Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

I pečlivě skrývaná minulost může najednou odkudsi zaútočit. Jaké to je začít opravdu znovu?

18.06.2019
I pečlivě skrývaná minulost může najednou odkudsi zaútočit. Jaké to je začít opravdu znovu?

Autor: repro/archiv ČT

Popisek: Lucie Konečná

Začínat znovu od samého začátku není vůbec jednoduché. Své o tom ví hrdinka románu Lucie Konečné Vířivka, který vydalo nakladatelství Motto.

Helena se vrací po dvanácti letech z vězení. Začíná znovu od nuly a žije ze dne na den. Pronajme si garsonku s vířivkou uprostřed pokoje, najde si práci, přítele… Postupně zjišťuje, že se zase dokáže radovat. Nicméně minulost, kterou pečlivě skrývá, na ni zaútočí…

Vířivka

Autor: Lucie Konečná
Žánr:
román
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Helena sedí na lavičce a nastavuje tvář slunci, těší se, až se jí za víčky začnou tvořit obrazce. Vždycky je to tak. Když do sebe potřebuje dostat klid, zavře oči a čeká na svůj soukromej krasohled. Už je tady. Nejdřív ze stran začne proudit červená barva, jako když z rány prýští krev. Stačí párkrát zamrkat a barva se rozlije do obrazců, které se různě skládají a rozkládají. Nakonec je z toho velká projekce, objeví se tmavé tečky a ty sežerou obrazce jako kapka saponátu mastnou skvrnu. Dá se s tím čarovat donekonečna. To se naučila v kriminále. Říkala tomu samoterapie. Stačilo jen na nic nemyslet. Vypnout hlavu, odloučit ji od těla, který v tu chvíli mohlo bejt kdekoli. Možná to byla obrana právě před tím, kde teď měla tělo.
Ozve se tlumenej smích.
Helena okamžitě vrátí mysl do reality. Všimne si, že vedle ní se na lavičku posadili mladý milenci a pozorujou ji. I když se tvářej, že ne. Jak dlouho neviděla milence?! Překvapeně na ně zírá. Asi si musí myslet, že jsem blázen, napadne ji. Vzápětí si uvědomí, že je jí to jedno. Odnaučila se zabývat tím, co si kdo o ní myslí. A vysvětlovat, že to tak není. Radši mlčí. Je to jednodušší. Pohodlnější určitě. Vezme kufr a jde pryč. Až teď si uvědomí, že je docela vedro. Má na sobě zimní bundu, i když dávno začalo jaro. Jenže v ní tam tenkrát přišla. Tam.
U stánku si koupí zmrzlinu. Točenou. Olizuje ji kolem dokola. Všechno jí najednou připadá nový. Vzbuzuje to v ní neznámý pocity. Teda spíš zapomenutý. Zmrzlinu měla vždycky ráda. Musí si všechno připomínat. A konečně už sundat tu zimní bundu. Souká se z ní a neví, kam s ní. Uvidí odpadkový koš. Vecpe ji dovnitř malým otvorem, který je tak malý zřejmě proto, aby tam lidi nedávali velký věci. Jenže jí se uleví. I když ji u toho zase pozorujou cizí lidi. Možná ne. Možná má jen paranoiu, která se brzy ztratí. Aspoň tak to říkali v base.
Nejdřív musí za sociální kurátorkou.
Překvapí ji, že je to mladá holka. A veselá. A docela hezká. Proč asi dělá tuhle práci? Kvůli penězům těžko. Zřejmě má sociální cítění, jinak by nemohla pracovat se zkrachovalcema. Helena si přeje zůstat v hlavním městě. Domů se vrátit nechce. Soňa se tomu diví, ale ne zase tak moc. Bude jednodušší si tu sehnat práci. Bude to jednodušší, myslí si i Helena. Bude jednodušší splynout tady s davem. Bejt neviditelná. Než budu schopná se socializovat. I když teď o to nestojím ani trochu. Teď chci bejt sama. To hlavně!
Soňa říká, že horší to bude s bydlením. Má tu Helena někoho, kdo by jí v tom mohl pomoct? Helena kroutí hlavou. Nemá. I kdyby měla, nevyužila by to. Takže ubytovna? To Helena nechce, připadala by si jako tam. Chce byt.
„Viděla jste ceny pronájmů? Pod deset se jen těžko dostaneme. Máte nějaký peníze?“

Helena kývne, něco si našetřila, celou dobu tam pracovala. Nevydržela by jen sedět a klábosit. Někdo to dokáže, ale ona ne. Práce je záchrana.
„A druhá věc, chcete pracovat?“
Helena se na ni překvapeně podívá. Samozřejmě že chce! Jak se může takhle ptát?
Soňa pokrčí rameny, je to tak fi fty fi fty. Někdo chce, a někdo zájem nemá. Proto se ptá rovnou, aby ani jedna z nich neztrácela čas. „Je vám, doufám, jasný, že se nemůžete vrátit ke svýmu oboru?!“
Soňa se na ni upřeně podívá, myslí sice, že tohle má ženská jako Helena v sobě dávno vyřešené, ale co když ne?
Helena rychle kývá hlavou. Nechce to rozebírat. Pořád to bolí. Honem vyhrkne: „A co bydlení? Pronajme mi vůbec někdo byt?“
„Musí to jít přes realitku. Zaručím se za vás.“
„Nic o mně nevíte.“

„Mám oči. A nějaký zkušenosti taky. Možná i trochu empatie,“ usměje se Soňa. „Navíc nejste recidivistka. Nevěřím, že se do basy ještě někdy vrátíte. To bych se hodně sekla.“
„Už se vám to někdy stalo? Že jste se sekla?“
„Ne. Zatím.“
Jedou spolu do paneláku na okraji města. Realiťák ze sebe sype naučené informace, Soňa pokyvuje hlavou. Do rozpočtu by se vešly. Byt není špatnej. Pokoj a kuchyň. Dokonce lodžie, to tyhle malý byty nemívaj, tvrdí realiťák. Jenže to není lodžie, ale mini balkon, ze kterýho je vidět na protější balkony. Heleně se sevře srdce. Musí se chytit stěny. Ani vodu si s sebou nevzala! Naštěstí Soňa vodu má. Da Heleně napít, pak ještě namočí šátek a vrazí jí ho za krk.
„Dobrý?“…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace