Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

S Pirátem na palubu EU

S Pirátem na palubu EU

Evropské volby se blíží, pojďme do toho

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tihle dva kluci z Posázaví nikdy nepřestanou bavit. Kopyto a Mňouk se vrací už potřetí

18.05.2019
Tihle dva kluci z Posázaví nikdy nepřestanou bavit. Kopyto a Mňouk se vrací už potřetí

Autor: repro/archiv ČT

Popisek: Miloslav Švandrlík

Dva zvídaví kluci z Posázaví, hrdinové jedinečného spisovatele a humoristy Miloslava Švandrlíka, se zrodili v roce 1973 a od té doby jejich dobrodružství nepřestávají bavit malé čtenáře i pamětníky. Nyní se vrací ve třetím dílu kompletního vydání s originálními ilustracemi Jiřího Wintera-Neprakty, které vydalo nakladatelství XYZ.

Oblíbení žáci z Posázaví jsou znovu tady a s nimi i hromada nových dobrodružství. Nevíte, jak se vypořádat se strašidlem v muzeu? Rádi byste se dozvěděli, kterak si poradit s potopou nebo se lstivým hrobníkem? Kopyto a Mňouk mají řešení pro každou lapálii, a ani tentokrát na to nejsou sami.

Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka

Opět se potkáme s místní krasavicí Jindrou Beneckou, zlotřilým žákem Bičištěm či kastelánem Štětkou. Všichni společně zažívají spoustu legrace i napětí a chybět nebude ani troška nebezpečí.

Autor: Miloslav Švandrlík
Ilustrace: Jiří Winter-Neprakta
Žánr:
dobrodružství, humor, detektivka pro děti
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Strašidlo v muzeu
O vzrušení se tentokrát postaral správce muzea Erbl. Se vší rozhodností prohlásil, že se o půlnoci uprostřed starobylých sbírek zjevuje strašidlo a rozličným způsobem vyrušuje.
„Pánové,“ vykládal správce, „já jsem starej voják a něco jsem v životě zažil! Neleknu se vzteklýho bernardýna a dva chlapy vyřídím na to tata! Ale tohle je i na mne trochu moc! Ta potvora mě děsí každou noc a já se vůbec nevyspím! Už jsem zhubnul dvanáct kilo a za chvíli ze mne bude učiněná mátoha! Já se snad odstěhuju k bratrovi do Kardašovy Řečice a budu mít pokoj!“
Sousedé nedůvěřivě pokyvovali hlavami. „A jak se to strašidlo vlastně projevuje?“ ptali se. „Už jste ho někdy viděl?“
„Samosebou,“ odvětil správce Erbl. „Je to stařec oděný do mnišské kutny. O půlnoci přijde a kolem jedné hodiny opět mizí neznámo kam. Nemyslete si, že jsem snad propadl panice nebo že mám halucinace! Zpočátku jsem si říkal, že to snad je nějaký smrtelník, který chce něco ukrást. Ale kdepak! Večer jsem prohledal celé muzeum od sklepa k půdě a ručím vám za to, že by se tam neschoval ani rejsek! Pečlivě jsem zamkl dveře, utěsnil okna, a dokonce jsem i zajistil vikýře. No a vidíte, o půlnoci to přišlo zase! Pokusil jsem se navázat se strašidlem konverzaci a volal jsem na chodbě: ‚Ať jsi duch dobrý nebo duch zlý, pověz mi, co ode mne požaduješ?‘ No a ten stařec v kutně na mne houkl: ‚Abys držel klapačku a nestaral se o věci nadpozemské! Jinak se budeš smažit v plamenech pekelných a propadneš věčnému zatracení!‘ Za těchto okolností jsem raději zmizel do svého pokoje a pokusil jsem se nebrat strašidlo na vědomí. Ale copak to je vůbec možné? Já jsem starší člověk a mám právo na svůj klid!“
Utrpení správce Erbla se stalo předmětem mnoha debat a každý o něm soudil jinak. Občan Poupě tvrdil, že si Erbl všechno vymyslil, protože mu nevyhovuje byt v muzeu a doufá, že mu národní výbor přidělí garsonku s ústředním topením. Pan Hakeš rovněž vinil správce z klamání veřejnosti, ale mínil, že jde o snahu stát se za každou cenu středem pozornosti. „Znám takové lidi!“ vykřikoval. „Jistý Pekárník, aby na sebe upozornil, vykládal každému, že byl v mládí lovcem tuleňů, ačkoliv nikdy neopustil své rodné město déle než na dvě hodiny.“
Někteří lidé ovšem správci Erblovi věřili, protože to byl muž důstojný, pracovitý a pravdomluvný. „Těšil se dobré pověsti, a když říká, že viděl strašidlo, pak tedy určitě viděl strašidlo!“
„Ono je to ovšem se strašidly všelijaké!“ vykládal děda Trávníček. „Vezměme si například to slavné strašidlo v pražském Podskalí! Kdekdo jím byl vyděšen, noviny o něm psaly, a i písně či kuplety se zpívaly! No a jak dopadlo? Nakonec se ukázalo, že z Vltavy do kanálu zabloudila vydra a ta poděsila celou čtvrť!“
„Vydra je vydra,“ řekl pan Malec, „a stařec v kutně je stařec v kutně. Podskalské strašidlo vydávalo hvízdavé zvuky, zatímco stařec v kutně radil správci Erblovi, aby držel klapačku. Jenom si nenamlouvejme, že vydra je něčeho takového schopná! Sám jsem viděl několik vyder, ale žádná z nich se nemaskovala, natožpak aby mluvila!“

Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka

„To se ví!“ přidal se pan Kozel. „Mluvit naučíš leda papouška, ale ani ten nepřichází v úvahu! Jsou tu jen dvě možnosti: buď to je obzvláště rafi novaný člověk, nebo opravdické strašidlo!“
Názory se různily, ale trampoty správce Erbla nepřestávaly. Nebožák chodil po městě jako stín a na soucitné otázky odpovídal, že stařec v kutně se v muzeu objevuje stále. Ne sice denně jako dřív, ale přece jen dost často, aby z toho měl správce nervy pryč.
Za této povážlivé situace se také sešli žáci Kopyto a Mňouk. Ačkoliv měli četné záměry se svým volným časem, a nebyly to záměry ledajaké, začali se i oni bavit o strašidle.
„Myslíš, že se do toho máme míchat?“ zeptal se Mňouk.
„Je to naše povinnost,“ odvětil vážně Kopyto. „Jsme v celém městě jediní, kteří mohou do případu vnést světlo. Kapitán Ošmera se do toho plést nebude, protože zabývat se duchařinou je pod jeho důstojnost. Zbýváme tedy my dva.“
„To je pravda,“ souhlasil Mňouk, „ale myslíš, že máme nějakou naději proti strašidlu?“
„Proti strašidlu ne,“ řekl Kopyto. „Jestli se opravdu jedná o ducha, můžeme nanejvýš zjistit, z jakých příčin se zjevuje a proč vyhrožuje správci Erblovi věčným zatracením. Ale co když to duch není? Třeba je to člověk, který se nějakým dosud nevysvětlitelným způsobem dostává do muzea, aby zde prováděl své temné záměry. Jaké, to dosud nevíme, ale jsem přesvědčen, že se dají zjistit!“…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace