RECENZE Zase super, zase se od toho nešlo odlepit. Tim Weaver, Muž bez minulosti
21.06.2019
Autor: Facebook
Popisek: Spisovatel byl v květnu v Praze... Zleva: překladatelka Alžběta Lexová, spisovatel Tim Weaver, šéfka veletržního stánku Mystery Pressu Lucie Němcová a jedna polovina Mystery Pressu Tomáš Němec
Čím to, čím, že se od toho nikdy nejde odtrhnout? Docela dlouho jsme nad tou otázkou přemýšleli, až nás napadla zcela prozaická odpověď. Weaver ve svém zkušeném privátním očku Davidu Rakerovi dokázal snoubit inteligenci s naprosto obyčejným životem. Největší sílu má pro nás autor v tom, že s ním ty jednotlivé kauzy řešíme. Prostě těch několik dnů, které Weaverově obyčejně věnujete, zůstáváte zcela v jeho područí. Jako tomu bylo v minulosti, tak tomu je u novinky ´Muž bez minulosti´ (anglicky I Am Missing, 2017).
Protože nás Weaver nadchnul od první chvíle, jeho ´Muže bez minulosti´ jsme si pořídili už vloni v originále. Museli jsme. Nešlo odolat. Zvědavost.
Byla to krásná kniha, ovšem s místy velmi těžkou angličtinou (už jen začátek, kostel, útes dal zabrat a doteď si pamatujeme, jak jsme listovali a vybírali ten správný význam). To se překladatelce Alžbětě Lexové, znalé to ženy, stát nemohlo. Překládá samovolně a jedna radost. Je vidět, že jí baví nejen práce, ale taky četba. Ta je v případě Weavera nadstandardní, jeho psací dovednosti by smázly leckterého novináře a ta jeho urputná touha po detailu, ta je prostě neopakovatelná. V tento okamžik připusťme, že právě to jeho pátrání, hrabání se v detailech (fotkách, CCTV) až nadnáší. Je to taková piplačka a mravenčí činnost, že ač by to šlo celé napsat v odstavci, Weaver se v tom přehrabuje, až z toho blbneme. V dobrém slova smyslu.
Když se k médiím donese zpráva o zbitém muži, který si nepamatuje, kdo je ani odkud pochází, rychle mu dají přezdívku ´Muž bez minulosti´. O deset měsíců později je Richard Kite – pokud se takhle vůbec jmenuje – stejně bezradný jako na začátku. Navzdory neúnavné snaze policie se k němu stále nikdo nehlásí a stopy rychle vychládají. Kiteovou poslední nadějí je soukromý vyšetřovatel David Raker, který se specializuje na pátrání po pohřešovaných osobách. Jenže Raker má víc otázek než odpovědí. Co je Richard Kite zač? Proč ho nikdo nezná? Jak se vším souvisí tělo neznámé ženy nalezené dva roky předtím na opuštěné železniční trati? A co když je Richardova minulost plná tajemství, na která by radši zapomněl – nebo hůř, která by ho mohla stát život?
Na jedinou z položených otázek odpovídat nebudeme. Byla by škoda připravit vás o osmdesát kapitol hutného románu čítajícího bezmála pět stovek stran. I s doslovem. Nakladatelství Mystery press se rovněž u osmé Weaverovy knihy drží zajetých kolejnic, které doposud pravidelně vedly k úspěšnému protnutí cílové pásky. O překladatelce Lexové jsme si řekli, doplňme ještě grafiku v podobě Jana Matošky. Jde o originál. Disponujeme prakticky celým autorovým dílem v původním jazyce a česká grafika je úplně jiná. Chceme říct, že je hezčí, že je o ty knihy líp postaráno, ale nechceme stranit anglickým publisherům, v tomto případě legendárnímu Penguinu.
Když jsme o pár odstavců výše použili termín ´obyčejný život´, ono to nebude od věci srovnat se spisovatelem samotným. Milým a pořád usměvavým chlapíkem, jehož účast na letošním Světě knih byla pro řadu čtenářů senzací. Připomeňme slova nakladatele, hovoří výstižně.
„Jednou z největších a nejzářivějších hvězd letošního veletrhu „Svět knihy“ byl britský spisovatel Tim Weaver, autor krimi bestsellerů s Davidem Rakerem v hlavní roli. Pokřtili jsme novinky ´Muž bez minulosti´ a audioknihu ´Ztracený´, Tim besedoval se svými čtenáři a podepsal OPRAVDU HODNĚ knih. A taky si s námi zahrál fotbal. Bylo to báječné, nádherné, skvělé. Zejména proto, že Tim je opravdový sympaťák a britský gentleman každým coulem a my všichni jsme společně s vámi prožili čtyři nezapomenutelné dny."
Tomáš Němec, který za Weaverem v České republice stojí, měl čuch. Navzdory příjmení bychom ho překřtili na Kohna nebo Roubíčka, jelikož našel kasovní trhák, aspoň v to věříme. Weaver píše skvěle, rozsáhle a přitom se pořad drží centra dění. Že se Raker dostane ze všeho a je to chvílemi takový James Bond nového tisíciletí, to je jasné. Jde přeci o hrdinu. Ale tomu snad ani nejde říct piha na kráse. Ve všech ohledech nás Weaver od první chvíle pohltil. Nejvíc si ceníme těch ponoření do detailů (kamery v metru, kdy furt dokola hledáte jeden úhel pohledu, srovnání fotek, na kterých je prostě něco jiného a nevíte co…), jednoznačné postavy Davida Rakera, chuti k psaní (pět stran rok co rok není úplně běžné), ale hlavně se nám líbí ta pointa a rané kapitoly.
Úvodní dialog, který nabízíme, nám vzal česká i anglická slova…
Pořád mi byl nějaký povědomý. Nedokázal jsem se toho pocitu zbavit, jenže se mi zároveň nedařilo ho správně zařadit. Nemyslelo mi to. Jestli jsme se už někdy setkali, nejspíš to nebylo při žádném z mých případů.
„Richarde,“ pobídl jsem ho, „koho mám najít?“
Jako by mě ani neslyšel. Ještě chvíli očima pátral v temných koutech kostela, kam světlo z vitrážového okna nedosáhlo, a pak, právě když jsem se chystal otázku zopakovat potřetí, se konečně nadechl a promluvil.
„Mě,“ řekl.
Nakrčil jsem čelo. „Co prosím?“
„Potřebuji, abys našel mě.“
Jasných 88 procent. Každý, kdo čte detektivky, si posledního Weavera musí pořídit.
Vložil: Zdeněk Svoboda