Čtvrtá sólovka švédského multiinstrumentalisty Tima Skölda pod drobnohledem. (P)alba Thomase Landerse

Foto: Facebook

Popisek: Tim Sköld - selfie

VIDEO Aktuální počin Never Is Now švédského multi-instrumentalisty a producenta Tima Skölda (mimo jiné Kingpin, Shotgun Messiah, KMFDM, MDFMK, Marilyn Manson a Motionless In White), který v těchto dnech spatřuje světlo světa, je jeho čtvrtým sólovým LP, vydaným pod prostou hlavičkou Sköld. Vychází na americkém nezávislém labelu Cleopatra Records a je k mání v klasické CD verzi, rovněž i jako speciální, elegantně vyhlížející digipak a v limitované edici i jako dvoudeskový čirý vinyl. Albu samotnému nepředcházel žádný oficiální singl, pouze ochutnávka v podobě třiadvacetiminutového sampleru skládajícího se ze zkrácených verzí songů aktuální patnáctiskladbové nálože. Momentálně je v produkci první videoklip k zatím blíže
nespecifikované skladbě, který se má natáčet v pouštní oblasti poblíž Los Angeles, kde Tim v současnosti žije a tvoří.

Tim Sköld se narodil jako Thim Sköld 14. prosince 1966 ve švédském městečku Skövde (Västergötland). Ve třinácti letech hrál již na baskytaru a zpíval ve své první kapele a krátce poté protnul svůj osud s nadaným kytaristou Harry K. Codym (pravým jménem Harri Kemppainen), se kterým jej i v roce 2019 pojí neutuchající přátelství a hudební partnerství. V devatenácti letech oba muzikou nadšení mladíci doslova přemluvili jedno menší nezávislé švédské vydavatelství k nahrání dema, díky kterému by případně uspěli na americkém trhu. Kapela doplnila sestavu a začala vystupovat pod názvem Shylock. Posléze, již v podobě Kingpin, se jim jejich nekonečné snažení konečně vyplatilo. A tak se Tim stal od té doby nedílnou součástí nejen domácí industriální scény, když v průběhu let spolupracoval s dlouhým výčtem interpretů a formací, jejichž byl kolikrát i pevným členem. Odjakživa se rovněž zabýval i tvorbou vlastního materiálu, takže pojďme nakouknout pod pokličku tomu současnému ve formě aktuálního, téměř sedmdesátiminutového počinu Never Is Now.

NNN nikdy nastává nyní

Titulní song, zahalený do silného industriálního oparu, se pomalu plíží kupředu zajímavě sekaným rytmem programovaných bicích. Timův pěvecký projev je ve slokách až netradičně jemný, přesto v refrénech hlasitý a naléhavý tak, jak jsme za ta léta od hlavního protagonisty zvyklí. Never Is Now rovněž dává tušit, co se bude v následujících drážkách elpíčka odehrávat. Small World dominuje úvodní, typicky zatěžkaný kytarový riff, který je během chorusu doplněn o melodickou vyhrávku, která jen umocňuje jeho naléhavost.

Třetí track Pharmaceuticals prozkoumává další hudební zákoutí, kterým si sympatický Švéd prošel, a to dlouholetou kooperaci s kapitánem Saschou Konietzkem a jeho pionýrským ultra heavy beatem KMFDM. A jak už sám název napovídá, jedná se o lyrickou ódu na osvobozující účinky painkillerů. Roses se náladově vrací k úvodní drtičce a je opět plná vskutku prapodivných, leč nesmírně zajímavě znějících elektronických efektů, které jen podtrhují celkovou pochmurnou náladu vybízející k položení růží na vokalistův hrob.

Please Remain Calm zní jako bratříček Small World, je uveden hradbou kytar a klávesových textur, ve sloce zjemní, aby posléze opět nabral potřebnou sílu během chorusu. Šestka je našláplý industriál, jehož primárním účelem je zničit vám krční páteř, což se mu také úspěšně daří. A to i v před posledním sborem zpomalené pasáži, opět zahalené do všemožných efektů, jež jen přidává na celkovém povedeném dojmu.

Na klávesy heavy In Another Life jako když doslova vypadne z kolaborace s již výše zmíněnými Konietzkovci a jejich společného počinu Sköld vs KMFDM (2009), jež byl pojat netradičně tím, že byl prost veškerých kytar. A ač se vám její další melodický refrén á la synthpopové duo Empire Of The Sun může vyloženě líbit, textově se jedná o nepříliš pozitivní vizi zruinované existence, která bilancuje na konci svého života. Plus efekt sci-fi znějícího vokálu v pre-chorusu dělají z této kompozice další jasnou pecku.

Svatyně vzteku

This Is The End otevírá pomyslnou druhou polovinu opusu a otevírá ji vskutku náramně. Nejen, že si to nezastavitelně hasí na svižnější notu, ale hází nám vyloženě flashback na tvorbu glam-metalových a vskutku talentovaných Shotgun Messiah, jejichž byl TS členem v období 1989 – 1993. Idle Hands je dalším kusem, který se svým tempem vyloženě plazí a textově lamentuje nad nečinností líných rukou, které v přenesené formě popisují jistého neschopného fucktarda vždy běžícího vpřed, ale nikdy neznajícího cestu.

Pochodově studená Temple Of Rage vás okamžitě uchytí a bude s vámi vztekle mávat až do poslední vteřiny. Po dlouhé době efektivní kytarové sólíčko (vlastně hned dvě), které dává naprosto volný průchod vyjádření Timových hbitých prstů. Be Brave mocně duní z repráků a když se po třetí minutě „zlomí“ ve směsici dalšího zlověstného industriálního brajglu, je zcela jasné, kde se momentálně nachází Timova tvůrčí mysl.

V American Bluff se hlasitě a zcela po svém vyjadřuje na téma blábolu o přiblblém americkém snu (řádek „I put the cock in rock and roll“ mě vážně pobavil) a falešných vůdcích, ke kterým promlouvají jejich pomatené vnitřní hlasy. This Is What You Get se hudebně nese na vlnách svého předchůdce a je navíc ozdobená dalším účelným kytarovým sólem. Insatiable se pyšní melodickým vokálním výkonem, přesto je utopená v močálu všudypřítomného a opět interesantního elektronického marastu jako z dílny Trenta Reznora a jeho „elektrárny“ Nine Inch Nails.

Patnáctý a rovněž závěrečný pulsující crossover And So je velkolepým finále, jež opravdu majestátně uzavírá čtvrtou sólovou kolekci kultovního muzikanta, který i tentokrát namíchal vskutku neotřelý hudební koktejl, jež všeříkajícně shrnuje dlouholetou produkci talentovaného chlapíka a jež vám s každým dalším poslechem bude chutnat o to víc.

Praotec (nejen) severského industriálu

Kreativní, energický, atmosférický, zatěžkaný, futuristický, mechanický, nihilistický, apokalyptický, industriální, naštvaný, zlověstný, sarkastický, noční, hlučný, vzpurný, přemýšlivý, temný, antemický, melodický, agresivní, rytmický, inspirativní. Toť výčet přídavných jmen, která se mi honí děbínkou během opakovaného poslechu čerstvé sady tohoto muže mnoha talentů a praotce nejen švédského industriálního rocku a metalu. Pro úplnost je nutno ještě dodat, že Mr. Sköld je i výhradním autorem grafické podoby přebalu všech verzí nahrávky.

Psali jsme

Teutonští metalisté Accept se symfonickým terorem, mimochodem z Česka. A v Česku. (P)alba Thomase Landerse

Za mě osobně (jak taky v tomto případě jinak) neutuchající „horns up!“ pro jeho D.I.Y. (udělej si sám) úsilí a detailního zkoumání hodný hudební odkaz, který po sobě i po čtyřech dekádách na scéně zanechává a který i nadále svobodně reflektuje aktuální tvůrčí stav jeho mysli a především srdce. Tim ví naprosto přesně, kam míří a z mé strany bude jeho mým sluchovodům veskrze lahodící lomoz i nadále hýčkán. Pokud nikdy nastává právě teď, nedokážu si představit jeho příjemnější podobu. Sköld rulez!

Psali jsme

Příběh Alice v pekle, aneb tři dekády ikonického ottawského schizo metalu. (P)alba Thomase Landerse

Vložil: Thomas Landers