RECENZE Velký bard vystavěl svůj příběh / svědectví na umučení pátera Toufara. Josef Škvorecký, Mirákl
06.05.2019
Foto: Facebook
Popisek: Josef Škvorecký (27. září 1924 Náchod – 3. ledna 2012 Toronto) byl česko-kanadský spisovatel-prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou zakladatel exilového nakladatelství '68 Publishers v Torontu
Jsou knihy, které by měly vycházet opakovaně. Tak k látce Josefa Škvoreckého přistoupilo i nakladatelství LEDA, které v posledních měsících vychrlilo hned několik knih tohoto barda československé literatury. Mirákl je nutno postavit na první místo.
Náchodský rodák Josef Škvorecký, po němž byla snad jako po jediném spisovateli pojmenována vysoká škola, je tučným písmem vyryt nejen do té krásné literatury, ale rovněž do naší historie. Způsobila to jak jeho činnost a podpora disentu poté, co se usídlil v Torontu, ale především jeho svědectví. Neopakovatelné a nepřenositelné. I díky tomu spatřil světla světa Mirákl. Původně vyšel ve dvaasedmdesátém roce za oceánem, v jednadevadesátém potom u nás. Od té doby vyšlo hned několik variací, do té poslední (znovu) nahlédly také KrajskéListy.cz.
Syžetem celého románu, čítajícího téměř šest stran, není nic jiného než dobové svědectví. Syrové, zažité, odžité. Léta, kvůli nimž Škvorecký musel opustit svou vlast, jsou samozřejmě nesmazatelná. Autor použil známé prostředí Kostelce, což je logické a naprosto přirozené. Ostatně sám Škvorecký v závěru uvádí, že jen těžko najde jiné místo, které by přivodilo tolik asociací. Takže se ocitáme kdesi ve východních Čechách (jako třeba u nedávno recenzované Prima sezóny či ve Zbabělcích), zase tu máme (nyní už odrostlého) Dannyho Smiřického a jeho typické chování. Láska, kapavka a něžnosti, chtělo by se říct a Josef Škvorecký by se na nás za to určitě nezlobil.
Co však v předešlých románech nebylo, to je ono zmíněné svědectví jednoho činu. Skutku, miráklu a jeho děsivých následků. Jistě, hovoříme o takzvaném Čihošťském zázraku, na jehož konci stála v roce 1950 mučednická smrt pátera Toufara. Pokud vás tahle tématika zajímá, doporučíme výpověď Jana Zmrhala, který byl spolu s otcem Toufarem vězněn a týrán. Byl to právě Zmrhal, kdo vzpomínal na metrové zdi věznice, skrze něž slyšel nelidské skřeky Toufarova mučení… Trvalo to měsíc. Asi nejsilnější pasáže pak Škvorecký tak nějak mezi řečí nabízí v rozhovoru se zdravotní sestrou, která tehdy nastoupila do špitálu, když ho přivezli… a ty jeho nehty… a perforace… a podlitiny… a prý měl havárku, ale ten policajt neměl nic pomačkaného, ani knoflík mu nechyběl…
Právě kriminální linka, jejíž vyústění ovšem nečekejte, je hnací silou románu. O tom svědčí už samotný název a krásná, propracovaná obálka aktuálního vydání.
Mirákl je, jak už bylo řečeno, výrazným dobovým svědectvím o činu, z něhož někdejší propaganda vinila hradeckého biskupa Mořice Píchu stejně jako „vrahy z Wall Streetu“. Vše se dá najít a přečíst, což bychom určitě doporučili, jelikož se jedná o jeden z nejhrůznějších skutků někdejší bezpečnosti. Ostatně i filmová verze In nomine patris z roku 2004 stojí za vidění.
„Ironie při pohledu na sebe i na svět, bolestné cítění zmarněného času, satirické vyjádření neproniknutelnosti protichůdných dějů, zprostředkování skutečných významů pomocí dokonalých anekdot – to vše je Mirákl. Podtitul ho označuje za detektivku, děj ale k jasnému rozuzlení nespěje, naopak – cítíme marnost z hledání spolehlivé pravdy a sílící pochybnosti,“ píše se v anotaci k tomuto výraznému románu. Je to pravda.
Škvorecký užíval erotické pasáže pro návrat do mládí, smyšlený Kostelec pro oprášení svých kořenů a Čihošťský zázrak popsal proto, že šlo o křivdu, na kterou nechtěl nechat zapomenout.
Lubomír Machala v roce 1994 napsal dosud nepřekonanou noticku. Tou bychom chtěli naši recenzi ukončit. „Mirákl nezprostředkovává pouze, co vypravěč a jeho známí prožili od roku 1949 do roku 1970 v Československu, popřípadě za jeho hranicemi, ale vypovídá také o otázkách víry, o možnostech a limitech lidského poznání (viz leitmotivická ozvěna Pilátova "Co jest pravda?" a variované tvrzení "Nejstrašnější bylo, že nic se nebylo možné dozvědět s jistotou.")."
Vydala LEDA, 2019
Vložil: Zdeněk Svoboda