RECENZE Brilantní napětí z australské buše vám nedovolí přestat číst. Jane Harperová, Síla přírody
16.06.2019
Foto: archiv redakce
Popisek: Jane Harperová pochází z Velké Británie, od roku 2008 žije v australském Melbourne. Třináct let pracovala jako novinářka ve Velké Británii a Austrálii
Když jsme přečetli prvotinu téhle Britky, která ovšem od roku 2008 obývá australské Melbourne, udělali jsme velmi nepravděpodobný krok. Román "Sucho" (v originále 'Dry') jsme si museli objednat taky v angličtině. Nešlo to jinak. Chtěli jsme posoudit napětí, jaké dokáže vyvolat angličtina a porovnat ho s barevností a komplikovaností naší mateřštiny. Ta jednoznačně zvítězila.
Debutový román 'Sucho', mimochodem za něho autorka získala prestižní britskou cenu za nejlepší kriminální román CWA Gold Dagger Award, je skvělý. 'Síla přírody' je ovšem ještě o něco lepší. Především ve stupňování napětí a držení čtenářské pozornosti. Tuto recenzi píšeme v době, kdy venku panují ukrutná dusna, je teplo přes den, odpoledne a bohužel i v noci. Zážitek z buše, od kterého jsme čekali pomyslné ochlazení, dorazil přesně včas. A to natolik přesně, že jsme si původně čtení plánovali rozložit, ale nakonec to nešlo. Dlouho se nám totiž nestalo, aby nás autor takhle přikoval na židli a nutil nás pokračovat a číst dál.
Um, jakým Harperová stylisticky představila dobrodružství pěti holek na společném teambuildingu, je vskutku jedinečný.
Děj je přímočarý a spojuje dvě časové osy. Nejprve jsme (obdobně jako v 'Suchu') vrženi do středu dění. Z hlubokých lesů parku Giralang, ve skutečnosti jde o teritorium hlavního města Austrálie, vychází parta lidí. Vnímáme plahočící se ženy, vyděšené muže, strážce parku, co právě odhazují vysílačky, aby jim letěli na pomoc. Postupně se dozvídáme, že šlo o dvě party, mužů a žen, které se rozhodly strávit několik dnů v právě popsané přírodě. Zřejmě pro zocelení charakterů a profesionálních vztahů.
Vzápětí zjistíme, že ze chřtánu přírody nevyšla jedna ze zaměstnankyň. Agent federální policie Aaron Falk se spolu s kolegyní Carmen snaží zjistit, co se s Alicí Russellovou stalo. Začínáte tak rozplétat mozaiku, jejíž zásadní devízou je členění na kapitoly. Řekněme, že ty liché se věnují tomu, co se děje teď a tady, zatímco sudé se vrací do minulosti. Ale jak…
Dnem i nocí de facto zůstáváte za zásady pětici holek ze stejných kanceláří: Bree, Beth, což jsou sestry, Lauren, Alice a konečně Jill, sestra šéfa firmy Daniela Baileyho. Postupem času zjišťujete, že místní policista, seržant King, není tak hloupý a také on se ptá, proč se kriminálka z velkého města snaží pomáhat v pátrání po jedné pohřešované ženě. A tady je na místě přibrzdit a říct jen tolik, že Alice byla jednou z "pomocnic" u vyšetřování praní špinavých peněz. Přesně to je oddělení, odkud Carmen Cooperová a Aaron Falk přichází.
Děj je excelentní, pointa nečekaná a závěr nepatetický. Dalších dějových zvratů je pouhé minimum (pád do vody, uštknutí hadem, pikantní fotky…) a soustředí se jak na minulost, tak na přítomnost. Děj dávno minulý vyzrazovat nebudeme, jelikož souvisí s pointou. Můžeme ovšem říct, že jsou věci, které nelze odpustit. Současný děj se týká vztahu dcery zmizelé Alice Margot a syna šéfy firmy (na něhož teoreticky donáší) Joela. Abychom vám trochu zamotali hlavu, ačkoli jí během láskyplných obětí bylo 15 a jemu stěží 17, o to v knize nejde.
Jane Harperová se za svůj druhý román dostala do užšího výběru na cenu Indie Book Awards 2018, udělovanou nezávislými australskými knihkupci. Doplňme, že "Sucho" vyšlo v roce 2016 a "Sílu přírody" vydává Host letos, tedy v roce 2019 v překladu Alžběty Kalinové. Ten je věcný, čistý a bezchybný. Nenašli jsme dokonce ani jeden překlep, což se stává málokdy a snad to nezpůsobilo shora uvedené horko.
Na románu Jane Harperové musíme opakovaně vyzdvihnout kumšt, kterým rozdělila dvě časové osy. Zdůrazníme i jednoznačně ženský pohled na nastalé situace (hádky, ruce na prsou při únavě, zarputilost a hořkost, trvající roky), který neobtěžuje a pro mužského čtenáře je pozoruhodný. Jedinou věc podrobíme kritice: vzájemné kapitoly mezi vyšetřovateli, tedy mezi Carmen a Aaronem. Některé statě jsou zbytečně ukecané a ničemu nepomohou. Je jasné, že autorka jimi kypří půdu pro pokračování, abychom měli Falka jako vyhraněnou osobnost a věděli, co od něj čekat, ale nám to někdy přišlo až moc dlouhé a zbytečné. Pochválit musíme i obálku (blízkou originálu) a sazbu, což je u Hostu obvyklý (nad)standard. Devadesát procent za psaní, procento navrch za příjemně strávený večer. Výjimečné drama.
Vložil: Zdeněk Svoboda