RECENZE Možná nejočekávanější román roku nezklamal. A toho porna tam je ještě málo. Michel Houellebecq, Serotonin
24.06.2019
Foto: repro Youtube.com
Popisek: Michel Houellebecq
Nový román kontroverzního francouzského spisovatele Michela Houellebecqa je životním bilancováním šestačtyřicátníka, který vzpomíná na své bývalé lásky. To stojí v anotaci ke knize, kde si poměrně dopodrobna počtete o tom, jak žena uspokojí psa. Dva psy. De Sade by se zaradoval, zatímco dva mudrlanti, kteří titul hodnotili v posledním čísle (06/19) časopisu HOST, spíš nepochopili, co četli. Jde o údajného filosofa Petra Fischera, který dříve pracoval pro ČRo a zcela neznámého politologa a ještě méně známého velvyslance v dnešní děsivé Francii Petra Druláka.
Když se tito dva posadili ke stolu, ihned si zanotovali. V souvislosti s knihou francouzského spisovatele Michela Houellebecqa začali vyzdvihávat pojmy, které jsou prázdné jako jejich myšlenky. Nihilismus, sebenenávist, konzervatismus, intelektuál, rigidní byrokracie, ideologie, hodnotová konzistentnost a podobně. Opravdu nesmysly.
To, že v knize autor popíše ženu souložící psy, je nechává chladným. Buďto jsou na zvířecí porno zvyklí, nebo se bojí mluvit o tom, jaké měli pocity. Stejně tak gangbang, což už je docela běžné. Popsané otvory pro ženy jsou taky fajn zachyceny a smyslem těchto devastačních (žijeme přeci v době korektní) popisů samozřejmě není šokovat, ale vzpomínat.
Brzy padesátiletá postava Florenta-Clauda Labrousta, která zřejmě věkové odpovídá i těm dvě filosofům výše, by jim mohla přeci jen být bližší. Jde o chlapa, který už má zřejmý problém s erekcí, zato má peníze. Kde je vzal na svůj nákladný život, není moc jasné. Sex, o kterém se mu může leda tak zdát, protože už došel až do extrému (zvířecí porno s ním nikterak nepohnulo), nahradil jídlem. Dva výše uvedení filosofové vnímali jídlo jako jakýsi národní produkt, nacionalismus. Nesmysl. Jídlo nahrazuje sex úplně běžně. Když si k tomu přidáte děsivou kombinaci s realitou, kdy Houellebecq lemtal kořalku a ví bůh, co dalšího, spolu s prášky proti depresím, jste doma.
Takže žádný nihilismus, navazování na Nietzscheho, žádný návrat k Proustovi a kritika Goetha, ale holé bilancování. Autor navíc umí fantasticky psát, všímat si detailů (povislé prsy Němek, absence popelníků), kombinovat myšlenky současnosti s návraty do minulosti (co jiného mu také zbývá) a to všechno za podpory 5-HT(P), jelikož dotyčná postava inženýra nemá dostatek téhle aktivní látky. K té snad pro ty, kteří nestudovali chemii a neodvodí si ani vzorec (C10H12N2O), zdůrazníme, že při kolísání hladiny budete mít problémy s jídlem, napětím v hladké svalovině, tudíž s tím nic neuděláte, ženy na to nebudou mít chuť a chlapům se nepostaví. Jelikož existuje spousta doplňků, tak například tryptofan, nemusíte se obávat, happy end bude.
Kniha nemá žádný světoborný děj. Její první třetina je díky sexu a pikantním detailům, na něž jsme dříve nikde nenarazili, výborná. Druhá část je chvalitebná a třetí už jen dobrá. Po přečtení se bohužel dostavil jistý pocit zklamání, protože jsme přeci jen od autora Elementární částice (1998) nebo Platformy (2001) čekaly aspoň jakýs takýs závěr. Zadostiučinění. Vyvrcholení, když už dříve s takovou láskou psal o masturbaci. Nepřišlo to.
Setkali jsme se s několika ženami, jimiž fiktivně realistická postava Florenta-Clauda Labrousta (co tak nenávidí své jména) navázala kontakt. Některé jsou po těch dvaceti letech děsivé, s jinými ho to nebaví a na ty další jsme zapomněli. Jak jsme řekli. Očekávaná kniha roku nás sice nezklamala, autor znova dokázal, jak umí psát, ale úplný převrat v tom vážně nevidíme.
Rozhodně v tom však po vzoru Fischera (škoda, že už nežije ten, co si místo toho říkal Bondy) s Drulákem (škoda, že nedali slovo tomu fotbalistovi) nehledáme bibli mimoňů ani nadnárodní zájmy a další moudré myšlenky. Ty jsou k ničemu.
Houellebecq rád šokuje, za což paradoxně dostává i docela prestižní ceny, ale tady mu s tím napětím a spěchem do extrémů došel docela brzy dech. Až na ty psy, ty si tedy budeme ještě pár týdnů pamatovat. Určitě tuto nadprůměrnou knihu doporučujeme, jelikož jde o zářivé prosvětlení běžné literatury. Což je vedle Houellebecqa naprosto vše.
85 procent, vydává ODEON v brilantním překladu Alana Beguivina.
Vložil: Zdeněk Svoboda