Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Obrovsky znějící deska, která má opravdu koule. (P)alba Thomase Landerse

09.06.2019
Obrovsky znějící deska, která má opravdu koule. (P)alba Thomase Landerse

Autor: Oficiální stránky kapely

Popisek: Diamond Head

VIDEO The Coffin Train je v pořadí osmým studiovým počinem nestorů a předního uskupení NWOBHM (Nová vlna britského heavy metalu) z Ostrovního království, který právě vychází díky vydavatelství Silver Lining Music. Obsahuje desítku čerstvých a pro kvintet tolik typických nářezů a byl postupně nahrán ve třech různých studiích (Vigo Studios, Circle Studios a Raw Sound Studiu) v současné sestavě: Rasmus Bom Andersen – zpěv a produkce, Brian Tatler – kytary, Andy „Abbz“ Abberley – kytary, Dean Ashton – basa a Karl Wilcox – bicí. Je též podpořen trojicí výborných singlů (Belly Of The Beast, Death By Design a titulní flák), jimž se dostalo i klipového zpracování.

DH se zformovali okolo zakladatele a jediného původního člena B. Tatlera v roce 1976 ve Stourbridge poblíž Birminghamu a dodnes jsou např. Metallicou (ti v průběhu let hráli dokonce pět věcí od kultovních ostrovanů) či Megadeth citováni pro svůj důležitý raný vliv na thrashovou odnož metalového žánru. Jméno kapely pocházelo z plakátu alba Phila Manzanery, který měl Brian na zdi ve svém pokoji. Původně kvartet odehrál svůj první gig ve škole High Park 10. února 1977 a jejich setlist onehdy čítal čtyřicet minut původního materiálu.

O dva roky později nahráli na své náklady několik demo nahrávek (v té době měli k dispozici okolo stovky originálních písní) a jejich unikátní zvuk a styl psaní získal dost pozornosti, aby energická grupa mladíků následně předskakovala AC/DC a Iron Maiden. Shoot Out The Lights se v roce 1979 stal jejich prvním oficiálním singlem. V tu dobu rovněž formace během sedmi dnů vyprodukovala svůj famózní a dodnes náležitě opěvovaný dlouhohrající debut Lightning To The Nations (1980) ve worcersterském The Old Smythy Studiu a zbytek je – jak se říká – historií. V oněch časech svým virtuózním muzikantstvím a masivními heavymetalovými hymnami zasadilo nekompromisní ránu britské punkové scéně a doslova přes noc katapultovalo DH mezi čelní představitele čerstvě se rodící NWOBHM. Rychle kupředu a nacházíme se v roce 2019, kdy pětici vychází aktuální (a říkám předem, že naprosto výtečný) opus, tak si pojďme společně užít jízdu na palubě The Coffin Trainu.

Rakev vlaku

Úvodní Belly Of The Beast, jež byla vybrána jako první ochutnávka z nadcházejícího produktu, je zcela nekompromisním metalickým atakem a přímou ranou mezi světla všem nepřipraveným. Přes hromovou a přesnou rytmickou sekci, řezající kytarový tandem a až do nebeských výšin mířící vokál, track doslova překypuje nezastavitelnou energií a má tendence zničit na padrť vše, co se mu jen odváží postavit do cesty. The Messenger (s lyrickým obsahem na téma smrti) se po tradičním svižnějším metalovém rozjezdu zlomí po první minutě v seriózní valivou hymnu pro všechny pravověrné headbangery a věřte, že všechny přítomné pěsti budou ihned ve vzduchu a nepoleví v hrození do posledního tónu.

Monstrum v podobě třetí a zároveň titulní věci přináší svou rozmanitostí elementy ne úplně tradiční struktury psaní písní, zní ve svých orientálně laděných aranžích zcela velkolepě a přináší několik veskrze zajímavých a hlavně nečekaných změn, které ve svých šesti minutách nabízí bez debat to nejskvělejší, co kdy z démantové dílny vzešlo. Závěrečná minuta opět nekompromisně zrychlí a nejpozději po této pasáži je jasné, že aktuální elpíčko vlivných Britů je opravdu něco.

Shades Of Black je ve svém dominantním středním tempu zahalena do jakéhosi kvazi-psychedelického oparu archaických zvuků Uriah Heep a Deep Purple, zatímco jí Andersenův vokální přednes dodává i až lehce grungeový nádech. Nutno zmínit i skvělou a vysoce invenční baskytarovou hru a celkový orientální feeling, jež převládá až do poslední drážky asfaltu. Před koncem dojde opět k zintenzivnění tempa a máme tu rázem opravdu chutný hard rock na tom pravém metalovém podkladu.

Probuďte spáče

The Sleeper (a jeho hrůzu nahánějící intro) neskrývá okamžitě evidentní vliv praotců Black Sabbath a jeho majestátnost dokreslují nejen temně znějící klávesy, ale i další mocný refrén pyšnící se dalším skvělým výkonem Mr. Andersena, jehož vrstvený vokál jen dodává na atmosféře evokující prapůvodní zlo ve své nejmocnější podobě. A po finálním zrychlení, které jako když snad ani nesmí chybět, jsme připraveni na další palbu v podobě Death By Design, uvedenou chytlavým kytarovým motivem a opět koketující s klasickým hard rockem nejen díky versatilnímu pěvci.

Na experimentální strunu tepající a všemožnými zajímavými zvuky okořeněná osmička Serrated Love vás jednoduchým, leč o to více efektivnějším riffem okamžitě uchopí a nedá ani na vteřinku vydechnout vašim krčním svalům. Předposlední The Phoenix je svižnějším kouskem, tentokrát podkresleným i akustickou kytarou. Pokud patříte k příznivcům sólování Briana Tatlera, zde si jej opakovaně užijete v dostatečné míře. Opět se nemohu zbavit onoho lehce psychedelického nádechu, jež dodává na zajímavosti vyznění nejen skladby samotné, ale kolekce jako celku.

Until We Burn je oním epickým, atmosférickým a vysoce melodickým finále, na které po předchozí devítce metalového běsnění všichni čekáme. Kompozice je členitá a stává se zároveň i jakýmsi shrnutím všeho, co se dosud na téměř padesáti minutách TCT v celé své kráse odehrálo. Opravdu velkolepé zakončení velkolepého kusu těžkého kovu.

Směle do budoucna

Diamond Head jsou jedni z dlouhé řádky kapel, které dojeli na megaúspěšnou prvotinu, se kterou je nemilosrdně srovnáván každý další následný pokus o stvoření čehokoli nového, co by bylo schopno nést rovnoměrný punc kvality jako v tomto případě již zmíněná fantastická prvotina Lightning To The Nations. O té se dokonce jednu dobu tradovalo, že jeden její song obsahuje více dobrých riffů než první čtyři alba Black Sabbath dohromady. Připouštím, šílená teorie, která se ovšem nijak nezakládá na nepravdách.

Těžko vyzvednout hlavní star celé show, ale nemohu ještě jednou nezmínit, co dokázal dánský dynamit Rasmus Bom Andersen – nejen, že svou mladistvou energií a vynikajícím výkonem už na předchozím počinu Diamond Head (2016) revitalizoval kdysi téměř mrtvou kapelu, ale tentokrát se kompletně ujal i produkce, jejímž výsledkem je obrovsky znějící počin, jehož zvuk má opravdu koule a snese veškerá kritéria současných děl. The Coffin Train rozhodně navázal na momentum předchozího comebacku a nabízí svěží porci toho nejryzejšího britského heavy metalu s excelentní produkcí jedenadvacátého století. Po xtém poslechu chci stále víc a víc a troufám si tvrdit, že blesk opět udeřil na národy silou odzbrojující. Hudební svět pěje zasloužené pochvaly a Tatlerovci si doufejme znovu dobudou respektu za bez nadsázky do detailu dotaženou porci démantového kovu, jež i po čtyřech dekádách nepozbyl ze své relevantnosti. Pokud trpíte v útrobách bestie, uvědomíte si, jaká je vaše cena.

Tracklist:

01. Belly Of The Beast

02. The Messenger

03. The Coffin Train

04. Shades Of Black

05. The Sleeper (Prelude)

06. The Sleeper

07. Death By Design

08. Serrated Love

09. The Phoenix

10. Until We Burn

DIAMOND HEAD: THE COFFIN TRAIN – 2019

 

Vložil: Thomas Landers

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace