Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Roztomilý kaštánek je jedinou stopou po zmizelé dívce. Vyrazil snad pachatel na nekonečnou vražednou misi?

24.06.2019
Roztomilý kaštánek je jedinou stopou po zmizelé dívce. Vyrazil snad pachatel na nekonečnou vražednou misi?

Autor: fyens.dk

Popisek: Soren Sveistrup

Podmanivý příběh od autora dánského seriálového hitu Zločin předchází pověst největších světových bestsellerů, které se dočkaly vřelého přijetí kritiky i čtenářů. Napínavý thriller Kaštánek vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

Jednoho sychravého podzimního dne najde policie na předměstí Kodaně tělo mladé ženy. Někdo ji brutálně zavraždil a uřízl jednu ruku. Nad obětí visí panáček z kaštanů. Případu se ujímá mladá a ambiciózní vyšetřovatelka Naia Thulinová, za parťáka dostane vyhořelého kolegu Marka Hesse, kterého právě vyhodili z hlavního sídla Europolu v Haagu a poslali zpět do Kodaně.

Vyšetřovatelé brzy přijdou na to, že kaštanový panáček na sobě nese stopu po zmizelé dívce, o které se všichni domnívají, že byla před rokem zavražděna. Jedná se o dceru Rosy Hartungové, ministryně sociálních věcí. Případ je dávno objasněný a pachatel se k vraždě přiznal.

Kaštánek

Krátce nato je ale nalezena další oběť a s ní i další kaštanová figurka se stopou po mrtvé dívce. Thulinová s Hessem pátrají po souvislostech mezi případem dcery ministryně, zavražděnými ženami a vrahem, kterému se daří šířit strach po celé zemi. Hrají o čas. Obávají se, že se pachatel vydal na vražednou misi, která pro něho ještě zdaleka neskončila.

Knihám, označeným zlatou pečetí Edice TOP, věnujte zvýšenou pozornost! Předchází je pověst největších světových bestsellerů, které se dočkaly vřelého přijetí kritiky i čtenářů nebo získaly významná literární ocenění.

Autor: Soren Sveistrup
Žánr:
thriller
Nakladatelství:
Kniha Zlín

Ukázka z knihy:

Marius otevřel hlavní dveře. V předsíni nebylo skoro nic vidět, ale ucítil vlhký pach plísně a ještě něčeho jiného, na co nemohl přijít, co by to tak asi mohlo být.
„Ørume, tady policie.“
Nikdo mu neodpoví, ale někde v domě slyší téct vodu. Vstoupí do kuchyně. Spatří dívku v pubertálním věku. Je jí přibližně šestnáct nebo sedmnáct let. Tělo sedí ještě stále na židli za stolem, ale to, co jí zbývá z rozstřeleného obličeje, se koupe v misce s ovesnými vločkami. Na podlaze pokryté linoleem leží za jídelním stolem ještě jedno tělo. Je to také teenager, vypadá o něco starší, má velký průstřel hrudníku a opírá se v nepřirozené poloze temenem hlavy o sporák. Marius Larsen strne. Samozřejmě už v životě nějaké mrtvé lidi viděl, ale něco takového ještě nikdy. Na okamžik mu to vyrazí dech a pak z pouzdra na opasku vytáhl služební pistoli.
„Ørume?“
Marius jde dál, přitom volá, ale už s napřaženou pistolí před sebou. Stále žádná odpověď. Další mrtvolu najde v koupelně, a tentokrát si musí přidržet ruku před ústy, aby se nepozvracel. Z puštěného kohoutku teče voda a přetéká přes okraj dávno plné vany. Stéká dolů na podlahu z umělého kamene, míří k odpadové mřížce a mísí se s krví. Nahá žena, musí to být matka, leží ve zkroucené poloze na zemi. Jednu ruku a nohu má oddělenou od trupu. Později bude stát v pitevní zprávě, že byla opakovaně zasažena sekyrou. Nejdřív, dokud ležela ve vaně, a potom, když se ve snaze uniknout plazila po zemi. Bude tam také stát, že se ze začátku pokoušela bránit rukama nohama, a proto je má rozsekané. Obličej je znetvořený k nerozeznání, protože sekyra prorazila lebku.
Marius Larsen by při pohledu na ni úplně ztuhl, kdyby najednou koutkem oka nezaznamenal slabý pohyb. Pod sprchovým závěsem, který leží odhozený v rohu, vytuší napůl schovanou postavu. Marius závěs opatrně o kousíček popotáhne. Spatří chlapce. Má rozcuchané vlasy a je mu něco kolem deseti jedenácti let. Leží nehybně v kaluži krve a cípek závěsu mu ještě zakrývá rty a slabě se pod náporem dechu chvěje. Marius se k chlapci rychle skloní, odstraní zcela závěs, vezme ho za bezvládnou ruku a snaží se mu nahmatat tep. Hoch má řezné rány a škrábance na rukou a na nohou, zakrvácené tričko a spodní prádlo a u hlavy mu leží odhozená sekyra. Marius nahmatá chlapci puls a urychleně se zvedne.
V obývacím pokoji hekticky hledá a najde telefon vedle přeplněného popelníku, který se převrhne na koberec, ale když se dovolá na služebnu, má dostatečně jasnou hlavu na to, aby zprávu řádně podal. Pošlete záchranku. Posily. Spěchá to. Po Ørumovi ani stopy. Dejte se do toho. Hned! Když zavěsí, napadne ho jako první pospíšit si znovu za chlapcem, ale najednou si vzpomene, že by tam mělo být ještě jedno dítě, protože chlapec má sestru dvojče.
Marius se rozhlédne kolem sebe a vydá se zpátky ke vchodu a schodům do prvního poschodí. Když prochází kolem kuchyně a otevřených dveří do sklepa, prudce se zastaví a pohlédne dolů. Ozval se tam nějaký zvuk. Krok nebo zaškrábání, ale teď to utichlo. Marius opět vytáhne služební zbraň. Otevře dveře dokořán a opatrně sestupuje po úzkých schodech, dokud nohy obezřetně nevkročí na betonovou podlahu. Oči musejí nejdřív přivyknout tmě a pak uvidí otevřené sklepní dveře na konci chodby. Tělo zaváhá a něco mu říká, že tady by se měl zastavit. Počkat na sanitku a kolegy, jenže Marius myslí na holčičku. Když se přiblíží ke dveřím, vidí, že byly otevřeny násilím. Zámek a kování leží na zemi a Marius vstoupí do místnosti, která je jen slabě osvětlená špinavými sklepními okénky u stropu. Přesto před sebou okamžitě vytuší malé tělíčko, které se schovává v rohu pod stolem. Marius neváhá, skloní pistoli, ohne se dolů a podívá se tam.
„To je v pořádku. Už se nic nestane.“
 Nevidí dívce do obličeje, jen jak se třese a tiskne se do rohu, aniž by se na něho podívala.
„Já jsem Marius. Jsem od policie a jsem tu proto, abych ti pomohl.“ Dívka zůstane vystrašeně sedět, kde je, jako by ho vůbec neslyšela a Marius najednou zpozorní a začne si všímat prostoru kolem sebe. Rozhlédne se a pomalu mu dojde, k čemu byl používán. Mariusovi se udělá špatně. Pak si za dveřmi vedoucími do sousední místnosti všimne křivých poliček. Při pohledu na ně zapomene na děvče a vejde dovnitř. Marius nedokáže říct, kolik jich je, ale je jich víc, než dokáže spočítat. Samí kaštanoví panáčci a panenky. I zvířátka. Malí i velcí, dětinští i hrůzostrašní, mnozí z nich nehotoví a zdeformovaní. Marius na ně zírá, na jejich počet a rozmanitost a ty malé figurky na poličkách v něm probudí nejistotu, když v tu chvíli za ním vstoupí dovnitř chlapec.
Na zlomek vteřiny si Marius uvědomí, že musí technikům připomenout, aby ověřili, jestli byly dveře do sklepa vylomené zevnitř nebo zvenku. Uvědomí si, že by odsud mohlo uniknout něco děsuplného, jako zvířata z ohrady, ale když se otočí na chlapce, myšlenky se mu rozutečou jako malé, zmatené obláčky po nebi. Pak ho do čelisti zasáhne sekyra a všechno zčerná…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace