Apokalyptický, ultramoderní a nekompromisní – takový je aktuální ušní průplach industriálních Combichrist (P)alba Thomase Landerse

Foto: Oficiální stránky kapely

Popisek: Combichrist

One Fire je devátým studiovým počinem americké aggrotech-drtičky Combichrist, kterou zformoval v roce 2003 norský vokalista, kytarista, klávesista, programátor a producent Andy LaPlegua (narozen 15. září 1975 jako Ole Anders Olsen, jako své největší vzory cituje Bowieho, Motörhead, Prince, The Cure a především Dead Kennedys a je rovněž aktivním členem formací Icon Of Coil, Panzer AG, Scandy a Scandinavian Cock).

Tato skvadra jednoho muže sídlí v současnosti v Atlantě (Georgia) a pro živé ničení pódií ji doplňuje line-up měnících se hudebníků, často s ohledem na daný kontinent. Čerstvý ušní průplach Kombikrista nám nabízí v různých konfiguracích – klasické CD, limitované 2 CD, barevný vinyl a speciální sběratelský box v nákladu 1000 kusů – třináct původních novinkových kompozic a skladba Understand se dočkala i klipového zpracování. Pro druhý singl Hate Like Me bylo vytvořeno lyric video.

Obrázková příloha

Předtím, než se necháme oním ohněm pokřtít, udělejme si kratičkou pauzu a rovněž zřeme hned na první pohled vydařené ztvárnění obalu, které díky nápadným a poutavým barvám okamžitě zaujme pozornost nejedné oční bulvy. Pochází z dílny Deka Sepdiana (Gumilar), jež je indonéským ilustrátorem na volné noze a grafickým designérem. Malba působí velice sebevědomě a je rovněž i odvážným výrokem, který jen zvyšuje naše napětí a očekávání hudebního obsahu. Už jen samotná teorie barev podporuje vzrušující a energizující reakci všemi svými teplými a zářivými odstíny. „Album je zamýšleno jako silný sociální komentář, který se zaměřuje na duševní nemoci a vzpouru. Zatímco je v naší společnosti velice evidentně přijato fyzické poškození, skryté zdravotní problémy, jako jsou mentální onemocnění, se považují jen za ‚jev ve vaší hlavě‘. Snažím se posluchači dát nahlédnout do mysli někoho, kdo se to snaží překonat každý den.“

Nenáviďte jako já

One Fire otvírá minutové Intro, jež evokuje první scény jakéhosi nedefinovaného indie filmu, kdy si nejste úplně jisti, co vás následně čeká. Směsice mužského dialogu a policejních sirén s klávesovým podkladem přechází v první oficiální song Hate Like Me. Jakmile se dostaví drsný vokál hlavního protagonisty, udeří vás přímo do obličeje tím nejlepším možným způsobem. Track sám o sobě svou strukturou a celkovým vyzněním upomíná na ranější tvorbu CC a chytlavé beaty a rytmické aranže vytvářejí fantastickou „krajinu“ pro snad až progresívně se měnící zpěv. Ten se postupně vyvíjí z tradičně drsných pasáží a přechází přes rytmické pseudo skandování až do finální čtvrtiny, kde se nečekaně zjemní. Tato futuristická hymna může klidně sloužit jako Andyho portfolio, které rozhodně neváhá vyjádřit široký rozsah jeho projevu.

Následná Broken United pokračuje v nastolené linii a tentokrát přidává více elektronických elementů. Agrese přináší až přímo katarzní a terapeutické uvolnění nejen pro posluchače, ale pravděpodobně i pro tvůrce samotného. Guns At Last Dawn, jež se pyšní vokálem hostujícího Burtona C. Bella (Fear Factory), je s výjimkou slok tříminutovým brutálním nářezem, který vás odfoukne na míle daleko mocnou silou běsnícího tornáda. Lobotomy se jeví jako goticko-elektronická diskárna, která je oproti svým předchůdcům lehce monotónnějšího vyznění. Přesto si u ní budete příjemně dupat do rytmu, který vás už nepustí. Titulní věc je perfektním přechodem opusu do jeho druhé půle. Lyricky se stává jednou z nejpřesvědčivějších a hudebně zde dochází k bitvě mezi čistým a snad až vyloženě thrashovým soundem, jež ve svém efektu vyvolávají silné emoce, jako jsou hněv a frustrace lidské mysli.

Kalifornie nade vše

Bottle Of Pain je totálním žánrovým zlomem, který svým vskutku neotřelým výrazem a dramatičností upomíná na zajímavou orchestrální směsici folku a metalu. Pravděpodobně se jedná o onu „povinnou“ baladu a je dalším skvělým songem, který jen přidává na celkové rozmanitosti drážek aktuálního asfaltu. Abychom se ujistili, že se stále jedná o totéž devastující agrokomando, následná 2045 nás zavede přímo zpět k prapůvodu kapelního zvuku, tentokrát ve zpomaleném a řádně zatěžkaném sonickém útoku. LaPleguův sentiment se opět hlásí o slovo v minutové Interlude, jež je dalším excelentním příkladem sdělujícím poselství celého, téměř hodinového opusu.

První oficiální (a rovněž klipová) ochutnávka Understand nás svým pojetím vrací na úplný úvod vinylu a jeho pulsujícímu tempu, jež je notně zahaleno v téměř všude přítomném industriálním oparu. California Über Alles, která původně pochází z dílny legendárních hácéčkových pankáčů a Andyho vždy milovaných Dead Kennedys, je fantastickou poctou jejím původním tvůrcům a jejich debutovému singlu, vydanému v červnu 1979. Andyho zpracování vyznívá sice krapítek temněji, neb je pojaté v pravém CC stylu, leč se rovněž snaží se výrazně nevzdálit od původního zdroje.

Vezmu-li navíc v potaz bouřlivé klima současné společnosti, je zde přítomný čtyřminutový cover zcela na místě. Last Days Under The Sun je předposledním kusem, jež uchvacuje svou neustále se měnící strukturou postupně nabírající na intenzitě, aby posléze opět zvolnil a dokreslil atmosféru celkové pompéznosti a pocitu velkoleposti. The Other je třináctou a zároveň i definitivně poslední kompozicí čerstvé sady, jež je postavena na zvuku hlasité basy, přesto prosta elektrických kytar i bicích. Což jí dodává až psychedelického nádechu, jež je patrný i během mocných refrénů a dává Mr. La Pleguovi poslední šanci, jak v dramatickém přednesu sdělit okolnímu světu zbytek myšlenek témat Jednoho ohně.

Retrospektiva i prognóza

Combichrist měli vždy velice silnou i pódiovou prezentaci a dodnes si výborně pamatuji, jak nekompromisně a s naprostým profesionálním přehledem ostřílených borců smetli ze stage v roce 2009 služebně o dekádu starší německé uctívače ohně Rammstein, jimž dělali onehdá předskokany v rámci turné k albu LIFAD. A tak se předvedli rovněž i v Praze, kde to toho večera doslova roztřískali a získali tak pro svou nespoutanou živelnost minimálně ve mně nového fandu, jež je od té doby na svůj popud zažil live hned několikrát.

Psali jsme

Obrovsky znějící deska, která má opravdu koule. (P)alba Thomase Landerse

Po týdnu od vydání je nad Sonne jasné, že o podobné ztvárnění vyloženě „žebrá“ i One Fire, jež je zároveň i ultimativním shrnutím téměř dvou dekád zkušeností ALP. Ač novinka, klidně bych si ji z výše zmíněných důvodů dovolil doporučit i někomu, jehož zvukovody zatím neměly možnost seznámit se s tvorbou tohoto talentovaného Nora. Pokud jste milovníky aggrotech odnože indust

riálního lomozu, tato silným drivem řízená a explozivní jízda se vám zaručeně bez jakéhokoli většího úsilí vryje do paměti a nedá vám na dlouho ulevit. CC na její podporu vyrazili i na dvouměsíční evropské turné, jehož jedinou letošní tuzemskou zastávkou se stane 10. srpna proslulý jaroměřský festival Brutal Assault. Já osobně si nenechám ujít ani jejich klubový gig na Slovensku, kde vystoupí 27. července v bratislavském Randal Clubu taktéž díky agentuře Obscure Promotion.

Psali jsme

Čtvrt století Árie, která upevnila pozici kdysi ultraúspěšné progresivně rockové formace. (P)alba Thomase Landerse

Vložil: Thomas Landers