Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jeden z nich byl možná nejvýznamnějším rokem ve vašem životě. Víte ale, co všechno se tenkrát stalo?

23.05.2019
Jeden z nich byl možná nejvýznamnějším rokem ve vašem životě. Víte ale, co všechno se tenkrát stalo?

Autor: repro/internet

Popisek: Můj rok

Ani roky, jejichž letopočet končil v minulém století devítkou, rozhodně nebyly na různé události a nezapomenutelné okamžiky chudé. Připomeňme si, co se tenkrát všechno stalo. Další díly populární edice Můj rok vydala nakladatelství Management Press a BizBooks.

Můj rok 1949

(Alena Breuerová, Jarmila Frejtichová)

Z hlediska proslulosti za svým předchůdcem silně pokulhává, je to ale opět jedna z mnoha dějinných nespravedlností. Právě v roce 1949 totiž doopravdy startuje většina změn, které máme s nástupem komunismu spojené. Začíná první pětiletka. Je přijat zákon o JZD. Naplno se rozjíždějí politické procesy. Zavírají se hranice. Začíná industrializace Slovenska. Buduje se těžký průmysl. A chystají se velké oslavy sedmdesátin Josifa Vissarionoviče Stalina.

Obyvatelé Zlína si musí zvyknout, že od nynějška bydlí v Gottwaldově, horník Šencl je jmenován ředitelem uhelných dolů v Handlové, ženy nastupují do práce, dělníci na vysoké školy, živnostníci a úředníci do továren. Vily a zámky se mění v jesle, školky a školicí střediska. Také ve světě se dějí věci. Je založeno NATO. Končí blokáda Berlína. Německo se rozděluje na východní a západní. Sovětský svaz uskutečňuje první jaderný výbuch. Je vyhlášena Čínská lidová republika.

Můj rok 1949

Zkrátka rok 1949 patří k těm, které obracejí životy lidí naruby a to, co platilo dlouhá desetiletí, ba staletí, je najednou jinak. Přesto i v takto dramatických časech lidé chodí do kina a na rande, hrají fotbal, vaří, navštěvují kavárny i hospody a sní si své malé i velké sny. V Československu si mohou od prvního ledna nakoupit některé zboží na volném trhu, nejprve jen ve velkých městech. Od října je možné bez lístků koupit pečivo a brambory.

Módní trendy jsou stále poplatné poválečné realitě, hodně se šije a přešívá, nejen u nás, ale i na západ od našich hranic. V Národním divadle končí fiaskem hra Velká tavba a v Londýně George Orwell vydává knihu 1984. Zavzpomínejme na jeden z nejdramatičtějších roků minulého století,, kdy se na japonském ostrově Iwojima vzdávají poslední dva japonští vojáci, úderník Kinter překonává normu o 547 procent a zaměstnanci komunálních podniků odmítají přijímat spropitné.

Můj rok 1949

Můj rok 1959

(Jarmila Frejtichová)

Rok 1959 nepatří mezi ty, které se nějakým zásadním způsobem zapsaly do dějin. Jenomže – jak pro koho. Přetahovaná mezi velmocemi, Spojenými státy a Sovětským svazem, pokračuje. Chvílemi se napětí uvolňuje (třeba když vrcholní státníci obou zemí, Nikita Chruščov a Richard Nixon, vášnivě diskutují ve vzorové kuchyni – exponátu na americké výstavě v Moskvě – o přednostech komunismu a kapitalismu), a chvílemi zase situace houstne (když Nikitu Sergejeviče nepustí do Disneylandu). Přesto se dá říci, že nejhorší excesy studené války se stávají minulostí.

Můj rok 1959

Jiné války ovšem začínají – ve Vietnamu padnou první Američané a čínská armáda obsazuje Tibet. Jako každý rok si osud pohrává s životy známých i neznámých lidí – pláž se stane osudnou Robertu Pamperinovi, kterého při koupání spolkne bílý žralok, naopak Roberto Servente jako jediný přežije zřícení australského letadla u pobřeží Argentiny a podaří se mu do plážového resortu doplavat. Zřícení jiného letadla přežije i turecký premiér Menderez – příliš si tím ale nepomůže: Za rok je sesazen a v roce 1961 popraven.

V Československu otvírá první prodejna potřeb pro kouzelníky, jogurty jsou nově obohaceny o vitamin C a na Slapech se objevují štíři. Do mykologických prodejen nosí lidé nadstandardní množství muchomůrek zelených a společnost Husquarna uvádí na trh první motorovou pilu. Rok 1959 nakonec vůbec není obyčejný. Nese v sobě poslední dozvuky temných padesátých let i naději nastupujících let šedesátých. Je to rok nenápadný, ale zlomový.

Můj rok 1959

Můj rok 1969

(Alena Breuerová)

Pro většinu lidí asi zůstane napořád ve stínu roku předchozího. Je zvláštní. Nikdo neví, co má čekat. Lidé jsou rozpačití a opatrní. Upálení Jana Palacha na chvíli probere národ z letargie, ale opravdu jenom na chvíli. V dubnu střídá Alexandra Dubčeka na postu prvního tajemníka KSČ Gustáv Husák a začíná období normalizace.

Můj rok 1969

Určitá „normalizace“ čeká i země na západ od nás – festival ve Woodstocku je sice velkolepý, ale hnutí hippies pomalu opouští jeviště dějin a nastupuje generace mladých pragmatických manažerů. Ještě stále ovšem lidé hledí vzhůru ke hvězdám – vždyť rok 1969 je rokem, kdy lidská noha poprvé vstoupila na povrch Měsíce. To je okamžik, kdy se celý svět na krátkou chvíli semkne a uvědomí si, že lidstvo je jeden celek, kterému se právě povedlo něco neuvěřitelného. Jako vždy ovšem pod povrchem světových i lokálních dějin teče proud každodenního života s jeho radostmi, starostmi i drobnými kuriozitami.

V Praze se lidé rozčilují nad padajícími římsami i zvýšením cen u holiče. Vědci začínají realizovat projekt pravidelného zimního sčítání netopýrů a úroda chmele je mimořádná. Mladoboleslavská Škodovka zahajuje výrobu Škody 100, do kin jde film Světáci a Československo dvakrát poráží Sovětský svaz na mistrovství světa v hokeji ve Stockholmu. Ponořme se tedy do roku 1969 – posledního záchvěvu sladkých idealistických „šedesátek“.

Můj rok 1969

Můj rok 1979

(Martin Ježek)

Pro každého má dvanáct měsíců roku 1979 jiný význam. V tehdejším Československu se kvůli celosvětové energetické krizi zdražoval benzín, ale i oblečení pro děti nebo telekomunikační služby. Pro pamětníky byly nezapomenutelné prodloužené zimní prázdniny, protože nastaly dlouhé mrazy. A neveselé vzpomínky si nejspíš nesou všichni, kteří dostali z polských jahod žloutenku. O komunistech se říkalo, že zde budou navždy, a lidé se s tím smiřovali.

Můj rok 1979

Na mnohé ‘příznaky socialismu‘ si zvykli, nepovažovali za divné, že se podplácí, že mnohé věci nejsou k mání a fronty se stojí na hovězí i na Hrabala. Nějak to šlo a na socialistické strasti lidé zapomínali chalupařením nebo si pouštěli muziku, chodili na Semafor či Cimrmany. Navíc naši psychickou imunitu zachraňoval jako vždy humor. Národ sice žil v jakési vnitřní duševní emigraci, ale pořád jsme se dokázali veselit, smát, napít se a pak z toho vystřízlivět.

Můj rok 1979

Můj rok 1989

(Martin Ježek)

I když nekončí osmičkou, jako jiné osudové roky, byl letopočet 1989 pro naši zemi a její obyvatele přelomový. Znamenal totiž konec komunismu a pád železné opony, která se na západních hranicích začala hroutit jako domeček z karet.

Můj rok 1989

Byl to rok počátku velkých nadějí, radosti i slz. Jak jej prožívali slavní i obyčejní lidé, co se vše stalo nejenom u nás, ale i v zahraničí, co lidé měli rádi a co mít nemuseli? Ponořte se s námi do vzpomínek třicet let mladých.

Můj rok 1989

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace