Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak Andreas Deris přivedl zpět k životu nahnilé tykve. (P)alba Thomase Landerse

20.04.2019
Jak Andreas Deris přivedl zpět k životu nahnilé tykve. (P)alba Thomase Landerse

Autor: Oficiální stránky kapely

Popisek: Helloween v roce 1994

VIDEO Helloween – pionýři evropského (potažmo světového) power metalu – ztratili po experimentálním a zcela nepochopeném díle Chameleon (1993) půdu pod nohama. To mělo za následek odchod alkoholem a drogami zničeného bubeníka Ingo Schwichtenberga (nakonec spáchal sebevraždu 8. 3. 1995 skokem pod soupravu metra), který rovněž trpěl seriózní schizofrenií, a hlavně (údajně) nenahraditelného vokalisty Michaela Kiskeho. Formace ztratila mnoho fanoušků a ocitla se v situaci, kdy byla jen krůček od nevyhnutelného rozkolu.

Zakladatel Michael Weikath ovšem neváhal a ihned povolal ojediněle talentovaného skladatele a zpěváka Andiho Derise (tehdy frontmana Pink Cream 69) a bubeníka Uliho Kusche (ex-Gamma Ray) a společně stvořili opus, který je rychle vrátil na výsluní a stal se jedním z nejúspěšnějších elpíček hamburského kvintetu, v což ve své době nevěřil snad téměř nikdo. Master Of The Rings je šestým studiovým počinem Helloween, který byl v čase svého vydání podpořen čtyřmi singly: Mr. Ego (Take Me Down), Where The Rain Grows, Perfect Gentleman (ke všem třem byly natočeny i videoklipy) a Sole Survivor.

Kde roste déšť

Úvodní Irritation je krátkým symfonickým intrem, na které jsme u pětice za ta léta víceméně zvyklí. Po něm se na nás bez milosti vyvalí první regulérní track Sole Survivor, jenž je nefalšovanou řezanicí upomínající na stěžejní léta kapely a jasně hlásající, že Helloween jsou zpátky a jedou opět na plný plyn. Zatěžkanost a agrese sloky vytváří kompetentní přechod k absolutní pre-chorusové extázi, jež je navíc v refrénu umocněna jemným, leč extrémně efektivním klávesovým podkladem. Do toho dvoukopáková palba bicích a vždy přesná basa Markuse Grosskopfa a máme zde skvělou úvodní pecku, která je dodnes zcela zaslouženě součástí setlistu. Následná Where The Rain Grows je v podstatě to samé v bledě modrém, jen ještě o poznání svižnější a opět výsostně melodického ražení. Slyšeli jste někdy, že se dá vysavač využít jako hudební nástroj? V zemi, kde roste déšť, není naprosto nic nemožné.

Svým celkovým feelingem upomíná na klasickou éru obou Keeperů a stává se dalším příkladem dokonalého psaní písní. Why? vyznívá jinak (nevím, jak to přesně popsat) v tom smyslu, že si vážně nevybavuji, kdy předtím zněla kapela takto zcela neotřele. Písni dominují především klávesy a její hardrockový nádech, přesto ale absolutně efektní. Je atmosférická a zatraceně chytlavá. A ten refrén – Jesus, to je síla! Valivá a bottleneckem šmrncnutá Mr. Ego (Take Me Down) pochází z tvůrčí dílny Herr Grapowa a dokazuje léty dokázané – Roland je nejen strunobijcem nad jiné, ale rovněž i excelentním autorem. Skladba zní opravdu mohutně a její text byl pro zajímavost „věnován“ odejitému Michimu. Perfect Gentleman je humornou stadiónovou halekačkou s opravdu vtipně zpracovaným videoklipem. Její melodie je až infekčně nakažlivá a jakmile ji jednou uslyšíte, už ji ze svých zvukovodů nevyženete.

Stále na plný pecky

The Game Is On je typická veselá a potrhlá weikathovina plná pošetilých zvuků s refrénem okamžitě upomínajícím na legendární hru Tetris a textem humorně pojednávajícím o závislosti na videohrách (však by vám Weiki mohl vyprávět). Podobné Michaelovy „happy, happy Helloween“ songy jsem sice opravdu nikdy nežral, přesto se v tomto případě nemohu ubránit chytlavosti, která mě kolikrát přímo vybízí k jejímu poslechu. Secret Alibi se – podobně jako Why? – nese v hardrockovém kabátku a i přes chvílemi přihlouplý text (Ding by ding, can you dig my dong? It may come short but it might come long) je plná skvělých melodií a dalšího mocného refrénu.

Take Me Home pochází opět z pera Rolanda a je také jediným trackem, který se jaksi vymyká konceptu celého alba a výrazně evokuje autorovu tvorbu oblíbených Van Halen (konkrétně songovku Hot For Teacher). In The Middle Of A Heartbeat je nádherná, pomalá, poloakustická / elektrická věc, ve které nade vše září především Andiho procítěný vokál. Herr Deris ji koncertně hrával sám jen na „španělu“ a dokázal, jak doslova podmanivě může vyznít i původně razantní metalová balada. Still We Go je třetím Rolandovým zásekem a rovněž i finálním trackem elpíčka. A jelikož se začalo na plný plyn, musí se i na plný plyn skončit. „Stále jedeme na metalový dálnici“ je velkým příslibem do budoucích let a dalším nekompromisním nátěrem, který vždy dělal z Helloween neporazitelné krále stylu.

Opětovné dobytí metalových kolbišť

Jednou z věcí, která posluchače od Helloween odpuzuje, jsou jejich chvílemi takříkajíc až hravé a veselé texty a i na tomto elpíčku jich najdeme hned několik. Jenže i v případě, že patříte k těm, kteří dýňovitý smysl pro humor nesdílí – Pán prstenů je tak nabitý parádními riffy, famózními melodiemi a hudebními výkony, že se nakonec neubráníte a bude se vám stejně tak jako tak líbit.

Navíc, novic za mikrofonem je (jak historie markantně prokázala) vskutku kolosálním přínosem po všech stránkách, neb má naprosto unikátní styl a dokáže bez mrknutí oka napsat výtečné fláky zcela napříč žánry. Což také měrou vrchovatou dokázal už právě na svém debutu Master Of The Rings. Je libo pravou metalovou řezanici? Sole Survivor. Je libo ještě rychlejší metalovou řezanici? Where The Rain Grows. Je libo unikátně znějící a pro kapelu netypický kus? Why? Je libo stadiónovou halekačku? Perfect Gentleman. Je na závěr libo kus jemnějšího ražení? In The Middle Of A Heartbeat.

Jsem si vědom svých na sto honů řvoucích sympatií k všestranně talentovanému (a nutno uznat i silně charismatickému) pěvci, ale ten chlap je prostě unikát! Čtyřiadevadesátý rok se tak především díky Derisově přínosu stal pro téměř odepsanou smečku zcela zásadním a znovu ji katapultoval na pomyslný metalový piedestal, kterému nadále kralují i čtvrt století po vydání tohoto milníku. Milníku, jež sám Andi dodnes bez váhání cituje jako své absolutně nejoblíbenější album v kariéře Helloween. Still we go, on the metal highwaaaaaaaaay!

Tracklist:

01. Irritation

02. Sole Survivor

03. Where The Rain Grows

04. Why?

05. Mr. Ego (Take Me Down)

06. Perfect Gentleman

07. The Game Is On

08. Secret Alibi

09. Take Me Home

10. In The Middle Of A Heartbeat

11. Still We Go

HELLOWEEN: MASTER OF THE RINGS - 1994

 

Vložil: Thomas Landers

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace