RECENZE Z „lásky“ k jižní Americe a svému zabitému bratrovi. Tomás González, Na počátku bylo moře
25.05.2019
Foto: www.londonreviewbookshop.co.uk
Popisek: Tomás González
Latinskoamerická literatura, kam zcela jednoznačně patří i málo známý Tomás González, zažívá obdobný boom, jakým se mohla pyšnit v šedesátých letech minulého století. A jen za posledních několik týdnů udělala hned několik výrazných a hlubokých zářezů také v tom našem prostředí.
Ať už je to ohromně poutavý překlad neméně poutavého románu ´Nebe, peklo, ráj´ Julio Cortázara, případně do detailu rozepsaná studie hispanistky Charvátové v posledním vydání časopisu HOST. Jemu mimochodem dominuje tvář senzačního vypravěče a mága sémantických hříček Maria Vargas Llosy. Pakliže jste od něj prozatím nic nečetli (navzdory aktivitě ODEONu a dalších), určitě to napravte. Jeho styl je nenapodobitelný a nepřehlédnutelný. Tím rozhodně nekončíme.
V témže období, které je výše uvedeno, se zrodila Márquezova kniha ´Cien años de soledad´, případně ´Yo, el supremo´ (I, the Supreme) paraguajského spisovatele Augusta Roa Bastose. Ani on nebyl tím posledním; doporučíme třeba i titul José Donose ´Korunovace´, který u nás vyšel před drsnou normalizací péčí ODEONu v roce 1966. Dalším možným posunem ve znalosti španělsky hovořící literatury může být i rozsáhlá esej Martiny Bařinové o známé buřičce Luise Capetillové v aktuálním vydání Tvaru (10/2019).
Zkrátka a dobře, latinskoamerická literatura je obrovský kus historie obrovského kontinentu, přičemž do jakéhokoli státu byste na glóbusu píchli prstem, naleznete výrazná jména, díla – od Caracasu po Tierra del Fuego. Ať už v oblasti krásné literatury, beletrie nebo filozofie. Právě ta poslední přihrádka, tedy filozofie, nás dovedla k útlé novele Tomáse Gonzáleze s názvem ´Na počátku bylo moře´, který v příkladu Blanky Stárkové vydalo nakladatelství dybbuk. A proč ta zvláštní spojka? Jelikož Tomás González je synovcem Fernanda Gonzáleze, výrazného existencialisty a spisovatele, který celý svůj nedlouhý (68 let) život zasvětil hledání odpovědí na dávno zapomenuté otázky. Pro fanoušky Netflixu bude jistě poutavé i to, že část života strávil v Medellínu (Tomás se tam mimochodem narodil)… Ano, v onom proslulém krunýři Pablo Escobara. Tolik na okraj k Tomási Gonzálezovi, o němž jeho český nakladatel uvedl znamenitou větu: „Existuje-li v kolumbijské literatuře nástupce nobelisty Gabriela Garcíi Márqueze v mimořádně přesné a úsporné práci s jazykem, je jím bezesporu Tomás González."
González ve své útlé prvotině použil kombinaci fikce a skutečnosti. Tedy postup, jaký umožňuje věci dotahovat či odhalovat. Ač se to nezdá, za příběhem dvou lidí, kteří prchají před moderní Kolumbií do severní (a zpustlé) části země, kamsi ke Karibskému moři, má být nevysvětlená vražda autorova bratra, k níž mělo dojít v pralesní oblasti.
´Na počátku bylo moře´ je naprosto lineární příběh bezejmenného J. a jeho ženy Eleny. Tito dva jsou prostřednictvím pozorovatele popisováni ve velmi obyčejných, stejně tak i vypjatých situacích. Odstup od obou hrdinů dovoluje nejen nadhled, ale i jistou rozmanitost. Ta se mísí s jakýmisi deníkovými zápisky J., které naopak přibližují jeho mentalitu, podpořenou alkoholem. Ten je samozřejmě použit jako kontrast. Podobných situací je v knize hrozně moc a jsou zachyceny nejen působivě, ale také uvěřitelně.
Čím dále se dvojice vzdaluje Medellínu, tím více je nutno se k němu vracet (zejména kvůli opakovaným úvěrům). Čím více jsou oba spolu, tím méně spolu mluví (dialogů je opravdu poskrovnu). Čím více se pouští do podnikání (obchod, těžba dřeva), tím míň mají peněz. A konečně je tu klasická dramatická podstata autorovy prvotiny: čím více lidí je jim na blízku, tím více jsou osamocení.
Elena nakonec svého muže opouští, přičemž on ani neví, zdali mu bude smutno. Typický rys a charakteristický prvek existenciálních postojů v literatuře je určitě na místě. Ani ve chvíli, kdy mužská hlavní postava tragicky umírá, jeho žena nedorazí na improvizovaný pohřeb. Neví o tom, stejně jako on nevěděl, že v momentu, kdy odplouvá na člunu, ji vidí naposledy. Prvky hledání a marného nacházení jsou navíc násobeny nehostinným a ryze hnusným prostředím. To ostatně zachycují už první kapitoly. Pot, moč, špína, plechovky od piva pohozené kdesi u pumpy, ustavičný déšť, bláto, bahno, mrtvá zvířata.
Na to, jak krátkou novelou kniha je, za sebou nechá tlustou stopu. Osud dvou lidí, kteří neumí žít spolu, natož za přítomnosti kohokoli jiného, je možno vnímat jako kritiku společnosti, rodiny, okolí. Surrealismus díla není zachycen ani tak v popisu sexu (nepočítáme-li olíznutí bradavky spící Eleny), ale předně ve strohosti smrti a zobrazení mrtvoly. To je majstrštyk, jenž naznačuje i další cestu autorovy tvorby. Strohost, hloubka pocitů na minimu slov, pevný příběh a čitelné dějové vyústění, které je jednoduše zlé.
Knihu ´Na počátku bylo moře´ doporučujeme bez jakýchkoli výhrad.
Název: Na počátku bylo moře
Autor: Tomás González
Ze španělštiny přeložila Blanka Stárková
Vydal dybbuk, 2019
Hodnocení: 86 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda