Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

V rozvrácené zemi se už narodil. Peripetie neberou konce a sen o zemi zaslíbené se rozplývá

04.05.2019
V rozvrácené zemi se už narodil. Peripetie neberou konce a sen o zemi zaslíbené se rozplývá

Autor: repro/hithit.com

Popisek: Spisovatelka, scenáristka, animátorka a ilustrátorka Světlana Glaserová

I když se tento příběh zdá neuvěřitelný, je opravdu skutečný. Příběh malého českého chlapce vypráví o cestách po obrovském sovětském impériu. Vyprávění otce spisovatelky Světlany Glaserové, nazvané Trosečník sibiřský, vydalo nakladatelství Plus.

Třetí kniha spisovatelky a ilustrátorky Světlany Glaserové vznikla podle autentických vzpomínek jejího vlastního otce. Na jedné straně bolševické impérium třicátých let dvacátého století, živořící pod krutovládou soudruha Stalina, a na druhé malý chlapec, napůl Čech – napůl Rus, který se do té zvrácené doby a rozvrácené země narodil a prožívá zde své dětství.

Trosečník sibiřský

S rodiči, kteří se snaží ukrýt před komunistickými represemi, se stěhuje tisíce kilometrů po celém Sovětském svazu. Od Bajkalu po Vladivostok, od pouští Tádžikistánu po zasněžené pláně západní Sibiře. A nakonec do vlasti svého otce. Československo ovšem v té době stojí na samém prahu druhé světové války, a tak se sen o zemi zaslíbené rozplývá a peripetie pokračují.

Autor: Světlana Glaserová
Žánr:
česká historie
Nakladatelství:
Plus

Ukázka z knihy:

Nechtěl jsem vypadat jako totální idiot a prozradit, že tuším problém, takže jsem jen prohodil:
„Jasně, že zvládnu,“ a nasedl za Karla na motorku.
Cesta proběhla i s tou těžkou konví na zádech kupodivu bez karambolu a mléko bylo bez úhony dopraveno do mlékárny. Jelikož jsme potřebovali udělat nějaké drobné nákupy, zajeli jsme ještě do centra, abychom se porozhlédli, co je nového. Bylo už šestnáctého března, ale v ulicích Vysokého Mýta stále nebylo po okupantech ani památky.
„Třeba na nás zapomněli,“ prohlásil Karel, když jsme dorazili zpátky na statek a Magda se zajímala, co se děje ve městě.
„Mohl bych se, Karle, podívat na to kolo, dlouho jsem na žádném neseděl. Tak abych se trochu rozjezdil, než povezu zítra sám tu konev,“ zeptal jsem se hospodáře, když byly odpoledne všechny jeho úkoly splněny.
Karel mi bez řečí svěřil svoje staré kolo a já vyrazil do Mýta s tím, že spojím dvě věci dohromady. Jednak se sejdu s bráchou, na kterého jsem ani v tom víru historických a jiných událostí nezapomněl, a hlavně se naučím jezdit na kole, protože jsem na tom šlapacím stroji ve skutečnosti seděl jen jednou v životě v Hraběšíně, a to asi deset minut.
Ze začátku mi dělalo opravdu velký problém udržet rovnováhu a v tom sněhu a blátě, co bylo na silnici, jsem sebou několikrát švihnul. Ale postupně mi řídítka švidrala čím dál méně a do Mýta jsem se nakonec vřítil jako už docela zdatný jezdec. Zajel jsem rovnou na náměstí k morovému sloupu.
Na to, jak bylo hnusně, se tu všude hemžilo poměrně dost lidí a všichni se mezi sebou dohadovali, kde že asi zůstali vězet ti okupanti. A jak je to tak u Čechů zvykem, začaly už na toto téma kolovat i různé více či méně povedené vtípky.
Kousek ode mě se bavili dva chlapi o tom, že už někdy po poledni přijel prý od Orlických hor, kde napadlo snad dva metry sněhu, jeden jediný osamocený Němec na motorce a vyřizoval něco u zdejší vojenské posádky a vzápětí prý někdo viděl pásové traktory, jak odjíždějí směr Orlické hory.
„Je tohle vůbec možný?“ plácal se do stehna ten chlap. „Co jsme to za národ, když si sami dojedeme vyhrabat svý okupanty ze závějí?“
Bylo už skoro půl pátý, když se konečně objevil brácha.
„Prej je někdo viděl u Chocně! Za chvíli jsou tady!“ oznámil mi zadýchaně.
Než to ale stačil doříct, ucítili jsme nejprve sotva znatelné chvění dlažby, které postupně přešlo do výhružného burácení motorů, a vzápětí, pomaloučku jedno za druhým, vjížděla Praž­skou bránou na náměstí německá vojenská auta.
A všichni ti lidé, co se tam předtím všude kolem hemžili a mluvili, najednou utichli a strnuli, jako v té pohádce o Šípkové Růžence, a jenom tam tak stáli a dívali se a kromě toho rachotu motorů nebylo jinak slyšet ani hlásku...

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace