RECENZE Ta kniha není pro každého, ale kdo ji přečte, nezapomene. Sofi Oksanen, Očista
30.05.2019
Foto: Youtube / repro
Popisek: Sofi Oksanen
Navzdory podivné vizáži téhle dvaačtyřicetileté Finky jsou její knihy tak moc pečlivé a našponované, že jsme chvíli váhali, zdali se do ´Očisty´ vůbec pustit. Už předtím jsme se totiž díky ODEONu dostali k jejím ´Stalinovým kravám´, zachycujícím bulimii a anorexii mladé Anny a také k románu ´Baby Jane´. Jak rozporuplná byla Anna v první zmíněné knize, tak bolestné jsou imaginace lesbické dvojice v té druhé. ´Očista´ je ještě o stupeň výš a lze ji považovat za doposud nejvýznamnější titul autorky.
Sofi Oksanen je vypravěčka, která pokud by se narodila před dvěma stovkami let, dodnes bychom se o ní učili. Je pevná v základech, má pozorovací talent hodný mistrů a styl psaní je tak perfektní, že v něm není možné najít chybu. Všelijaké ty vložené věty, zdvojená slova pro vyšší význam a gradaci, absolutně přesný popis stavů a situací, chladné dialogy a vnitřní monology, báječný příběh, jemuž nevadí ani desítky let časových posunů.
´Očista´ je úžasná, brilantní až geniální kniha. To uznáváme, to připouštíme a už v tuto chvíli ji doporučíme všem, kteří mají odvahu se pustit do osudu dvou žen, které jsou notně poznamenané osudem. A ty jejich hluboké vrásky na čele, jedno jaký věkový rozdíl mezi nimi je, budou patrné i po smrti...
Ještě než přejdeme k ději, bude dobré připomenout osud Estonska, o němž se ve velké části titulu hovoří. Tento malinký stát, jehož většinu obyvatel tvoří Rusové a Estonci, patřil do roku 1991 pod Sovětský svaz. Jeho někdejší název proto zněl Estonská sovětská socialistická republika. Není podstatné vědět, kdo byl v politbyru, kdo řídil tajnou policii. Pro západní Evropu to možná bude znít nadneseně, ale tím, čím procházela řada Estonců, prošla i řada Čechoslováků (včetně Černobylu). Represe, útlak, marné volání o pomoc. To je ostatně detailně zachyceno v momentu, kdy jedna z hrdinek, mladá dívka Zara, vzpomíná na černou volhu, která ji málem zabila. Ona si pak musela pilovat nehty, jelikož za nimi měla gumu pneumatiky. Rodičům bylo vyhubováno. Šlo o vládní volhu, tak co, přeci každej ví, že s vládníma volhama nejde nic dělat.
Tolik na vysvětlenou desítek let strachu a určitě i zoufalství, kterým stovky tisíc obyvatel musely projít. Stačilo, aby někdo z rodiny uprchnul na západ. Cejch, který znamenal výslechy, vyhazovy z práce, ustavičný tlak a nasazené agenty, již špiclovali, zdali někdo někomu něco neřekl... I o tom je ´Očista´, která žádný happy end, co se nadhledu týká, nepřinese.
Kniha v překladu Jana Petra Velkoborského (staral se dílo Miky Waltariho či Arta Paasilinny) vypraví příběh dvou žen a jednoho deníkového zápisu ´válečného zločince´, respektive nepřítele režimu.
Dramatický příběh dvou generací žen nás zavede nejprve do Estonska 40. let minulého století, kdy byla země okupována Sovětským svazem, v druhém plánu do doby krátce po rozpadu sovětského impéria. Aliide Truuová ukryje před mafiánským pasákem dívku Zaru, která se jednoho dne zjevila v zuboženém stavu na dvoře jejího stavení. Dívčina přítomnost v domě vyvolá ve staré ženě palčivé vzpomínky na mučení a znásilnění za předešlé éry. Ani Zara není bez nepříjemných vzpomínek: dětství ve Vladivostoku prožila s nemluvnou matkou a babičkou neustále přirovnávající kufry pro všechny případy sbalené ve skříni. Víc k ději prozrazovat nebudeme, byla by ohromná škoda vás připravit o vzájemné propojení vztahů a jistým způsobem i o katarzi.
Jak je kniha složitá, tak lehko se čte. Jak jsou od sebe časové osy vzdáleny (1936–1992), tak blíže jsme k ději. Ten je nabízen prostřednictvím širokých pohledů vypravěče a je velmi omezen, co se dialogů týká. Neskutečně silně tak vyznívá několik deníkových zápisků Hanse Pekka, manžela Aliidina sestry Ingel. Ty jsou samozřejmě psány v ich-formě. Neméně impozantní jsou pak v závěrečné páté kapitole rozepsány zprávy tajné policie. Ty jsou dokonce tak věrné, že v nich zůstala všechna příjmení VELKÝMI PÍSMENY. Kdo někdy viděl či podepisoval policejní protokol, pochopí.
´Očistu´ je potřeba vnímat i po stylistické stránce a užívat si tu magii, jíž se může Sofi Oksanen pochlubit. Ať už se jedná o situaci, v níž hrají hlavní roli masařka a Aliide, případně několik notně obscénních scén. Kdybychom řekli, že byl zachycen každý detail, byly bychom na hony vzdálení realitě. Spisovatelka zkrátka a dobře dokázala navodit neuvěřitelné stavy. Jednoznačně doporučujeme.
Autorka: Sofi Oksanen
Název: Očista (Puhdistus)
Přeložil Jan Petr Velkoborský
Vydal ODEON, 2019
Hodnocení: 92 procent (výjimečné)
Vložil: Zdeněk Svoboda