Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

S Pirátem na palubu EU

S Pirátem na palubu EU

Evropské volby se blíží, pojďme do toho

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Děti zdivočely, dům je jako po výbuchu… Jak si uchovat nezávislost a zároveň udržet rodinu v chodu?

09.05.2019
Děti zdivočely, dům je jako po výbuchu… Jak si uchovat nezávislost a zároveň udržet rodinu v chodu?

Autor: bbc.co.uk

Popisek: Gill Sims

Manželství prochází krizí, jediným stále věrným společníkem zůstává pes. A jako by toho nebylo málo, najde si novou životní výzvu. Dokáže to ale všechno zvládnout? Další humorný román Gill Sims pro všechny rozčílené mámy Proč máma nadává aneb Deník rozčílené matky vydalo nakladatelství Motto.

Mámino manželství prochází krizí, děti zcela zdivočely a dům vypadá jako po výbuchu. Jenom pes jí zůstává stále věrným společníkem. A jako by toho nebylo málo, máma si našla novou životní výzvu – práci pro čerstvě rozjetou firmu plnou mladých a nadějných lidí, což jí mimo jiné přináší starosti, jestli ve svých čtyřiceti dvou letech zvládne vstát ze sedacího vaku s potřebnou důstojností a zda jí projde, když si do práce obleče kalhoty připomínající tepláky.

Proč máma nadává

V novém prostředí se také nějak (omylem) uvedla jako svobodná večírková královna, která nemusí běhat domů za dětmi, a teď neví, jak z toho ven, aby se naprosto neznemožnila. Dokáže máma zachovat v práci zdání nezávislosti a zároveň udržovat rodinu v chodu? A najde si stále čas na příležitostný gin a tonik? Pravděpodobně ne.

Autor: Gill Sims
Žánr:
román, humor
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Pátek 22. července
A mají hotovo! Celý týden se děti vlekly ze školy domů obtížené hromadami otrhaných učebnic a pomuchlaných výtvorů z výtvarky, všech pokrytých tlustou vrstvou třpytek, které se mi okamžitě rozlezly po celém domě. Všechno se to zřejmě musí zachovat, protože jak tvrdí Jane: „Až budu slavná influencerka, mami, tohle všechno bude mít strašnou cenu!“ Nechápu, jak Janina neumělá kopie Van Goghových Slunečnic, na pohled nerozeznatelná od kterékoli jiné ve třídě, může kdy mít pro kohokoli kromě mě nějakou hodnotu, ale děti se tváří, že bych jim zničila sny a dětství, kdybych cokoli z toho vyhodila. Jistěže ale každý večer v tajnosti odeberu pár kusů a uložím je venku v popelnici, zatímco děti láskyplně ujišťuju, že všechno je v bezpečí na půdě.
Peter si ještě přinesl domů domácí úkol na léto – malou rostlinku, kterou musí přes prázdniny udržet při životě a po celý zbytek roku opečovávat. Žůžo. S kytkama to neumím. Umírají mi pod rukama i kaktusy. Zeptala jsem se Petera, co to je za druh rostliny, abych mohla v případě potřeby koupit novou. Peter ochotně odpověděl: „Zelena rostlina, mami.“ Mám dojem, že mi to moc nepomůže, až budu obcházet místní zahradní centra s uříznutou větévkou pro porovnání. Možná je tohle trest za to, že jsem nechala uprchnout třídního křečka, když mně bylo devět. Dostala jsem ho na víkend domů do péče a Hannibala už nikdy nikdo nespatřil. Dohnala jsem matku k túře po zverimexech, dokud nenašla vhodnou náhradu. Máma celé roky přísahala, že ho slyší po nocích šramotit v domě, ale spíš si vymýšlela, abych přestala plakat, potom co jsem jednou spatřila Alphonsa, mámina krvelačného siamského kocoura, jak si slízává z pacek zbytky něčeho podezřele připomínajícího křeččí srst a tváří se mimořádně spokojený sám se sebou.
Pondělí 25. července
První den prázdnin. Asi to mohlo být i horší. Když jsem byla malá, měla jsem knížku První den prázdnin o tučňáčích delikventech, kteří ukradli motorku, vyjeli si a roztřískali ji (netuším, proč tučňáci kradli motorku). Dneska se to alespoň obešlo bez krádeží vozidel a mluvících zvířat. Nahradila je spousta pyskování.
Vzala jsem si den volno, říkala jsem si, že pro děti bude fajn, když uděláme první den něco společně. Jane chtěla do kina, Peter na laser tag, já zamítla oboje a odsekla, že podnikneme něco milého a zábavného. Dostala jsem do péče i Sophii a Tobyho, nejlepší kamarády těch dvou, v rámci složité výměny potomstva s mým známým Samem (Sam je svobodný otec, a tak to má z mých přátel asi nejtěžší), a s úsměvem jsem navrhla, že by mohlo být hezké navštívit nějaký zámeček a poučit se o historii.
„Nůůůůůůďo!“ zasténaly moje děti a Sophie a Toby si očividně mysleli to samé, ale aspoň byli natolik vychovaní, aby drželi zobák.
„Proč to musíme dělat? Tohle je na nic,“ funěla Jane.
„Mami, můžeme si vzit iPady?“ škemral Peter.
„BUDE TO ZÁBAVA!“ zařvala jsem. „BUDE TO ZAJÍMAVÉ A POUČNÉ A BUDETE NA TO S LÁSKOU VZPOMÍNAT! A taky aspoň využiju své členství v National Trust, na které si váš otec stěžuje, že jen žere peníze.“
Hned jak jsme dorazili na místo, vzpomněla jsem si, proč to podělané členství nevyužívám – protože budovy spravované National Trustem jsou přecpané velice drahými a křehkými krámy, které s dětmi nejsou moc kompatibilní, hlavně s malými kluky. Snila jsem o dětských tvářičkách zářících údivem nad poklady bohaté historie naší země, ale místo toho jsem křičela: „Nešahej, NEŠAHEJ NA TO! DOPRDELE NEŠAHEJ! ŘEKLA JSEM NEŠAHEJ NA TO, NECHOĎ ZA TEN PROVAZ, NESEDEJ SI NA TO, NO PROBOHA, ACH NE, NE,“ zatímco přísně odění důchodci nespokojeně přihlíželi a v duchu psali vzteklé dopisy do Daily Mailu. Třeba bych mohla navrhnout aplikaci, která se nahraje dětem na mobily a iPody a dokáže poznat, kdy jsou v blízkosti něčeho drahého a křehkého, takže začne vibrovat a vřískat: „NEŠAHEJ NA TO!“ Rodičům by to ušetřilo hlasivky. Hodilo by se to na spoustě míst, nejen v zámečcích – třeba v prodejnách s porcelánem. I když si tu spoušť, co po vás zůstane, docela zasloužíte, když jste tak blbá, že vezmete děti do obchodu s porcelánem…
Děcka sežrala s láskou přichystaný piknik na cestě autem, protože tři minuty od domu „zmírala hlady“, jak jinak. Nezbývalo mi než je vzít na oběd do restaurace. Návštěva samoobslužného bistra se čtyřmi dětmi v závěsu není příjemný zážitek. V jedenácti a devíti letech by teoreticky měly být docela samostatné, ale v praxi se ukázalo, že obtížné úkoly jako stát ve frontě, držet tác nebo si vybrat, kterou příchuť džusu chtějí, byly nad jejich síly. Než jsme se konečně usadili, musela nás nenávidět celá země. Zapečené těstoviny, na kterých Jane trvala, že je musí mít a že je rozhodně sní, se ukázaly být nepoživatelné, protože myslela, že v nich zahlédla kousek červené papriky, a já přece mám vědět, že nesnáší červenou papriku. Sophie si spálila polévkou pusu, i když jsem jí řekla, že má foukat. Peter a Toby jedním soustem vdechli obsahy svých dětských krabiček a rozhlíželi se nadějně po něčem dalším, zatímco já lila do Sophie studenou vodu, seškrabovala pro Jane majonézu ze svého sendviče, vrčela: „Ne, nikdo nedostanete kolu,“ slibovala jsem jim doma chipsy a odolávala nutkání prostě vyjít na vzduch a rozmlátit si hlavu o malovanou zídku venku. Stejně by mi asi dali pokutu za ničení majetku National Trust.

Přitáhla jsem další šokované pohledy, když jsem popohnala děti slovy: „No tak, zvedejte se, vy zrůdní démoni.“ Nejsem si jistá, co ten šok vyvolalo, zda to, že jsem svá drahá dítka nazvala zrůdnými démony, nebo že na to slyšely. Kolik že ještě zbývá dní do konce prázdnin?

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace