakovou loupež vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

Edward Pierce se ve viktoriánském Londýně s lehkostí sobě vlastní dokáže pohybovat jak mezi společenskou elitou, tak mezi zločinci. Jednoho dne přijde s plánem na loupež století – chce z jedoucího vlaku ukrást hromadu přísně střeženého zlata, které je určeno pro vojáky, bojující v krymské válce. Aby se ke zlatu ovšem dostal, potřebuje nejdříve získat čtyři klíče od zdánlivě nedobytných trezorů.

Začíná tak příběh, plný důmyslného plánování a zvratů… Kniha vznikla na základě skutečné události z roku 1855. Při loupeži bylo tehdy z vlaku, mířícího z Londýna do Folkestonu, ukradeno zhruba sto kilogramů zlata, které by mělo dnes hodnotu milionu liber.

Velká vlaková loupež

Román je zločinem inspirovaný jen volně a Michael Crichton se v něm opět ukazuje coby autor čtivých dobrodružných příběhů, které sice nevynikají realističností líčení či charakterovou drobnokresbou, ale díky svému spádu čtenáře chytnou a nepustí, dokud nedočte poslední stránku. Román byl rovněž v roce 1978 zfilmován pod názvem První velká vlaková loupež. Režie se ujal sám Crichton a v hlavních rolích se objevily takové hvězdy, jako Sean Connery nebo Donald Sutherland.

Autor: Michael Crichton
Překlad: Jaroslav Kořán
Žánr:
román, dobrodružství, historická próza
Nakladatelství:
Kniha Zlín

Ukázka z knihy:

Oním pozoruhodným gentlemanem byl Edward Pierce, který na muže předurčeného k tak široké známosti, že i sama královna Viktorie projevila přání setkat se s ním – nebo být alespoň přítomna jeho popravě –, zůstává dodnes neobyčejně tajuplnou postavou. Pierce byl vysoký, hezký muž, starý něco přes třicet let, s módně zastřiženým rudým plnovousem, jaký poslední dobou nosili zvláště státní úředníci. Svou řečí, vystupováním i oblékáním budil dojem gentlemana a zámožného člověka. Byl to zřejmě velice okouzlující muž, obdařený neodolatelným šarmem. Tvrdil o sobě, že je sirotkem z urozené středoanglické rodiny, že studoval ve Winchesteru a posléze v Cambridgi. Byl známou postavou mnoha londýnských společenských kruhů a počítal mezi své přátele ministry, poslance parlamentu, cizí vyslance, bankéře a další celebrity. Ačkoli byl starým mládencem, udržoval dům číslo čtrnáct v Harrow Road v elegantní londýnské čtvrti. Většinu roku však trávil na cestách a říkalo se o něm, že navštívil nejen kontinent, ale i New York.
Současní pozorovatelé patrně jeho aristokratickému původu uvěřili, v novinářských článcích se o Piercovi často hovořilo jako o „šelmě“ ve smyslu ušlechtilého zvířete, v němž se probudil dravec. Už sama představa, že by urozený muž vstoupil na dráhu zločinu, byla tak znepokojující a dráždivá, že se ji vlastně nikomu nechtělo vyvracet.
Přesto však neexistuje jediné spolehlivé svědectví, že by Pierce pocházel z vyššího stavu, dokonce z jeho minulosti před rokem 1850 neznáme s určitostí takřka nic. Moderní čtenáři, pro něž je pojem „pozitivní identifikace“ běžnou životní realitou, mohou být nejasnostmi Piercovy minulosti zmateni. Nicméně v době, kdy křestní listy byly novotou, fotografie uměním v plenkách a otisky prstů věcí zcela neznámou, bylo obtížné prokázat s jistotou něčí totožnost a Pierce si dal obzvláště záležet, aby za sebou zametl všechny stopy. Pochybnosti jsou i kolem jeho jména: v průběhu procesu tvrdili různí svědkové, že ho poznali jako Johna Simmse, Andrewa Millera nebo Roberta Jefferse.
Podobně sporné dohady vyvolaly jeho očividně značné příjmy. Jedni říkali, že byl tichým společníkem Jukesovy velice úspěšné firmy vyrábějící kroketovou výstroj. Kroket – vyslo­voval se tenkrát „krouky“ – se stal přes noc nejoblíbenější zábavou sportovně založených mladých dam a domněnka, že bystrý mladý obchodník, který do takového podniku investoval skromné dědictví, si musel přijít na pěkné peníze, byla zcela opodstatněná.
Druzí tvrdili, že Pierce vlastnil několik hostinců a menší flotilu drožek, v jejímž čele stál hrozivě vyhlížející drožkář jménem Barlow s bílou jizvou přes celé čelo. To je pravděpodobnější, neboť v hospodské a drožkářské živnosti byly styky s podsvětím nadmíru prospěšné.
Přesto ovšem nelze vyloučit, že byl Pierce skutečně urozeným mužem, kterému se dostalo aristokratického vychování. Musíme mít na paměti, že pro Winchester a Cambridge byly v oněch dobách charakterističtější prostopášnosti a divoké pitky než vážné a střízlivé studium. Nejskvělejší vědecký mozek viktoriánské éry, Charles Darwin, zasvětil převážnou část svého mládí hazardním sázkám a koním a většina urozených mládenců měla zájem spíš o nabytí „univerzitní výchovy“ než univerzitní hodnosti.
Je také pravda, že viktoriánské podsvětí poskytovalo pomocnou ruku mnoha ztroskotaným vzdělancům. Stávali se „voráči“ neboli pisateli falešných doporučujících dopisů, anebo padělateli, kteří „tlačili šustlavý“. Někdy se také stali skořápkáři nebo lepšími podvodníky, boudaři. Obvykle však byli tito vzdělanci drobnými zlodějíčky, dojemnými troškaři, zasluhujícími spíš politování než zatracení veřejnosti.
Edward Pierce proti tomu ve svém přístupu ke zločinu zacházel nesporně mnohem dále. Ať už jeho příjmy pocházely odkudkoli, ať už byla jakákoli pravda o jeho minulosti, jedno je jisté: byl to mistrný chmaták neboli zloděj, který za léta nashromáždil dostatečný kapitál, aby mohl financovat velkorysé zločinné operace, a stal se tak tím, čemu se v argotu říkalo „hlavado“. A již koncem první poloviny roku 1854 spřádal důmyslné plány největší loupeže své kariéry, Velké vlakové loupeže…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace