Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nezazní jediná věta bez ´fuck´. Drsný život teenagerů v rytmu hip hopu, to jsou Devadesátky. Premiéry Pavla Přeučila

11.07.2019
Nezazní jediná věta bez ´fuck´. Drsný život teenagerů v rytmu hip hopu, to jsou Devadesátky. Premiéry Pavla Přeučila

Autor: Aerofilms

Popisek: Jasně, můžete si pustit i jiné filmy o tom, jaké to tenkrát bylo. Třeba Kids (nebo taky Dědictví aneb Kurvahošigutntág). V Devadesátkách Jonaha Hilla je ale víc skejtu a žádné AIDS, píše Aerofilms, společnost, která film do ČR přivezla

I když tenhle film k nám přichází s malým zpožděním (premiéra v USA se odehrála již v říjnu 2018), určitě by si ho neměli nechat ujít nejen vyznavači skejtu, ale možná i jejich rodiče. Hluboký pohled do subkultury bolestně dospívajících amerických skejťáků je skutečnou ódou na nedávnou dobu, kdy svět ještě nebyl tak propojený, nejrůznější sociální skupiny byly striktně odděleny a žily ve svých poměrně uzavřených bublinách. Devadesátky si na nic nehrají a nijak nezastírají, že jde o nízkorozpočtový film, nicméně se v něm tvůrcům dokonale podařilo představit éru, předcházející současnému digitálnímu věku.

Film je režijním debutem hollywoodského herce a scenáristy Jonaha Hilla, kterého si můžeme pamatovat například z filmů Vlk z Wall Street nebo 22 Jump Street. Příběh sleduje třináctiletého teenagera Stevia (Sunny Suljic), vyrůstajícího především na ulicích Los Angeles. Učaruje mu skateboard a musí svádět nekonečné boje nejen se svojí svobodnou matkou Dabney (Katherine Waterston), ale i s nerudným starším bratrem Ianem (Lucas Hedges). Dospívající Stevie je ve věku, kdy jemu podobní kluci hltají plnými doušky život a hledají spřízněné duše. Touží jen po tom, aby jej místní parta starších skejťáků, posedlých svojí kulturou, přijala mezi sebe. To se mu nakonec podaří a začíná pro něj tvrdá lekce, jízda pouličním životem velkoměsta ve společnosti ne zrovna vzorných kamarádů.

 

Byla kdysi doba, kdy pivo stálo deset korun, pro filmy jste museli do půjčovny a v bytě byl jeden telefon na chodbě, píše Aerofilms... A kluci a holky lítali venku, se skejtem podpaží

Syrový a násilnický svět skejťáků

Drsný slovník hlavních představitelů, členů skejťácké party, se omezuje především na fuckování a ve filmu nezazní snad jediná věta, v které by nebylo slovo fuck – ku*va. Hillovým záměrem bylo představit syrový svět mladých skejťáků takový, jaký je. Tvrdý, násilnický a někdy i zvrácený. Tichý Stevie pomalu ale jistě přichází o své dětské představy a ztrácí svoji nevinnost. Pod špatným vlivem jednoho z členů party Fuckshita (Olan Prenatt), kterého v českých titulcích poznáme jako Nekurvu, začíná kouřit, pít, užívat drogy a prožívá první sexuální zážitek se starší dívkou. Někdy je to hodně tvrdé dobrodružství, ale Hill v něm stále udržuje určitou úroveň lidskosti. Ta je zdůrazněna například ve scéně, kdy se zkouřená parta vybourá v autě, na což doplatí těžkým zraněním právě Stevie. Parta skejťáků pak tráví celou noc v nemocnici a čeká na zprávy o jeho zdravotním stavu. 

Život v rytmu hip hopu

Ve filmu je spousta nezodpovězených otázek, týkajících se charakteru akcí a situací, které vedly k chování kluků, nesnášejících kohokoliv, kdo nepatří do jejich party, včetně vlastních rodičů. Někdy režisér opatrně naznačí, že leccos ze špatných vlastností pochytili právě od špatných rodičů, jindy divák trochu tápe, kde se vlastně ta nenávist bere. Nicméně Hill dokáže udržet v poměrně krátké stopáži (85 minut) napětí i soudržnost příběhu. Hodně tomu napomáhá i mnohdy undergroundová hudba, prošpikovaná hip hopovými skladbami, vyjadřujícími často témata, které by se nedala komunikovat filmovými dialogy.

 

Hlavní hrdina je...

Kluk, který patřil jinam

Hillův režijní debut představuje ´Clintonovu éru´ tak, jak ji sám prožíval. Když svůj film představoval, uvedl, že snil o jeho natočení už od mládí. V hlavě si představoval zpětně jednotlivé sekvence a záběry jako skládačku střípků ze svého dětství, z doby před internetem, který téměř vymazal potřebu komunity dětských partiček. Doby, kdy trávili teenageři nejraději volný čas na ulicích, ve společnosti svých vrstevníků. Šťastnou ruku měl Hill i při výběru hlavního hrdiny, představovaného Sunnym Suljicem. Tenhle slušňácký kluk s velkýma očima, který hltá nový život v partě skejťáků plnými doušky a přesto jako by do party tak nějak nepatřil. I přes svoji nefunkční rodinu je nakonec jasné, že má poněkud stabilnější zázemí a život než ostatní členové party.

 

Partička teenagerů

Pomohla i hravá kamera

Někdy až nostalgickou atmosféru filmu evokuje i zajímavá a mnohdy hravá kamera Christophera Blauvelta, maskující pozitivní vzhled některých lokací v Los Angeles určitým rozmazáním, potlačením jasu či mírnými přechody až do žluté barvy. Blauvelt si vyhrál i s detaily tváří hlavních představitelů, kdy jde s kamerou opravdu hodně blízko a dociluje tak i za špatných světelných podmínek dokonalé prokreslení detailů. Devadesátky rozhodně nejsou filmem pro každého, ale těm, kdo tuhle dobu ještě poměrně nedávno prožívali, připomene jejich dětství a mnozí se v něm i poznají. I když jde o nízkorozpočtový film, setkal se u filmových kritiků s pozitivním ohlasem a vysokého hodnocení se mu dostává i od diváků.

Vložil: Pavel Přeučil

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace