Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

S Pirátem na palubu EU

S Pirátem na palubu EU

Evropské volby se blíží, pojďme do toho

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Navenek pohoda, za zavřenými dveřmi vládne násilí. I tyran ale může na své počínání tvrdě doplatit

16.05.2019
Navenek pohoda, za zavřenými dveřmi vládne násilí. I tyran ale může na své počínání tvrdě doplatit

Autor: repro/archiv ČT

Popisek: Francouzský spisovatel a scenárista Pierre Lemaitre

Kdo s čím zachází… To by si měli hodně rychle připomenout všichni agresoři a násilníci. Neobyčejně drsný thriller o duševním i fyzickém zneužívání a pomstě Krvavé svatební šaty vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

Sophie, celkem obyčejná mladá žena, která na první pohled vede klidný, spořádaný život, pomaličku upadá do šílenství, ztrácí paměť, popadají ji záchvaty nevysvětlitelné zášti a zloby. Kolem ní záhadně umírají blízcí lidé, tchýně a manžel. Potom se postupně probouzí vedle dvou zavražděných těl, ovšem na to, že by vraždila ona, si vůbec nevzpomíná.

Krvavé svatební šaty

Daří se jí zoufalý útěk, protlouká se bez dokladů po samém dně společnosti, ale díky neuvěřitelné houževnatosti a odhodlání si dokáže zajistit falešnou identitu i nový život. Bolestné minulosti však přece neuteče. Čtenář se totiž seznámí s tajuplným Frantzem, který, jak se zdá, nejspíš sehrál v Sophiině osudu významnou roli.

Autor: Pierre Lemaitre
Překlad: Tomáš Havel
Žánr:
thriller
Nakladatelství:
Kniha Zlín

Ukázka z knihy:

Tenkrát ráno, jako už mnohokrát, se probudila v slzách a se staženým hrdlem, ačkoli k tomu neměla žádný zvláštní důvod. Slzy jsou pro ni běžná záležitost – od té doby, co blázní, pláče noc co noc. Kdyby ráno necítila mokré tváře, mohla by si myslet, že v noci spala klidným a hlubokým spánkem. Tvář vlhká od slz a stažené hrdlo po ránu jsou ale neklamná znamení. Kdy to začalo? S Vincentovou nehodou? Po jeho smrti? Po úplně první smrti, nebo snad ještě dřív?
Opřela se o loket. Osušuje si oči prostěradlem a snaží se nahmatat cigarety, nenachází je, a vtom si vzpomene, kde je. Všechno se jí vybavuje, události předešlého dne, večera… Okamžitě si uvědomuje, že musí pryč, odejít z tohohle domu. Vstát a odejít, ale zůstává tu, přibitá k posteli, neschopná sebemenšího pohybu. Vyčerpaná.

Konečně se jí podaří vylézt z postele a dojít až do obýváku, paní Gervaisová sedí na pohovce a tiše se sklání nad klávesnicí.
„Dobrý? Odpočatá?“
„Dobrý, odpočatá.“
„Vypadáte smutně.“
„To po ránu vždycky.“
Paní Gervaisová ukládá soubor a zaklapne víko notebooku.
„Léo ještě spí,“ oznamuje a rozhodným krokem míří k věšáku. „Neodvážila jsem se na něj jít podívat, měla jsem strach, že ho vzbudím. Ať si přispí, když není škola, aspoň si užijete trochu klidu i vy…“
Dnes není škola. Sophie si matně vzpomíná. Nějaká pedagogická porada. Paní Gervaisová už má na sobě kabát a stojí u dveří.
„Už musím jít…“
Sophie cítí, že nebude mít odvahu oznámit jí, jak se rozhodla. Ostatně, i kdyby odvahu měla, nebude mít čas. Paní Gervaisová už za sebou zavřela.
Dnes večer…
Sophie slyší její kroky na schodišti. Christine Gervaisová nikdy nejezdí výtahem.

Rozhostilo se ticho. Poprvé, co tu pracuje, si zapaluje cigaretu přímo v obýváku. Přechází sem a tam. Vypadá, jako kdyby právě přežila nějakou katastrofu, všechno, co vidí, jí připadá marné a zbytečné. Musí pryč. Teď, když je sama, stojí a drží cigaretu, necítí takový tlak. Ví však, že kvůli Léovi se musí připravit na odchod. Jde si všechno pořádně promyslet do kuchyně, zapíná rychlovarnou konvici.
Léo. Šest let.
Už když ho spatřila poprvé, přišel jí krásný. Před čtyřmi měsíci, v tom samém obýváku v Molièrově ulici. Vběhl dovnitř, zabrzdil před ní a upřeně se na ni zadíval, sklonil přitom hlavu ke straně, což u něho znamenalo, že usilovně přemýšlí. Matka mu stručně oznámila:
„To je Sophie, Léo, jak jsem ti o ní říkala.“
Dlouho si ji prohlížel. Potom řekl: „Tak jo,“ a přistoupil k ní, aby se políbili.
Léo je hodný, trochu náladový, chytrý a příšerně živý chlapec. Sophie má za úkol ho ráno odvést do školy, v poledne vyzvednout a hlídat až do večera, dokud se paní Gervaisové, nebo jejímu manželovi, nepodaří v předem neodhadnutelnou hodinu dorazit domů. Odchází tedy mezi pátou odpolední a druhou ranní. Tahle pružnost byla hlavním důvodem, proč místo získala – nemá za sebou žádnou praxi, to bylo vidět hned u prvního pohovoru. Paní Gervaisová se téhle flexibility snažila příliš nevyužívat, jenže každodenní události získají vždy navrch nad předsevzetími, a tak se, ani ne za dva měsíce, Sophie stala nepostradatelnou součástí rodinného provozu. Je totiž vždy k dispozici, vždy připravená, vždy na místě.
Léův otec, vytáhlý, hubený a vrásčitý čtyřicátník, je vedoucím odboru na ministerstvu zahraničí. Jeho manželka, vysoká, elegantní dáma s neuvěřitelně svůdným úsměvem, se snaží skloubit požadavky, které na ni klade funkce statističky v auditorské firmě, s úkoly, s nimiž se potýká coby Léova matka, a v blízké budoucnosti i žena prvního náměstka ministra. Oba dva velmi slušně vydělávají. Sophie byla natolik moudrá, že toho při vyjednávání o výši mzdy nezneužila. Vlastně na to ani nepomyslela, protože s tím, co jí nabídli, byla spokojená. Hned po dvou měsících dostala od paní Gervaisové přidáno.
Léo na ní doslova visí. Ona jediná od něj dokáže bez námahy získat to, co by jeho matce trvalo celé hodiny. Léo není, jak by se mohla předem obávat, rozmazlené, tyranské dítě, ale klidný kluk, který umí naslouchat. Samozřejmě si občas postaví hlavu, ale Sophie v jeho hierarchii zaujímá správné místo. To nejvyšší.
Christine Gervaisová vždy večer kolem šesté volá domů, aby zjistila, co je nového, a rozpačitě oznámila, v kolik hodin přijde. Pokaždé si chvilku povídá se synem a potom se Sophií, snaží se jí přitom říct pár slov, která by zněla aspoň trochu osobně.
Míjí se účinkem, Sophie se totiž, bez nějaké vědomé snahy, drží obecných formulací, v nichž nejvíce místa zaujímá shrnutí toho, co se onen den stalo…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace