Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tajemná atmosféra, dech beroucí napětí... Jaké to je, žít s duchy?

10.06.2019
Tajemná atmosféra, dech beroucí napětí... Jaké to je, žít s duchy?

Autor: repro/lemonde.fr

Popisek: Monica Sabolo

V téhle rodině se nikdo nehádá a všichni spolu vycházejí. Všechno je ale jenom na oko. Vládne v ní pokrytectví, mlčení, rodinná tabu, lpění na dobré pověsti, na umělých vazbách… Napínavý psychologický román, podbarvený romantikou Ženevského jezera Summer vydalo nakladatelství XYZ.

Summer bylo devatenáct let, když beze stopy zmizela během pikniku na pláži Ženevského jezera. V paměti jejím blízkým a kamarádkám utkvěl tento obrázek: krásná blond dívka v džínových šortkách běží kapradím. Pohltil ji snad vítr, voda nebo stromy? Když o dvacet pět let později začne její bratr Benjamin, léta pronásledován sny a vzpomínkami, dívčino zmizení vyšetřovat, rodinná tajemství začnou vyplouvat na povrch.

Summer

Silný, poetický, znepokojující příběh, ve kterém se snoubí tajemná atmosféra s dech beroucím napětím. Jaké to je, žít s duchy? Kniha známé francouzské novinářky Monicy Sabolo se dostala do prvního okruhu nominací na prestižní Prix Goncourt a kritika ji přijala většinou velmi pozitivně.

Autor: Monica Sabolo
Žánr:
psychologický román
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Moje sestra skutečně připomínala královny krásy z amerických časopisů, ty zdravím kypící dívky s pružnýma nohama, neskutečně bílými zuby a neurčitým jasem v očích, který prozrazuje zármutek nebo zlo. Dívky s příliš velkými sny, dívky vyvolávající bolest, jakousi zatrpklost v srdcích chlapců, takové, jež končí schoulené do klubíčka v kufrech terénních aut v nejhlubším nitru lesa.
Ale tyhle melodramatické myšlenky mám jistě jen proto, že už tu není. Na nic podobného jsem nikdy ani nepomyslel, dokud byl náš život prostě jen životem, dokud plynul ve zdánlivě nekonečném proudu. V té době to byla jednoduše moje milovaná starší sestra, která s modře nalíčenými víčky pila brčkem studenou čokoládu, sestra, pro niž jsem se stával terčem udiveného výsměchu spolužáků, kteří nevěděli, co si o nás myslet („si děláš srandu, to je tvoje ségra?!“ „Wassner, že bys tu svoji ségru nejradši vojel?“ „Seš si jistej, že nejseš adoptovanej?“).‘
Jsem živý důkaz toho, že člověk může žít bez těch, které nejvíc miluje, dokonce i když jen díky nim nacházely jednotu ty tisíce miniaturních částeček, z nichž se skládá. Bez bytosti, jejichž ztráta nás děsí, protože nám dávají pocit, že jsme skuteční, nebo aspoň že jsme ve světě o něco méně cizí, ačkoliv potom, když je ztratíme, už na to ani nepomyslíme.
Nemám tušení, kde teď je, stejně jako nevím, kam se poděl ten hubený a nervózni čtrnáctiletý kluk, jímž jsem tehdy byl. Možná jsou spolu někde v paralelním vesmíru, do něhož se vchází zrcadlem nebo vodní hladinou v bazénu.
V noci ke mně Summer mluví z vody. Plave pod hladinou s ústy otevřenými a kmitajícími jako tlamičky černých ryb.
Přijď pro mě Benjamine prosím Jsem tady hned tady Přijď pro mě Prosím tě prosím tě.
Je to jako šepot, jako ševelení vody.
Jsem tady.
Doktor Traub se svým věčným úsměvem – usmívá se až moc, vypadá to, jako by ten jeho úsměv všechno věděl, jako by věděl, kde je, jako by se za těmi masitými, pevně sevřenými rty skrývala všechna tajemství naší existence – doktor Traub říká, že je to pochopitelné. Prostě jsem tu informaci nikdy nevstřebal.
Je to častý jev, praví doktor Traub.
Častý jev? Ztratit sestru, zničehonic? Usmívá se, běží mezi listy vyššími než ona, a najednou je konec, není mrtvá, nebo možná ano, ale neví se to, nikdo už se na to neptá, nikdo to nevstřebal, prostě se to stalo, anebo to byl možná jenom sen, jednoduše zmizela za stromem, a pak už nic, čtyřiadvacet let a třináct dní je kdesi ve větru, ve stromech, ve vodě. Nebo jinde?
Neprotestuji, počkám si na předpis (Deroxat, 50 mg denně, Xanax, 4 mg denně), kterému nerozumím. Jeho vlasy působí mokře jako těsně po koupání a dávají se na útěk směrem k temeni, a já se usmívám, je to u mě spíš zvyk než výraz emocí. Doktor Traub se také usměje, jako by byl spokojený se směřováním rozhovoru, jako by vše bylo normální, jako bychom byli na dobré cestě, ach Bože.
Doktor Traub rád poslouchá má vyprávění o snech. Zaboří se do křesla a přikyvuje, má jistě dojem, že mě má v hrsti. Je jako pán snů, vládne nad nocí, nad těmi hlubokými vodami, v nichž plavu, nad vodními lesy, které se vynořují nad hladinu jako zacuchané vlasy.
A přece vím, že tam doktor Traub nikdy nevkročil. Nikdo tam nikdy nevkročil. Já sice čas od času do toho cizího světa zavítám, nechám se strhnout proudy jeho temných vod, nebo jen pouhým prostorem, to léto je totiž vzduch tak hustý, že nadnáší těla a ona na něm pomalu plují jako loďka unášená řekou, ale přesto jsem jen pouhým návštěvníkem. Probudím se, v ústech mám kovovou nebo bahnitou pachuť a silueta Summer se rozplyne i s celým snovým světem. Roztříští se na milion částeček. Pokrývají čas, vše, co se stalo a co přijde, jako popel snášející se z nekonečného nebe, jako noční prach, a rozpustí se v černi samotné noci…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace