Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Bedekr nacistického lágru. Život, smrt, ponížení, hlad a žízeň. Primo Levi, Je-li toto člověk

13.06.2019
RECENZE Bedekr nacistického lágru. Život, smrt, ponížení, hlad a žízeň. Primo Levi, Je-li toto člověk

Autor: Wikimedia

Popisek: Koncentrační tábor Osvětim

Přístup k tématu holocaustu je opravdu rozličný. Od beletristického zpracování Arnošta Lustiga a dalších, přes faktografii ´Obvinění z Dachau´ Ferna Overbey Hiltona až po deníkové záznamy. Za zmínku stojí i šílený příběh ´Fotograf z Osvětimi´ nebo ´Tatér z Osvětimi´. Těch knih je nepřeberné množství, doposud se hodně čtou, vydávají a kupují a doposud o ně projevuje zájem široká laická i odborná veřejnost. Kdesi v oblacích pak nad nimi ční tituly, jakým je například znovu vydaný Primo Levi a jeho prvotina z roku 1947 ´Je-li toto člověk´.

Pro italsky hovořící jde o titul ´Se questo e un uomo´, v angličtině pak knihu bez větších problémů seženete pod názvem ´If This Is a Man´. O nejnovější vydání (2019) se v překladu Drahoslavy Janderové postarala LEDA, která tak provedla mírný úkrok od pečlivě editované anglicky psané literatury (Joseph Roth, Henry James, Francis Scott Fitzgerald nebo romantický spisovatel Nathaniel Hawthorne).

Už před dvěma lety jedna ze čtenářek Leviho tak nějak mimoděk poznamenala: „Přečetla jsem mnoho svědectví lidí, kteří přežili koncentrační tábor. Tato kniha je prý snad nejlepší. Je to možná tím, že autor k tomu, čeho byl svědkem, přistupuje s analytickým pohledem a hrůzy, kterých byl svědkem, nejen popisuje, ale snaží se je pochopit a popsat nutné změny psychiky člověka, který se dostane do hraniční situace, kdy záleží už jenom na přežití."

Má pravdu. Od prvního slovesa po poslední podstatné jméno

Primo Levi se narodil v Turíně roku 1919 Cesaru a Ester Leviovým dva roky před jeho sestrou Annou Marií. V roce 1934 nastoupil na prestižní lyceum Massima d’Azeglio, kde u maturity propadl z italského jazyka. Původním povoláním byl chemik. Předmět vystudoval jako Žid v letech 1937 až 1941 na turínské univerzitě. Po německé okupaci Itálie působil v partyzánském oddílu, na konci roku 1944 byl zajat a poslán do sběrného tábora v Carpi-Fossoli. Odtud byl 22. února 1944 transportem číslo 8 deportován do pracovního tábora Osvětim - Monowitz, kde pracoval v průmyslovém komplexu Buna, který byl součástí IG Farben (kam patřil třeba BASF nebo chemický koncern Bayer).

Koho by zajímala podobná problematika, detailní přístup německých vědců k Židům, zejména pokusům na ženách ze strany společnosti Bayer, doporučíme a odkážeme na dosud nepřeloženou knihu ´The Pharmacist of Auschwitz: The Untold Story´ autorky Patricie Posner. Je zde mnoho faktů a zla. Právě v této knize je možné narazit na tehdy čtyřiadvacetiletého Leviho, který byl jedním z nebožáků v místním pracovním lágru.

„Tak zemřela Emilia, které byly tři roky, protože Němci pokládali za samozřejmou historickou nutnost poslat na smrt děti Židů. Emilia, dcera inženýra Aida Leviho z Milána, zvídavé, ctižádostivé, veselé a inteligentní děvčátko. Jejímu otci a matce se cestou v přeplněném vlaku podařilo koupat ji v zinkové kádi, ve vlažné vodě, kterou se zrůdný německý strojvedoucí uvolil načerpat z lokomotivy, vezoucí nás všechny na smrt."

Otázka pronásledování Židů se vrací i v dalších autorových knihách: Kdy, ne-li teď? (Se non ora, quando?, 1984) a Potopení a zachránění (I sommersi e i salvati, 1986). Zážitky z poválečné cesty zpět do rodného Turína byly hlavním tématem nejznámějšího Leviho románu Příměří (La tregua, 1963). Levi krom jiného přeložil Kafkův Proces do italštiny (1983).

Pakliže bychom se věnovali jeho prvotině, zdůrazníme již vyřčené. Autor nepřibarvuje, nenosí v hlavě hrůzy, jichž byl svědkem, dlouhá desetiletí a nebojí se o nich mluvit hned. První, co udělal po osvobození tábora Rudou armádou, kde už zbyla jen kupa mrtvých a umírajících (sám Levi byl považován za beznadějně nemocného a předem mrtvého), bylo sepsání těchto řádků. Stroze, fakticky, víceméně bez emocí, avšak na dřeň. Do detailu, do posledního detailu, který se zabývá lidskou důstojností (splašky, výkaly v kbelíku), hierarchií (malá a velká čísla na zápěstí), principem přežití (ukradnu, když mám příležitost), až po nepochopitelné bití, vraždění. Téma holocaustu je pro všechny čtenáře jistě natolik známé, že nebude třeba ho dál rozebírat. Co ovšem zdůrazníme, to je zmíněné Leviho nadání.

Představte si moment, kdy vidíte nahé ženy, zbědované ženy, jimž někdo zavraždí dítě. Představte si sto chlapů v řadě, bez možnosti dřepu nebo sedu, o hladu, hodiny v mrazu, se svraštělými penisy a čely, jak čekají na kulku, ale místo toho přichází bití. Praskne očnice, sklivec zmizí stejně rychle jako domnělá duše oběti. Stojí dál, čekají. Čekáte s nimi.

Chcete ty boty, nebo alespoň jednu. Byla tak stejně velká jako moje. Proč? Protože máte zánět z dřeváků, co nosíte, jsou menší. Máte hlad, musíte zjistit, kde nechal skývu chleba. V těch hnusných dřevácích? V košili, co ji nesmíte nikdy nechat jen tak ležet, nebo o ni přijdete a umrznete ještě dřív, než si Němci usmysleli? Každé A má u Leviho své B. Notoricky strohé a pragmatické. Zlé, odtažité, neemociální a holé. Výraz ´až na dřeň´ je příhodný a nemůžeme jej nahradit ničím jiným.

„Šepšel žije v lágru už čtyři roky. Od pogromu, který ho vyhnal z jeho vesnice v Haliči, kolem sebe viděl umírat desítky tisíc jemu podobných. Měl ženu, pět dětí a prosperující obchod s koňskými postroji, ale už dávno si odvykl myslet na sebe jinak než jako na pytel, který je třeba pravidelně naplnit. Šepšel není příliš silný, ani nevyniká přílišnou odvahou, ani není obzvlášt zlý. Není ani dvakrát chytrý a nikdo to v lágru nedotáhl tak daleko, aby si mohl trochu vydechnout. Protlouká se, jak se dá, hledá „kombinacje“, jak se v lágru říkalo."

Co se povahové stránky této zásadní knihy týká, je členěna do jednotlivých kapitol, je oproštěna od karikatur nebo jiných vizuálních děl a její obálka (Tomáše Cikána) je úžasná. Obsahuje také závěrečný rozhovor Philipa Rotha. Důležitý je i citlivě zvolený jazykový styl, který pevně drží zavedené německé termíny: Vorarbeiter, Tagesraum, häftling a podobně.

Primo Levi se svým lidským přístupem k nelidskému světu esesáků postavil do čela svědků a nositelů poselství. Přitom všemu navzdory, když bychom jej měli citovat… „Nevyjde odtud nikdo, kdo by světu, spolu se znamením vrytým do těla, přinesl neblahou zprávu o tom, co se v Osvětimi člověk odvážil udělat z člověka."

Poznámka na závěr: V 67 letech spáchal Primo Levi sebevraždu.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace