Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Kosovský prozaik srovnal se zemí všechny blbce. Ag Apolloni, Vytí vlka, vlka vytí

29.06.2019
RECENZE Kosovský prozaik srovnal se zemí všechny blbce. Ag Apolloni, Vytí vlka, vlka vytí

Foto: Youtube / repro

Popisek: Ag Apolloni

Mladý kosovský prozaik, básník, dramatik, esejista, kritik a vysokoškolský pedagog nabídl v českém překladu Orkidy Backus Borshiové zcela ojedinělý literární počin. Těžkou, fakty nabitou knihu (nakladatelství Kniha Zlín a plus), s níž bude mít 95 procent blbů problém. Pět procent milovníků literatury zajásá, to nám můžete věřit.

Jak přistoupit k románu současného kosovského prozaika a básníka Ag Apolloniho? Bez přímé logiky a očekávání.

Představte si, že stojíte na břehu, u něhož je loď. Někdo na vás houkne, ať vytáhnete kotvu. Chytnete to husté lano a začnete tahat. Jde to sice snadno, ale po chvíli uvidíte, jak se na to lano nabalily chaluhy. Dáte je pryč, jsou slizké, táhnete dál. Vzápětí mrtvá ryba, obmotaný krk, vypoulené oči. Zdechla. Taháte dál, kus hadru. Taháte dál, harampádí. Taháte dál, dál a dál a pořád to nemá konec, kotva nikde, moře se začíná zvedat, nikdo nejde na pomoc, bojíte se o loď, o sebe, o počasí, o důsledek vašeho trapného selhání.

Tak přesně tenhle moment zobrazuje to cosi, čemu Ag Apolloni říká brikoláž. Lévi-Strauss o tomhle málo známém přístupu hovořil jako o nespoutaném myšlení. Apolloni to vysvětluje slučováním různých předmětů s cílem vytvořit nový kontext. V jeho případě se tak jedná o překrývání esejů, básní a textů, vyprávění, deníků a dialogů. Nekonečné vrstvení si ostatně můžeme ukázat pomocí literárních zkratek v praxi. Ani tak ovšem nebudeme na dohled složitosti konceptu, jaký autor vytvořil.

Jako první si vzpomenul na vlka, měl rád vyprávění, ale nerad četl. Vlk mu ovšem asociuje uklízeče, který znenadání mohl vstoupit do třídy během vyprávění a všecko zkazit. Tomu předchází vzpomínka na bratra, který autorovi říkal idiot. Nevadilo mu to, jelikož idiot býval ve starém Řecku ten, kdo se stranil lidí.

To logicky navozuje opuštění a Robinsona. Hraběcí idiot je taktéž hrdina Myškin Lva Nikolajeviče Tolstého. Na prvně zmíněného vlka naváže Herman Hesse. Jeho "Stepní vlk" z roku 1927 sice explicitně nezazní, Apolloni jej spíše spojuje s humanismem, ale i přesto je patrné, do jaké hloubky spisovatel jde a co od svých čtenářů očekává. Zdali opravdu pociťuje návaznost na "kolegu" a "mrtvého kamaráda", autora alegorické "Siddharthy" a dalších děl, nevíme. Ani tím nekončí. Během dalších řádků přechází na Platona, jistotou proslulého Goetheho nebo Shakespeara. Jako vypravěč, v případě tohoto zvláštního titulu jde o vyučujícího, posléze promlouvá ke svým žákům.

Všechno popsané se odehrává na několika málo stranách. Zmiňuje se o (povídkáři) Augusto Monterrososovi. Studenti mlčí. Kantor (teď už se blíží osud Bezručova Halfara…) pochopí, že jim jméno nic neříká. Rozšíří tak potenciální, a hlavně neznámé obzory dalšími velikány: Roth, Grass, Sabato (...el último superviviente de los escritores con mayúscula de la Argentina...). Nikdo nic neříká, ticho, nuda, šeď, přechází tudíž na recitaci a vytahuje Eliotovu poesii bez překladu Jiřího Valjy. Velmi věcnou. Báseň ze sbírky Dutí lidé (´The Hollow Men´).

Všechno právě vyřčené poskládat dohromady je obdivuhodné, složité a svědčí o jediném: bezpodmínečné a famózně zvládnuté látce, hlubokých znalostech a hravosti, jakou si mohou dovolit pouze ti nejvzdělanější, navíc kovaní v jistých komparatistických postupech. Doplňme ještě, že Ag Apolloni se narodil 13. února 1982. Jak jsme zjistili, šlo o sobotu, ale do žádných větších akcí se v souvislosti s daty a třeba i astrologií rozhodně pouštět nebudeme. Po Dutých lidech přichází na řadu pár volných myšlenek, až to nabere zase ten správný směr: Gertrude Steinová, Anna Andrejevna Achmatovová, Mann, Twain a konečně ten, který si prostřelil hlavu puškou, a ještě předtím stihl kupříkladu novelku ´Stařec a moře´.

Hravost, výše naznačená, postihuje nejen literaturu, ale i další její formy. Film (Kubrick) nebo hudbu (Chris Rea stejně jako pořád nabroušený DMX se všem těmi jeho psy). Takže pokud některé z notoricky známých textů budete mít uložené v paměti, kniha dokonce zazpívá.

Celkový pocit je ale velmi rozpačitý, když se na ni zadíváme pohledem běžného čtenáře.

Jedná se o jednoznačně skvělé dílo, které však musí v každém uzrát.

Nevzdělaní a nesečtělí lidé se v něm utopí. Možná že si něco najdou z anotace (jakože kritika Balkánu, společnosti a podobné povrchní blbosti), ale ten klíč ke správnému vnímání je přesně ta shora uvedená mozaika. Složitá, pestrá, pevně zasazená do soudobých poměrů a připravená k dialogu. Pokud nečtete, nemáte znalosti, nepamatujete si jména a díla, budete ztracení a z krásné knihy vám nezbyde nic než zoufalství nad sebou samým. Pakliže jste přečetli aspoň tisícovku knih, odnesete si pocit hodný těch, co tak často v Pradu sledují proslulý Boschův triptych 220 × 389 centimetrů.

Autor této recenze se chvílemi topil a sem tam dýchal, takže tak půl na půl. Navzdory ukrutně složité kompozici dává 81 procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda