RECENZE Do smíchu / pláče se nutit nemusíte. Přijde sám. Martin Štefko, Střepy minulosti

Foto: martinstefko.com

Popisek: Martin Štefko

RECENZE Miluju nezávislou literaturu. Literaturu, která nutně nejde jen po počtech čtenářů a prodejích (i když i to tam samozřejmě je), ale hlavně po tom, aby autor prostě psal to, co jej naprosto odzbrojuje. A takové je nakladatelství Golden Dog Martina Štefka. Ten si vlastní nakladatelství založil z jednoduchého důvodu. Žádnému dalšímu nakladateli nebyla jeho tvorba dost dobrá. Proč? Rozhodně ne proto, že by Štefko psal špatně, ani vzdáleně. Odmítali jej, protože píše v žánru, který se moc nenosí, který není prodejný. Akční, humorné, cynické, výsměšné, trochu fantasy, trochu horor. Přesto jsou jeho knihy napsané vždy s nepopiratelným citem pro jazyk a vyprávění.

Nová kniha Martina Štefka s názvem Agentura: Střepy minulosti je pokračováním dle mého soudu jeho nejlepší knihy, Agentura: První tým. V té došlo doslova k výbuchu fantasie. Z knihy jsem byl upřímně nadšený. Už jen proto, že podobná literatura je pro mě polem neoraným. Gejzír do absurdity vyhnaného násilí (nikoliv samoúčelného), humoru, akčních scén i filosofování nad existencí z pohledu cynických zabijáků. V hloubi duše jsem si přál, aby Martin Štěfko nezahodil potenciál knihy a vrhl se do druhého dílu. Dočkal jsem se.

Střípky minulosti

S nadšením jsem se začetl a čekal stejné tempo cynismu, krve a hlášek. Ale dočkal jsem se něčeho trochu odlišného. Zprvu jsem to bral jako zklamání. Kulometná palba Štefkova psaní se zklidnila, prvním dílem nastavené tempo, které nutilo člověka ublívat nad rozprskávajícími se mozky nepřátel všeho druhu, autor utlumil a začal se víc věnovat hlavním postavám. Začal jim dávat lidský rozměr. Po přečtení počátečních stránek u mě došlo k mírnému rozčarování – už to nebude taková jízda. Ale přišla. Daleko komornější, promyšlenější a vlastně mnohem zajímavější jízda, po jejímž dočtení jsem si prostě řekl – sakra, ten člověk fakt umí (míněn autor knihy).

A přiznávám, že v současné produkci velkých nakladatelů podobná literatura k nalezení není. Literatura, kde autor odhodí všechny literární stereotypy a vede své postavy po cestách, kudy ještě lidská noha nevykročila. Fascinující spojení nesmyslného násilí s odzbrojujícími úvahami o údělu člověka, významu smrti a také o roli víry a církví (kritika církve mi prostě lahodila). Klouzání po povrchu, které dokáže čtenáře dovést až do hloubky.

Kniha nemá potenciál změnit čtenáři život. Takové ambice si opravdu nevytyčila. Je to prostě zábava. Ale zábava, která se občas zakousne i do vážných témat a zcela po svém si je namaže na chleba. Rozhodně ve vás kniha zanechá obrazy, výseky, u kterých můžete nabýt dojmu, že jste stáli v centru dění, že jste byli součástí příběhu. A to je ta pravá síla krásné literatury. Já stojím u afrického potůčku a sleduju vražedné křtiny, vidím malou Japonku, jak do ní její mistr vstupuje, vidím kripla na vozíku. Vidím obrazy knihy. A to každá nedokáže. Všechna čest autorovi.

Vydalo nakladatelství Golden Dog.

Vložil: Štěpán Cháb