RECENZE Návrat do časů vrchnosti, zemanů a rychtářů. Ondřej S. Nečas, Noční motýl
07.07.2019
.jpg)
Foto: Facebook
Popisek: Protože Ondřej S. Nečas je pseudonym, fotem autora nemůžeme sloužit. Jako ilustrační foto jsme použili snímek z filmu Petra Jákla Jan Žižka, který ještě není hotový
My ty historické detektivky, jichž je jako šafránu, máme opravdu moc rádi. A o to větší bylo překvapení, že se pro nás neznámému autorovi podařilo držet čtenářovu pozornost až do konce a že si vyhrál jak s postavami, tak s dějem. Hnát celý příběh jistým směrem a na konci s grifem starých výhybkářů přešaltovat, to chce kumšt, nadhled a jistotu v peru.
Ondřej S. Nečas se narodil v Blansku roku 1978 a po dovršení středoškolského vzdělání hupsnul na univerzitu. Vystudoval Fakultu informatiky na Masarykově univerzitě v Brně a v současnosti pracuje v univerzitním vydavatelství zaměřeném na publikace v Brailleově písmu (krom toho vytvořil zvukovou adventuru pro nevidomé Horká vřídla Quilidaru) a občas také učí logiku.
Jako autor se nejprve prosadil v žánru fantasy (trilogie o hejtmanu Ambrožovi, dvě epizody z populární série Kladivo na čaroděje), v poslední době se pak zaměřil na pohádky (O princezně trochu zakleté, Čarodějův odkaz). Většinou Nečasovy tvorby se ve větší či menší míře prolínají detektivní a historické prvky, jichž naplno využil v románu Noční motýl. Kdybychom se ještě vrátili do minulosti, řadu knih a povídek má na triku Mladá fronta a Epocha. To, kdybyste chtěli číst i další Nečasovy kusy.
Noční motýl, svým způsobem autorova románová prvotina, pro změnu vychází v nakladatelství Mystery Press, jemuž děkujeme za recenzní výtisk.
Děj knihy se odehrává na konci 15. století během vlády Matyáše Korvína, nástupce Ladislava Pohrobka. Ta doba není podstatná. Co je o mnoho důležitější, je vytříbený Nečasův jazyk, ohromná láska k češtině a smysluplný děj. Postupně si tyhle tři faktory rozebereme. Jak můžeme dlouze chválit překladatelky Lexovou nebo Charvátovou, rodná řeč je rodná řeč. Nečas si dal záležet nejen na větné skladbě, nad kterou evidentně mnoho nedumal a psalo mu to samo, ale zejména na citu pro jazyk. Už jen ty profese a nástroje, o kterých řada čtenářů nikdy neslyšela, pohladí po duši. Můžeme se tak zaposlouchat do niněry, ochutnat cosi bublavého ze žejdlíku a popovídat si s bednářem Bouchalem, hrnčířem Kalinou, zemanem Kazimírem, zbrojnošem Olotou nebo lazebníkem a jeho pomocníky.
Protože nechceme vyzrazovat několikrát otočený děj, nebudeme vypichovat ani jednu z postav. Přišli byste o hezký moment překvapení, na který se vyplatí počkat.
Děj je vcelku jasný. Udatný Mojmír Mráz ze Žezlic, zmocněnec moravského zemského soudu, přijíždí na hrad starého přítele, aby vyšetřil smrt jeho vnučky. Dívka se ztratila mezi potulnými komedianty, k nimž utekla před nuceným sňatkem se Zbyškem z Kureckých, následně s Leškem Meziříčským.
Smutnému osudu však uniknout nedokázala. Stopy vedou do zapadlého městečka uprostřed moravských lesů, kde pokojné občany právě děsí série podivných vražd. Vypráví se, že před dvanácti lety se v okolí zjevovala víla zvaná Noční motýl a setkání s ní znamenalo rozkoš, nebo smrt. Nyní se zdá, že přízrak někdo vyvolal opět, a starý strach získává novou podobu.
Mojmír Mráz ze Žezlic, muž ostrých rysů a stejně kvapných pohybů, se dá do vyšetřování, ve kterém mu pomáhá jak jeho čeládka (míněno v nadsázce), tak zdravý rozum. Zajímavé je, že Mojmír Mráz vidí pouze na jedno oko (dejte si na čas a pečlivě prohlídněte obálku knihy) a často si pomáhá vyřezáváním figurek ze dřeva. Je jasné, že oční postižení je v Nečasově rodině dlouhé roky, překvapila nás však ta míra citlivosti, s jakou k ní v knize přistoupil.
Stejně tak musíme pochválit plasticitu postav, hravé dialogy, bravurní prostředí a zasazení do krajiny a situací. Jinak se dějí věci mezi komedianty, jinak pod nánosem mlh (jakoby ze Smutného kamery Zániku samoty Berhof), jinak v lazebnictví. Zde musíme zmínit, že nejde o žádné kadeřníky, ale o lidi, kteří pečovali o čistotu těla a provoz lázní už od raného středověku. Že se v těchto místech návštěvníci zbavují studu a lázně fungují coby zpovědnice, je nabíledni. Podobně hostinec. Nečas si s těmito místy náramně vyhrál a pro celkový pocit ze čtení tak udělal maximum.
Vynechal navíc jakákoli cizí slova a chybu v editaci textu jsme našli pouze jednu, navíc na straně 184, kdy se odpovědný redaktor Jiří Popiolek nechal jistě strhnout dějem a přehlédl předložku "v". Co můžeme vyčíst autorovi, je chybějící celkové zasazení do konce 15. století (Matyáš Korvín, Jiří z Poděbrad, Vladislav Jagellonský, císař Fridrichem III. byly velice zajímavé postavy evropských dějin) a rovněž hlubší a pestřejší popis ústřední postavy Mojmíra Mráze ze Žezlic, který sice svou logickou úvahou dojde ke všem cílům, ale za značné pomoci své družiny.
To jen tak na okraj, čímž určitě nechceme hanit vynikající a napínavou knihu. Velké výčitky vůči ní nemáme žádné. Děj nás fakticky bavil, závěrečný zvrat jsme nečekali, doslova jsme si ujížděli na těch dávno zapomenutých termínech, a navíc jsme se k některým pasážím vraceli pro lepší pochopení následujících událostí. To svědčí zejména o rozvaze a kombinačních schopnostech autora.
Pětaosmdesát procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda