RECENZE Je tu zas. Román, který dosud nic nepřekonalo. Jáchym Topol, Sestra
09.06.2019
Foto: Facebook
Popisek: Jáchym Topol
Když se v roce 1994 objevila ´Sestra´, bylo to zjevení. Přehršel slov, těžko uchopitelná souvětí, nekonečná řada postav, kubismus v diakritice i morfologii slov, automatický text jako od Hrabala nebo Vargase Lhosy, složitě zachytitelný syžet a opravdu, opravdu mnoho stran.
V nadšených reakcích na Topolův beletristický debut se předháněla dobová kritika, laici i samozvaní odborníci. I my jsme tehdy Sestru koupili, četli, avšak nepochopili. Nepochopili jsme ani řadu těch hodnocení, v nichž byly desítky cizích slov. Běžný čtenář byl ztracen, odkázán na svou vůli, trpělivost či oddanost. I nyní, po více než čtvrt století, máme v ruce tuhle úctyhodnou bibli jedné generace, navíc obohacenou o krásný olej Viktora Karlíka z období, kdy se to všechno začalo lámat.
Těžko říct, jak začít v době, která nemá na co navázat. Snadná otázka, těžká odpověď. První nebo druhá generace undergroundu (u Topola je potřeba zdůraznit tu jeho ryze českou výslovnost), žalář, perzekuce, nucené odchody za hranice. Stačí si poslechnout text Písničkářský bacil. Doba, v níž se Topol z pevně intelektuálního zázemí pohyboval, znamenala především strach. Lidé, kteří věděli, co dělají, věděli, že se kdykoli mohou otevřít dveře jejich bytu a pendrek bude to poslední, co ještě ve vědomém stavu spatří. Mladí neměli cíle, vize, nutkání. Mohli mít touhy a sny ukryté kdesi v šedé pleně mozkové, ale hlavně nevyčuhovat. Kdo to udělal, zle dopadl. Čuňasem počínaje, Třešňákem, Placákem a Jirousem konče.
Přesně takové scénáře se musely odehrávat v hlavě chlapce, jehož děda byl významný a respektovaný spisovatel Karel Schulz a jehož otec, dramatik Josef Topol, byl opravdu někdo (o bratrovi, Psím vojákovi Filipu Topolovi nemluvě). ´Sbohem, Sokrate!´ či ´Konec masopustu´ musí znát každý, kdo čte. Topol, který o sobě v minulosti hovořil v paralele na zmíněnou dřevinu z čeledi vrbovitých, konstatoval, že tyto stromy rostly tak nějak zbůhdarma. Nic se od nich nečekalo. Nebyly nikterak důležité pro hospodářství, nestaly se symboly jako lípa. Tíha, která na jedné straně pocházela z takto vysoce intelektuálního rodinného prostředí a jistě svazovala ruce a myšlenky, na straně druhé pomáhala tvořit. U Topola je tato větička bernou mincí. Pro něj je psaní de facto životní cestou a motivem. Kromě rodiny.
Přesně podobné vnitřní spory, nejistotu a (ne)rozvážnost zachytil ve své úctyhodné prvotině ´Sestra´. Od té doby mimochodem došlo i k řadě jejich překladů. Od slovinštiny po němčinu, kde je ostatně spisovatel pozitivně vnímám již řadu let.
Čím se ale ´Sestra´ vymyká? Proč je nazývána kultovní knihou a generační výpovědí? Právě z toho důvodu, že se autor nesnažil navazovat na minulé období, netoužil po vytvoření nového světa, jakési utopie, dokonce ani nepoužil nadsázku nebo grotesku, což je jen umně zakrytý smutek. Topol se oprostil od veškerého časově vymezeného dění a ve svém dost složitém mozku zformoval prostředí, motivy, skutky a činy, které spojil do slov, nekonečných vět a souvětí, vykašlal se přitom na diakritiku, tudíž jeho kniha působí divoce, neuchopitelně a místy i nepřehledně. I my se mnohokrát za ty roky a návraty k ní přesvědčili, že prostě a jednoduše nevíme, jaká konkrétní postava právě hovoří. Nestydíme se za to, tak to je.
Kdybychom nechali promluvit citlivě pracující nakladatelství HOST (v rámci edice České knižnice s fantastickým komentářem Zdeňka Šandy a obohacující ediční zprávou), to se jistěže pokusilo o lineární souhrn. „Dobrodružný milostný příběh se v dynamickém, jazykově, zvukově i rytmicky výrazném vyprávění větví do mnoha imaginativních odboček, básnických obrazů či vizí. Vypravěč a protagonista Potok v nich hovorovou řečí, v níž se mísí všechny jazyky světa, zachycuje i mnohá historická fakta, jako byl holocaust, černobylská katastrofa, odpor undergroundu proti útlaku v komunistickém Československu, pád Berlínské zdi i počátek divokých devadesátých let, kdy bylo možné vše. Prochází nebo prchá městskými i venkovskými periferiemi střední Evropy, žije na vysoké noze i na tržišti, na nádraží nebo na skládce. A jeho duše stále hledá svou sestru."
´Sestra´ v době, kdy vznikala, představovala Topolův život. Od narození po den D, kdy dopsal posledních několik slov. „Ne. Teď ne." Přinesla momenty, které se v něm zachytily jako tříska pod kůží, co na ni člověk zapomene. Byla zpovědí, výpovědí a deníkem současně. Ta rozervanost mezi intimní a extrovertní stránkou věci je určitě na místě. Zároveň také musíme říct, že nelze srovnat s ničím, co po revoluci vyšlo. Je to unikát, který nesnese srovnání. Leda rozsahem, ale o tom to není, protože ta vůbec prvotní Topolova tvorba mířila k obrazům a imaginacím, tedy k poezii (´Miluju tě k zbláznění´ a ´V úterý bude válka´). Snad se nespleteme, když připomeneme i jeho alter ego Jindra Tma, jehož cílem bylo rozsvítit slova, která byla z jeho pera vnímána ´divně´. Byl přeci z oné intelektuální rodiny.
Básník, prozaik, dramatik, publicista a bratr bohužel již zesnulého ´nechci vypadat jako James Dean´ Filipa Topola vytvořil neuvěřitelně pestrou směsicí pachů, životů, marných i silných slov, kdy vynechal jindy oblíbenou mystifikaci, čímž se dostal až na dřeň. To ostatně prokázal i ve své poslední knize (neméně těžké) ´Citlivý člověk´.
´Sestra´ je zásadní román samostatné České republiky.
Vložil: Zdeněk Svoboda