Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Komisař Franck Shark si právě prochází svým osobním peklem. A teď ještě má řešit tak krvavou lázeň

15.06.2019
Komisař Franck Shark si právě prochází svým osobním peklem. A teď ještě má řešit tak krvavou lázeň

Autor: festivalinterbiblyworldpress.com

Popisek: Franck Thilliez

Komu čelil komisař Shark předtím, než se jeho partnerem stala Lucie Henebelleová? Prvotinu francouzského mistra thrilleru Francka Thillieze, která získala cenu čtenářů za nejlepší krimi román, vydalo nakladatelství XYZ.

Nedaleko Paříže je nalezeno ošklivě znetvořené ženské tělo. K případu je povolán komisař Franck Shark, který si právě prochází svým osobním peklem. Před šesti měsíci totiž beze stopy zmizela jeho žena.

Krvavý anděl

Nový případ v něm znovu probudí zkušeného policajta, který se zarputile pustí do pátrání. Brzy je však nalezeno další tělo a všechno nasvědčuje tomu, že obětí bude přibývat. A jednou z nich by mohla být i Sharkova manželka…

Autor: Franck Thilliez
Překlad: Dana Melanová
Žánr:
thriller
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Divizní komisař Martin Leclerc mě žádal, abych se okamžitě vrátil na šestatřicítku. Bylo objeveno mrtvé tělo, zmrzačené strašlivým způsobem…
Vysoký Martin Leclerc určitě nevážil víc než prázdný pytlík od chipsů, ale co mu chybělo na svalech a tuku, vyvažovala nápadná síť žilního systému tak intenzivně, že by jako vítané sousto jistě přitáhl všechny upíry planety. Vzhled osoby z vlaku duchů ještě zesiloval účinek jeho břitkého způsobu mluvy, a pokud vím, nikdy se mu nikdo nepokusil odporovat. Za celou dobu jsem nezažil, že by od něj některý z mnoha podezřelých, co mu prošli rukama, vycházel s náznakem úsměvu.
„Komisaři Sharko, tenhle případ smrdí,“ oznámil mi a poklepal tužkou o spis. „Ve způsobu, jakým byl spáchán zločin, není nic klasického. Kruci, ti vrazi jsou horší než viry! Vypořádáš se s jedním a ihned převezme štafetu další, dvakrát horší než předchozí. Vždyť si to vezmi, nejdřív černý mor, pak neštovice, cholera a vzápětí španělská chřipka. Jako by se Zlo živilo vlastními porážkami.“
„Co mi řeknete o oběti?“
Divizní mi nabídl žvýkačku s chlorofylem, odmítl jsem ji. Začal hlučně žvýkat a byl strašně nervózní, jeho lícní kost zběsile vibrovala pod dálnicí vystupující žíly na jeho pravém spánku.
„Martine Prieurová, třicet pět let, zavražděná ve svém domě. Její manžel byl notář, loni zemřel na mozkový nádor. Zdědila po něm slušný balík i s pojistkou, kterou jí nechal. Žila z renty, pěkně v klidu idylického venkovského hnízda. Podle všeho děvče bez skandálů.“
„Pomsta nebo loupež, která se zvrhla?“
„Zločinec zjevně jednal podle jakéhosi málo známého rituálu, způsob, jakým vraždil, pomstu téměř vylučuje. To ale nechám na tobě… Bydlí… Bydlela na samotě, což nám vyšetřování moc neusnadní.“ Vyplivl sotva rozžvýkanou žvýkačku do prázdného popelníku a hned v zubech stiskl další. „Rozhodli se hodit to celé na centrálu. S atentáty ve Státech, v Toulouse a s gangy všeho druhu nechtějí naše chytré hlavy připustit, aby se naše země stala zkurveným hřištěm pro všechny možné pošahance! Prokurátor republiky dal zelenou. Vyšetřující soudce bude Richard Kelly. Znáš ho, není to žádný beránek, ale neboj se z něj vymámit všechno, co budeš potřebovat…“ Hodil na stůl plánek. „Schůzka ve Fourcheretu, severovýchodně od Paříže. Čekají tě tam Sibersky, Crombez a komisař ze sousedního města. Najdi mi ho rychle…“
„Není to pro Siberského moc brutální? Je stokrát užitečnější u počítače než v terénu, a vy to víte.“

„Věř mi, Sharku, tahle vražda ho určitě trochu odtuční…“
Betonová chapadla hlavního města zmizela, jakmile jsem se pustil přes Ermenonville. Po Senlis jsem to vzal po státní silnici 330, potom po místní 113 a o pěkných pár kilometrů dál jsem konečně přistál v měsíčním klidu Fourcheretu. Přede mnou slunce vrhalo proudy zlatého světla na balíky slámy a vytvářelo obraz sépiové barvy, nádherný, vytržený z okamžiku. Poslední den skvostného léta, ohlašoval se mírný podzim…
V pustých ulicích městečka vládla atmosféra nočního bdění u mrtvého. Po třech kilácích jízdy po ryzím venkově, kde se i krávy vyskytovaly výjimečně, jsem podle plánku dorazil před domek Martine Prieurové. Technici ze soudního se už skláněli k případným otiskům pneumatik, střepům skla nebo stopám bot, s nimi inspektoři z ústředí, kteří se zapřáhli do delikátní a nezáživné práce ohledání okolí. Předložil jsem svůj průkaz s trikolórkou dvěma uniformovaným maníkům a hned u vchodu se připojil ke dvěma policejním důstojníkům, kteří stáli u něčeho, co připomínalo ztělesněnou bowlingovou kuželku: přesněji řečeno u komisaře Baviera. Ledové stalaktity strachu mu zkalily zrak. Okamžitě mi připomněl břichatého pumpaře, ztraceného v terénu s větrnými čerpadly někde uprostřed Spojených států. Po krátkém představování jsem šel rovnou k věci.
„Tak co tady máme, komisaři?“
Baviere si odkašlal, než promluvil. Hlas mu lámal ledový svěrák, rudá hrůza. „Mrtvé tělo Martine Prieurové objevil dnes ráno v 5 hodin 30 minut doručovatel novin Adam Pirson. Vchodové dveře byly dokořán, ale světlo bylo zhasnuté. Volal, a když nedostal odpověď, vstoupil. Prý ho znepokojilo to ticho a tma. Šel nahoru a pořád volal. A tam ji uviděl…“ Jako by ho prudký náraz vzpomínky odnesl jinam.
Přivedl jsem ho zpátky ke konverzaci.
 „Pokračujte, komisaři, prosím.“
„Mí muži dorazili na místo jako první, po nich technici, patolog a taky vaši inspektoři. Tělo odvezli kolem dvanácté.“
„Tak pozdě?“
„Hned pochopíte proč… pojďte za mnou.“
Kapesníkem si otřel mastnou vrstvu potu na spáncích. Kydanec másla, co se roztéká na hamburgeru a pomfritech. Ztracený u benzinové pumpy… Dodal: „Bože… I bez mrtvoly by se ten pokoj uplatnil ve filmu Wese Cravena.“
Poručík Crombez vyšel, aby řídil venku operace, tedy výslech lidí v okolí. Zatímco jsme stoupali po schodišti, říkám Siberskému:  „Tak co, půjde to?“
„Komisař Baviere má pravdu. Nikdy jsem něco takového neviděl, ani v televizi…“

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace