Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vášeň, špionáž, potoky krve… Skutečný příběh leckdy předčí i nejnapínavější román

26.06.2019
Vášeň, špionáž, potoky krve… Skutečný příběh leckdy předčí i nejnapínavější román

Autor: repro/dailymail.co.uk

Popisek: Maria Beckendorff-Budberg

Podmanit si dokázala všechny muže, od prostých vojáků po mocné panovníky. Životní pouť jedné z nejvlivnějších ruských aristokratek sice nabízí historická fakta, přečtete ho ale jedním dechem jako napínavý román. Příběh Velmi nebezpečná žena vydalo nakladatelství cPress.

Maria Beckendorffová-Budbergová, zvaná Moura, byla ruskou aristokratkou, hvězdou vyšší společnosti, milenkou největších spisovatelů a hlavně velmi nebezpečnou ženou. Díky svému obrovskému charismatu si dokázala podmanit všechny kolem sebe, od vojáků po panovníky. Tohoto šarmu využívala coby špionka, kdy kvůli přežití musela pracovat pro brutální bolševický režim.

Velmi nebezpečná žena

Její příběh je však hlavně příběhem nenaplněné lásky, kvůli které obětovala vše, co bylo v jejím životě nejcennější. Tato kniha je první svého druhu, která definitivně zbavuje Mouřin život nánosu legend a mýtů. I když jde o literaturu faktu, čte se jako napínavý román o neuvěřitelně skutečné historii vášně, špionáže a krvavého dvacátého století.

Autor: Deborah McDonald, Jeremy Dronfield
Žánr:
světová historie, literatura faktu
Nakladatelství:
cPress

Ukázka z knihy:

Byl to děsivý zážitek. Po říjnové revoluci se divoký duch bolševismu rozšířil napříč bývalým ruským impériem. Na pár místech mu odvážně vzdorovali, na mnoha jiných se však uchytil a začal růst. Jedním z míst, kde bolševismus vzplál jasným plamenem, bylo Estonsko. Venkovem se proháněly ozbrojené bandy rolníků, které rabovaly bohatší domy a zničily všechno, co jim stálo v cestě. Skupinka dělníků z jendelského panství – ti samí lidé, kteří byli pro rodinu Benckendorffů pouhou bezejmennou pracovní sílou a zapáchající masou na nedalekém nádraží – strhla bránu a chtěla pomstu a kořist. Moura se bála o život svých dětí, tak sbalila to nejnutnější, a zatímco rozzuřený dav pochodoval po příjezdové cestě, prchla s nimi do bezpečí. Při této příležitosti na dům ještě nezaútočili – zastavili se na panské farmě, jejíž stáje, stodoly a vepříny lemovaly jednu z cest. Ukradli všechny koně a krávy a zničili všechno, co nemohli ukrást. Moura se s dětmi několik hodin skrývala v promrzlých zahradách, kde poslouchali zoufalé kvičení prasat, která pobili v jejich chlívech. Idylka, již měli s Jendelem spojenou, se navždy rozplynula.
Všude se šířil strach – na venkově panovala anarchie a v ulicích vládl zločin. Za skutečným terorem však stála vláda. Prostí občané se vlády vždy báli, ale tohle bylo jiné. Tentokrát měla více důvodů ke strachu buržoazie. Zatímco se země stále zmítala ve spárech občanské války, bolševici s překvapivou rychlostí vytvořili nový stát – obsadili důležité posty byrokratického aparátu a zbavili se nedůvěryhodných osob a úředníků. Rudá armáda tvořená bývalými ruskými regimenty, jež rovněž vyčistili od nesouhlasných názorů, byla téměř okamžitě připravena na boj s roztroušenými jednotkami bílých monarchistů. Začátkem prosince bolševici mobilizovali i tajnou policii. Její oficiální název byl Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží, ale téměř okamžitě vešla ve známost jako Čeka. Čekisté – její členové – se brzy stali ztělesněním hrůzy a děsu.
Stejný dekret, který založil Čeku, zavedl i povinnost registrace všech bohatších obyvatel.41 Zabavení majetku vyšší i nižší aristokracie byl však jen začátek. Přestože ti prozíravější z nich své cennosti skrývali, převážná většina si stále neuvědomovala, jak strmý pád je čeká. V té době si stále užívali tu trochu luxusu a důstojnosti, kterou ještě měli. Přes neustálé nebezpečí na ulicích a neskutečně vysoké ceny stále chodili na nákupy – přestože je často okradli, sotva vyšli z obchodu. Někteří se dokonce odvážili ven i po setmění, chodili na večírky a stoicky se vyrovnávali s výpadky elektřiny a méně vybranými pokrmy, které sluhové připravovali z rychle se tenčících zásob.
Vůz, ve kterém Moura s Djonem jeli, zahnul na nábřeží. V oknech britského velvyslanectví zářila světla – elektřina ten den zjevně fungovala, snad to bylo dobré znamení. Sir George pořádal večírek pro přibližně stovku diplomatů a atašé, kteří na ambasádě pracovali, k nimž se připojila skupinka vybraných ruských přátel, kteří ze země ještě neprchli. Moura a Djon Benckendorffovi byli mezi nimi. Byla to typicky britská záležitost – oslavovalo se v den, na který Vánoce připadaly v Británii, přestože v Rusku bylo teprve 12. prosince. Pro sira George to bylo poslední rozloučení se zemí, která byla po sedm let jehomilovaným domovem.
Získání petrohradského místa bylo pro sira George velkým vítězstvím, ale teď se zdálo, že by ho mohlo stát život. Sir George vždycky vypadal křehce, ale teď byl skutečně nemocný – podle Denise Garstina byl „beznadějně vyčerpaný“. Stres z bezvýchodné pozice, kdy musel Británii reprezentovat před nepřátelskou bolševickou vládou, ho před několika týdny dohnal k fyzickému kolapsu, kvůli kterému požádal o dovolenou. Byl to zlomený muž, jehož mysl už nefungovala tak, jak měla. Ve své práci však přesto pokračoval a své povinnosti – včetně té srdečného hostitele – plnil, jak nejlépe mohl.
Na večírku byla většina z Mouřiných blízkých přátel – Miriam Artsimovičová se svým snoubencem Bobby Joninem a Francis Cromie, jehož ponorková flotila, která stále kotvila v Revalu, byla ve stavu vysoké pohotovosti. Pozvání dostal i Denis Garstino Garstin, který se stále věnoval propagandě. Přestože realita bolševismu do značné míry zchladila jeho socialistické nadšení, stále byl rozzářený a veselý. Přítomna byla samozřejmě i Buchananova dcera Meriel, jež se snažila skrýt své rozrušení – dobře si uvědomovala, že až po Novém roce odjedou, aby se sir George mohl zotavit, do Ruska se už nikdy nevrátí. Meriel sotva zadržovala slzy.
Byl to zvláštní večer – přes koncert a veškerou zábavu, kterou si pro hosty připravili, byla nálada značně melancholická. Elektřina vydržela celou noc a lustry vesele zářily do okolní tmy. Po pár hodinách hosté usedli k několikachodové večeři, kterou italský kuchař sira George vyčaroval téměř z ničeho – měl k dispozici jen pár masových konzerv. Po večeři se tančilo a hosté mezi sebou živě konverzovali a smáli se, zjevně byli odhodlaní si večer užít, jak jen to šlo. Všudypřítomné napětí však proniklo i do sálů britské ambasády – atašé měli v kapsách nabité zbraně a v kancelářích byly skryté pistole a náhradní náboje. Před pár týdny dav znovu vyraboval Zimní palác a všichni se báli, že se jakákoli společenská událost může rychle zvrtnout v krvavé přepadení. Ve svých vzpomínkách Meriel napsala: „Na chvíli jsme se snažili zapomenout na všudypřítomné nebezpečí, které číhalo za každým rohem, na nadcházející srdcervoucí loučení a na zoufalou prázdnotu skrytou za těžkými brokátovými závěsy.“…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace