Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Senzační prvotina ve všech ohledech. Rachel Hengová, Klub sebevrahů

28.06.2019
RECENZE Senzační prvotina ve všech ohledech. Rachel Hengová, Klub sebevrahů

Autor: Youtube / repro

Popisek: Rachel Hengová

Knihu neplést s onou legendární povídkovou sbírečkou z konce 19. století, kterou jako prvotinu uvedl už tehdy značně nadaný Robert Louis Stevenson. Tahle autorka, mimochodem je ročník 1988, se narodila a vyrostla v Singapuru. Po vystudování jednoznačně nejsložitějšího humanitního oboru, literární komparatistiky na newyorské Kolumbijské univerzitě, pracovala několik let ve finančním sektoru londýnské City. Pak se zřejmě zakoukala do pravidel, která svazují a nenápadně ničí naše životy, a rozhodla se psát. Její literární debut v podobě ´Klubu sebevrahů´ vyšel na jedničku.

Trochu nás při pátrání po autorce a recepci jejího díla zaskočily míň jásavé čtenářské recenze. Zvláštní, protože ta kniha je fantastická. Tedy v českém překladu, jenž dodal bravuru, eleganci a švih (mírně archaická příslovce, jako je například ´jaktěživo´, fakticky osvěží bolavý děj i prostředí). Překladatelka Jana Jašová aspiruje na jeden z nejcitlivěji zpracovaných textů, jaký jsme v letošním roce četli. No, a abychom doplnili mozaiku do posledního dílku, vydavatelem je jazykově orientovaná LEDA, což je už takový ten jasný směr při výběru autorů.

Abychom nenabrali víc omáčky než masa, pustíme se do děje.

Budoucnost je blíž, než jsme si mysleli. Lidé z kasty geneticky bezproblémových obyvatel New Yorku mohou spoléhat na to, že budou žít stovky let a nejlepší z nejlepších se dokonce už brzy dočkají nesmrtelnosti. Jenže státní pojistný program, založený na výměně tělesných orgánů a totalitně uplatňovaném zdravém životním stylu, zdeformoval jednání těchto vyvolených. Na vlastní kůži to brzy pozná i vzorná občanka Lea, která má vše, o čem žena sní: dokonalého snoubence, byt na skvělém místě, prestižní pozici ve firmě, budoucnost. Ještě bolestněji mezitím dopadají hrůzy prodlužovaného života na muzikantku Anju, vysedávající po nocích nad ubohou troskou své matky, jejíž umělé srdce ne a ne přestat bít.

Už jen ta anotace dává znát, že knihou neprojdete tak úplně snadno. Je to zpočátku celkem složitý text, umocněný českými výrazy anglických tvarů: SmartBloodTM, DiamondSkinTM, lifers, The Second Wave a podobně. Náš rodný jazyk posloužil opravdu dobře. Patlat právě uvedené termíny anglicko-česky v tak barvité řeči, to by bylo neúčelné.

Sama autorka v rozhovoru pro nakladatele Hodder Books uvedla, že se vždy bála smrti a současně s tím se pozastavila na prací lidí v Silicon Valley, kteří usilují o prodlužování lidských životů...

Z knihy: „Květiny začínaly vadnout. Macaté pivoňky v divokých odstínech korálově rudé i těžké bílé růže se rozvily a jejich tlusté okvětní lístky se obscénně odtahovaly od oranžových pestíků. Stonky zbavené listů se ve vysokých křišťálových vázách začínaly hrbit. Taky balonky klesaly k zemi, jak z nich unikalo helium a mísilo se s vydýchaným oblakem upoceného lidského dechu. Byla jich sice taková záplava, že i nadále pokrývaly strop, ale pár už jich unaveně plulo místností a tahalo provázky po podlaze."

Kniha nemá žádné dvojsmysly. Od první do poslední stránky sledujete hlavní dějové linky. Leu, bojující o svou budoucnost, vyšší řadu, nadřazenost, blaženost a potom tu Anju. Obyčejnou holku, která se zavázala pečovat o svou matku. Ta má sice kašovité bělmo, nevnímá, ale v tom zvuku ticha je tlukot matčina srdce až zarážející. Obě ženy kamsi směřují a nakonec se najdou. Jelikož nemáme moc rádi často používané vzletné a podivné termíny literárních kritik časopisů Host a Tvar, budeme hovořit prozaičtěji.

Autorka uplatnila něco, čemu se říká doba korektní. Bojíte se pochválit ženskou, bojíte se říct sprosté slovo a bojíte se dát najevo názor. V České republice jsou tyto praktiky v plenkách, na západě vám hrozí basa za to, že nařknete někoho ze skutečnosti, že je černý a dealuje drogy. Prostě se to říkat nesmí.

Mladá spisovatelka Rachel Hengová na jednu stranu postavila takto rezolutní pravidla a na stranu druhou volnost. Ale ne volnost, kdy vám narostou křídla a budete jak magoři skákat ze skal po nohách do vody. Jde o volnost, kdy si pošmáknete na foie gras a ta tučná jatýrka zapijete pálenkou. V době, již autorka vytvořila, se nesmí ani jedno. Protože je to zakázané, protože vám to ničí organismus, nebudete žít jako Duncan MacLeod. Přesněji řečeno to ucpává cévy, hrozí infarkt a ví bůh, co dalšího.

Čím větší útlak je, tím víc se dvěma hrdinkám daří jím proplouvat a bojovat (s ním). Ve finále však obě podlehnou pokušení neznámého, tedy renegátství, a zmizí do zapomnění. V jejich pohledu na svět se vydají vstříc zítřkům, které jim samotným umožní smrt. Dobrovolnou nebo přirozenou.

Rachel Hengová svým stylem upoutala naší pozornost od prvních řádků. Většinou nás dopředu posouvají dialogy, to je samozřejmé a logické. V jejím případě ale postavíme na první místo popisy a mnohokrát zdůrazňovanou obrazotvornost. Ať už se jedná o kytky, tichou domácnost nebo zaznamenanou sebevraždu. Ani v jednom případě autorka nezavřela oči a všechno dění vychrstla na papír bez jakýchkoli pozastavení. Brilantní.

Kniha se bude líbit vyznavačům snad všech stylů. Jasných 86 procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace