Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Všichni muzikanti jsou moje rodina. I když nemám v ruce nástroj, musím s nimi být na pódiu. John Zorn v Praze

15.06.2019
Všichni muzikanti jsou moje rodina. I když nemám v ruce nástroj, musím s nimi být na pódiu. John Zorn v Praze

Autor: Facebook

Popisek: John Zorn ve svém studiu

VIDEO Volám kamarádovi: „Nechceš jít do Karlína na Johna Zorna?“ Jeho odpověď donutila zacukat koutky: „Já jsem teď v New Yorku.“ Kouzlo nechtěného a paradox, že hlavní ikona newyorského (zdaleka nejenom) jazzového downtownu John Zorn míří naopak do Prahy, navodila myšlenku, že všechno tak nějak souvisí se vším. Asi jako Zorn. Aspoň v tom avantgardním, alternativním hudebním vesmíru.

Pro pochopení tvorby amerického hudebníka je třeba představit si renesančního člověka, který chvíli pracuje na tvarech kamenné sochy, poté se pouští do chemických procesů výroby zlata a ještě navíc šéfuje početné alchymistické dílně. Nebo názorněji – pavučinu, kterou by musel utkat obrovský pavouk a na jejíž vláknech se nacházejí různá jména: Arto Lindsay, Tom Cora, Fred Frith, Wayne Horvitz, Ikue Mori, Diamanda Galás, Marc Ribot, Joey Baron, Tom Waits, Lou Reed, Napalm Death, Mike Patton Trevor Dunn a – a dále snad není potřeba vypisovat další sto jmen. Uprostřed pavučiny může být John Zorn, ale také nemusí. I pavouk se občas pohybuje na okraji sítě. Ale tato síť se navzájem nepožírá, vzájemně spolu komunikuje a spolupracuje, většinou je dirigentem John Zorn, ale také jen zpovzdálí může vše sledovat. Výsledkem je participace nebo přímá účast na více než čtyři sta albech.

Návrat génia

A je třeba zpozornět. John Zorn se objeví 20. června v Praze, což už samo o sobě by byla událost desetiletí. Tento americký hudebník se po Čechách netoulá moc často, natvrdo řečeno byl zde jen jednou jedinkrát - zahajoval 17. ročník festivalu Alternativa v roce 2000. A bylo hned vyprodáno. John Zorn v divadle Archa v Praze vystoupil se souborem Masada, pro posluchače klasického jazzu jde asi o nejstravitelnější podobu tohoto saxofonisty. Masada, pojmenovaná po izraelské hoře hodinu cesty od Jeruzaléma, kde v 1. století odolával při neúspěšném židovském povstání velké přesile Šimon Bar Kochba římskému vojsku do posledního muže, je sdružení čtyř geniálních jazzových hudebníků – nepočítaje Zorna ještě trumpetisty Davea Douglase, kontrabasisty Grega Cohena a bubeníka Joey Barona.


Ve zkratce se dá říci, že jde o sehraný mix colemanovského freejazzu s klezmerem. Přesně v této sestavě započne letošní výjimečný koncert ´Bagatelles Marathon´, na kterém během skoro pěti hodin vystoupí přes třicet hudebníků. Proto událost desetiletí, která by mohla zastínit i Zornovu první návštěvu.

Downtown jako underground

John Zorn se na rodil v roce 1953 v New York City poblíž downtownu. Tehdy se tomuto místu na Manhattanu, mezi čtvrtěmi Lower East Side a East Village ještě tak neříkalo. Respektive nemělo žádnou přidanou hodnotu jako od konce šedesátých let, kdy zde začal bujet různorodý kulturní život. Vznikal zde prakticky underground, jak ho chápeme v Česku - když umělci byli pro komerční promotéry absolutně nezajímaví, tak si koncerty vytvářeli spontánně sami. Prázdné tovární prostory a různé lofty (jeden patřil Yoko Ono) k tomu skýtaly hodně příležitostí. A v těchto ´spikleneckých´ klanech se od poloviny sedmdesátých začal pohybovat také John Zorn. 

Zorn své spoluhráče považuje za rodinu, foto Facebook

Vybaven teorií z hudební školy Webster College v Saint Louis a praxí z každodenního trápení altsaxofonu, do kterého se zamiloval po poslechu freejazzového saxofonisty Antonyho Braxtona, se zde cítil jako ryba ve vodě. I průprava z dětství, kdy začínal na piano, flétnu i kytaru, později přišla vhod. Z těchto univerzitních let pochází kolekce First Recordings 1973, která vyšla ale až o 22 let později. Na obalu desky je zachycen malý John píšící domácí úkol, jak jej zachytil fotoaparát jeho otce.

O něco starší John, už naplno usazen v downtownu, je ke slyšení na sedmidílném CD boxu The Parachute Years 1977-1980. Název odkazuje na nahrávací společnost Parachute Records, u které John Zorn nahrál kolekci ´sportovních´ alb (Hockey, Pool, Archery, Lacrosse…). A už tehdy se zde objevují spoluhráči, kteří s ním později stráví ještě hodně času – Arto Lindsay, Fred Frith, Anton Fier, Eugene Chadbourne, Wayne Horvitz, Bob Ostertag a další. Box vyšel v Archivní řadě labelu Tzadik opět až v roce 1997.

Filmové snění, či insomnie?

To už John Zorn nebyl vůbec tak neznámým hudebníkem jako v době vzniku nahrávek. Zájem o něj odstartovala filmová hudba. Navíc hudba úplně jiné osoby. The Big Gundown s podtitulem John Zorn hraje hudbu Ennia Morriconeho obsahuje takové kousky jako hlavní téma z detektivního filmu Strach nad městem, westernu Tenkrát na Západě nebo válečného snímku Bitva o Alžír. Konečně si hudebníka povšimla nejen kritika, ale i širší veřejnost, i když prodeje ve stylu popových hvězd nečekejte. Filmová hudba je dalších kamínkem v mozaice, utvářející „komplexního“ Zorna. Nechává na sebe působit filmový originál, hudbu i děj popřípadě knižní předlohu a z pocitů, které v něm vznikají vytváří vlastní obraz. Takže například zmiňované téma z Tenkrát na Západě se skoro nedá rozpoznat.

Dalším albem, kde je výrazně přítomen film je Naked City z roku 1990. Mezi krátkými minutovými tracky se vynoří např. kmotrovský Sicilský klan nebo James Bond Theme (možná i pravidelní posluchači Radia 1 budou překvapeni od koho pochází podkres jinglu Tajný kód). Od interpretování cizích filmových skladatelů je jen krok ke skládání vlastní filmové hudby. Film Works 1986-1990 je soundtrack k filmu The Golden Boat režiséra Paula Ruize. Jelikož bylo málo peněz, natočil Zorn za dva dny hodinu hudby, muzikální bláznění kolen základních pár témat. Další pokračování pod názvem Film Works jsou většinou imaginární soundtracky k neexistujícím filmům. K dnešnímu dni dosáhlo toto číslo hodnoty 25. 

Zaklínač hadů

Další tvář se jmenuje Cobra, přesněji John Zorn´s Cobra. Přístup k tomuto uskupení je od kapelníka vyloženě intuitivní. Spíš by se mělo říci dirigenta, neboť je to výstižnější. Zorn ukazuje hudebníkům na kartotéčních lístkách obrázky, slovo, notu, gestem usměrní tempo a na tuto nápovědu hráči reagují po svém. Či spíše ovlivněni Zornovým myšlením neb před nimi stojí mocný zaříkávač hadů. Má roli trenéra fotbalové jedenáctky, a když se hra vyvíjí nesprávným směrem, reaguje. Základním předpokladem dobrého týmu jsou samozřejmě výborní fotbalisté s individuálním i kolektivním myšlením. A tak je to i u Cobry.

V americké verzi Anthony Coleman, Wayne Horvitz, Bill Frisell, Elliott Sharp, Christian Marclay, Arto Lindsay, Guy Klucevsek, a v japonské verzi je možná pro lepší představu uvést hráče i s nástroji: Yukihiro Isso – bambusové flétny nokan a dengakubue, Masahiro Uemura – percussion, Kazuhisa Uchihashi – guitar, Shinichi Kinoshita – dlouhokrká drnkací loutna se 3 strunami shamisen, Kiyohiko Senba – percussion, Takei Makoto – flétna shakuhachi, Yumiko Tanaka – gidayu, Hitomi Nakamura – dvouplátková rákosová flétna hichiriki, Miki Maruta – třináctistrunný nástroj koto, Mekken – bass, Kyoko Yamamoto – vocal. Už z toho se dá odvodit, že na rozdíl od popem, rockem a jazzem inspirované americké Cobry je asijská sestra ovlivněna hudbou země vycházejícího slunce.

Příliš hlučná společnost

Že je John Zorn hudebníkem pro všechny, tedy i posluchače, pro které je sypání brambor i s kýbly a lopatami do hlubokého železného sklepa rajská hudba, potvrzuje další jeho záběr. Hard core, heavy metal, punk, noise burácí, drásá, hřmí v dalších jeho projektech. O desce Naked City se psalo o pár řádek výše, nebylo však řečeno, že se jedná o nejdivočejší formu tohoto saxofonisty. Podle titulu desky pojmenoval i celou kapelu, tentokrát plně elektrifikovanou. Opět se tu sešli kytarista Bill Frisell, hráč na klávesové nástroje Wayne Horvitz, Fred Frith tentokrát s baskytarou, bubeník Joey Baron, zpěvák (spíš řvoun) Yamatsuka Eye a samozřejmě John Zorn. Celý rockový válec se valí nekompromisně kupředu, ovšem ne podle jednoduchých pravidel. Rockový freejazz, hluková bramboračka, explodující sopka, vše v jednom, ale smíchané tak, že nutí k podupávaní do rytmu.

Prakticky stejné jevy můžeme vysledovat i v další úderce Pain Killer. Zde se v rytmické sekci objevil ranař z Napalm Death Mick Harris a baskytarista Bill Laswell doprovázející šílený Zornův saxofon. Brány pekel se otevírají, konec světa může začít. Trochu jiný pohled na Armagedon, ale stejně do této škatulky patřící, je trio Hemophiliac. Opět saxofonista z  New Yorku, u mikrofonu zpěvák Faith No More Mike Patton a elektronické zvuky, ruchy a výboje hledající ve svém laptopu Japonka Ikue Mori.  Pro úplnost je třeba dodat i trio Slan (kytaristo-basista Elliott Sharp, bubeník Ted  Epstein z hardcorových Blind Idiot God) ze začátku devadesátých let, po kterém se  ale bohužel, co se týče  zvukových záznamů, mnoho nezachovalo. Stačí snad citace kritika: "Toto nemohou přestát bez poškození ani duševně stabilní osoby."

Ředitel Tzadik

Vedle hudby je John Zorn i obchodník. V New  Yorku provozuje hudební klub The Stone a  hlavně vydavatelství Tzadik (z hebrejštiny  - spravedlivý člověk), určené nejen pro židovské umělce, ale pro všechny, kteří se nevejdou svou vyhraněností do plánů běžných nahrávacích společností. Ediční plán Tzadiku je rozdělen do několika řad, které charakterizují názvy jako Skladatelská řada, Radikální židovská kultura, Nové Japonsko, Filmová hudba, Archivní řada atd. Počet vydaných releasů se blíží kulatému číslu 700.

Karavana nejzvučnějších jmen v Praze

Dne 20. června se tedy  máme s tímto originálním hudebníkem ve svých neodmyslitelných maskáčích a bagančatech možnost setkat ve stylu dowtownských koncertů sedmdesátých let v bývalé tovární hale Forum Karlín. Koncertní turné Bagatelles Marathon tvoří na třicet hudebníků interpretujících v pětihodinovém programu Zornovy bagately. Bagatela je původně  termín z klasické hudby pro drobnou klavírní skladbu. Takové maličkosti či nicotnosti, které se vejdou do  jedné minuty, zazní jich v průběhu večera kolem padesáti. A tento  festival nabídne opravdu velká jména - jako například John Medeski Trio, Mary Halvorson Kvartet, Mark Feldman, Ikue Mori či Brian Marsella Trio. Úvod i závěr stylově obstará John Zorn. Bagatelles otevírá se svojí tradiční Masadou, kde nechybí Dave Douglas, Greg Cohen a Joey Baron a finále obstará se souborem Asmodeus, kde diriguje kytaristu Marca Ribota, baskytaristu Trevora Dunna a bubeníka Kenny Grohowského.

 A samozřejmě kamarád koncert stihne. Míří do Prahy stejně rychle jako John Zorn.

Jiří Vanča

Vložil: Markéta Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace