Abbey Road, aneb půl století neslavnějšího přechodu v dějinách nejen populární hudby. (P)alba Thomase Landerse

Foto: Facebook The Beatles

Popisek: Legenda, která „vynalezla" hudbu

VIDEO Tato v pořadí jedenáctá studiovka The Beatles se stala jednou z nejúspěšnějších nejen v historii bez debat nejslavnější hudební formace všech dob a její obsah čítající sedmnáct skladeb je i po půl století od vydání stále vskutku nadčasový. Technicky se jedná o poslední studiový počin, který kdy The Beatles vyprodukovali, protože nahrávací sessions k albu započaly až po dokončení elpíčka Let It Be, které se stalo labutí písní liverpoolského kvarteta. Abbey Road bylo zaznamenáno do drážek pod taktovkou dvorního, věhlasného (a výborného), britského producenta George Martina a v roce 1969 se stalo nejlépe prodávaným albem a čtvrtým nejlépe prodávaným titulem celých šedesátých let.

Something/Come Together byl jediným singlem, který spatřil světlo světa stejně jako tento milník díky vydavatelství Apple Records, které bylo koncipováno samotnými Brouky po nečekaném úmrtí jejich manažera Briana Epsteina. Ten naposledy vydechl v srpnu 1967 po nešťastném předávkování barbituráty.

Přijďte spolu, právě teď, za mnou!

Stranu A bez jakéhokoli varování rázně otvírá Come Together a je zcela typickým rockovým songem z pera Johna Lennona s textem, který sám John popsal jako úmyslně absolutně nesrozumitelný a nesoucí skryté narážky proti zbývajícím členům liverpoolského kvarteta. Od svého vydání se v průběhu dekád dočkal nespočet cover verzí (nejznámější asi od Aerosmith). Klipová Something se stala první skladbou George Harrisona, která vyšla jako A strana singlu. Jasně ukazuje jeho stále vzrůstající kompoziční talent. John sám označil tuto klidnější a podmanivou melodii za nejlepší věc na desce a Paul dokonce za nejlepší Georgeův výtvor vůbec. Skladba zcela po právu získala cenu Ivor Novello Award za „Nejlepší píseň jak hudebně, tak i lyricky“ celého děvetašedesátého a od té doby se rovněž dočkala nespočet interpretací.

Maxwell's Silver Hammer je typická Paulova jednoduchá a uvolněná písnička s textem o nezbedném Maxwellovi a jeho hbitém kladívku, které nemilosrdně dopadne na hlavu každého, kdo se na Maxe jen křivě podívá. John ji označil jako Paulovu hudbu pro babičky (jako třeba otřesné When I´m Sixty Four či ještě otřesnější Honey Pie) a jejího finálního nahrávání se nakonec vůbec nezúčastnil. Macca byl údajně tak otravný svým perfekcionismem, že se Lennon rozčileně sebral, prásknul dveřmi a odešel.

Oh! Darling opět pochází z dílny kreativního génia Mr. McCartneyho. Tentokrát se jedná o dramaticky odzpívanou (odkřičenou) polobaladu a naprostý opak veselosti předchozího songu. Paul zde opět dokázal, jak silný dokáže být jeho hlas. A v této poloze byl opravdu vždy brilantní. Octopus´s Garden napsal i si sám zazpíval Ringo Starr. Textem se nechal inspirovat během výletu na Sardinii. Část melodické struktury písně byla napsána Harrisonem, který si zde také vystřihl pravé rockové kytarové sólo, během kterého zrychlí rytmická sekce a song tak nabude správných grád. Ringův pěvecký projev mu dodává na příjemném a pohodovém vyznění a jeden má pocit, že si opravdu chce hrát s chobotnicí v její podmořské zahrádce.

Valící se I Want You (She's So Heavy) je veskrze zajímavá tím, že vznikla spojením dvou různých songů. Pravděpodobně se též jedná o kompozici, která nejvíce odhalila progresivní tendence kapely svou neobvyklou délkou, opakujícím se zemitým a ve finále gradujícím kytarovým riffem zahaleným do elektronického brajglu, který připomíná stále se zintenzivňující, zkázonosný vítr. Bez debat jeden z nejlepších pěveckých výkonů JWL vůbec.

Přichází král Slunce

Here Comes The Sun je druhou písní, kterou George přispěl na album. Napsal ji na zahradě u Erica Claptona, kde byl právě ten den na návštěvě. Nikdy nebyla vydána jako singl a přesto se stala jednou z nejhranějších skladeb vůbec. GH zde ukázal svoji jemnější tvář v pravdě působivé a vznosné písni o tom, jak přichází Slunce. Pomalá a podmanivá Because je zajímavá tím, že zde George hraje na Moog. Akordy byly inspirovány Beethovenovou Měsíční sonátou. Píseň obsahuje tři harmonické vokály, které byly navrstveny shodou okolností hned třikrát, aby zněly jako devět zpěváků. Výsledek byl často srovnáván s vokálními linkami The Beach Boys.

You Never Give Me Your Money je prvním songem suity Abbey Road. Napsal ji Paul a text pojednává o finančních problémech The Beatles s jejich vydavatelstvím Apple. Vždycky jsem ji měl opravdu rád pro různé změny rytmu a nálady, kdy se během její hrací doby střídají jemnější a drsnější pasáže, aby skladba vygradovala dětským sborem. Skvělá pecka, o které se vlastně nikdy nijak výrazně nehovořilo.

YNGMYM pomalu a tiše přechází v pomalou Sun King, která opět naplno odhaluje Lennonovy, McCartneyho a Harrisonovy vskutku nádherné a unikátní vokální harmonie. O to zajímavější je i proto, že část textu byla napsána a nazpívána ve španělštině. Všichni se smějí, všichni jsou happy a vše je v pořádku. Mean Mr. Mustard a Polythene Pam napsal John a opět ukazují jeho typický stylový záběr. Jednoduchá rockůvka o jednom oplzlém pánovi a poté svěží vypalovačka o Pam z polyetylenu.

She Came In Through The Bathroom Window je Paulova oddechová písnička o tom, jak jedna jeho fanynka „přišla“ na návštěvu doslova koupelnovým oknem. Podmanivá a pomalá, opět Paulem zpívaná Golden Slumbers přechází v hymnickou Carry That Weight, která se pyšní masivně znějícím vokálem všech čtyř Beatlů. Opus uzavírá svižná The End s Ringovým jediným bubenickým sólem (Richard je vždy zcela otevřeně nenáviděl), které bylo kdy zaznamenáno na studiové desce The Beatles. Song ve své druhé části rozjíždí kytarový jam, na kterém se v tomto pořadí podíleli Paul, George a John. Her Majesty je jen několikavteřinová akustická legrácka, která celou LP zakončuje. Jen pro zajímavost uveďme, že původní britské ani americké verze AR nenesly její název na zadní straně obalu či labelu na vinylu. Což z ní rovněž činí pravděpodobně první „skrytý track“, který se kdy na asfaltu objevil. Jeho text je Maccovou žertovnou poklonou britské královně Elizabeth II.

Supraphonský paskvil

V roce 1972 se tento skvost stal druhou licenční nahrávkou, kterou pro ČSSR oficiálně získal (jak?!) a vydal Supraphon v rámci Gramofonového klubu. Což je sám o sobě fakt, který mi zůstal i v roce 2019 nevysvětlen. Navíc obsahoval unikátní brožuru sestavenou speciálně pro domácí trh, ve které se její majitel dozvěděl něco z historie britské legendy a mohl se pokochat i dobovými fotografiemi hudebníků. Předmluvu i „recenzi“ (obě pochopitelně naprosto poplatné době) napsal Lubomír Dorůžka a její součástí byly i „překlady“ textů všech písní LP. Léta letoucí vím, jak obzvlášť těžké je interpretovat myšlenky umělce, který tvoří v cizím jazyce. Nicméně tohle se prostě vážně nepovedlo a stále to považuji jen za uspěchaný produkt své doby (jak taky tenkrát jinak), který si ve své důležitosti rozhodně zasloužil daleko více detailního zkoumání. Přesto a paradoxně i díky tomuto „vylepšení“ je československé vydání do dnešních dnů vysoce vyhledávanou sběratelskou kuriozitou, kterou mám tu čest i já stále vlastnit.

Broučci versus Brouci

Když 8. prosince 1980 otřásla celým světem tragická zpráva o zavraždění Johna Lennona, jistý čtyřletý chlapeček z jistého městečka nad jistou řekou se ihned zajímal o to, co tak zásadního se vlastně přihodilo. Jeho maminka, která v té době měla ve své sbírce mimo jiné i diskutovanou nahrávku, mu vše vysvětlila a elpíčko rovněž přehrála. V ten moment se přihodilo cosi, co nelze ani po čtyřech dekádách jakýmkoli způsobem vysvětlit (vědecky ani jinak) – chlapeček ihned odložil do té doby veleoblíbený heavy metal Broučků a bez mrknutí oka a s totálně „omámenou“ myslí přešel na Brouky. K Broučkům se už nikdy nevrátil, zato Brouky za ta léta naposlouchal ad absurdum zvenčí, zevnitř, zepředu i pozpátku. Celý tento „incident“ mu následně naprosto přetransformoval dosavadní stav mysli a vyslal jej na cestu životem, který od onoho momentu už nikdy nebyl jako dřív. Děkuji v jakékoli formě či jazyce nedokáže vyjádřit zásadnost celého sdělení, přesto alespoň takto – Naděnko, díky až na půdu a vše nej k nadcházejícím narozkám! Mám pocit, že se právě ty letošní ponesou v tak trochu beatlesáckém duchu :)

Ikonická zebra

Přebal, na kterém všichni čtyři nesmrtelní hudebníci přecházejí přes přechod před studiem Abbey Road, se stal jedním z nejslavnějších a nejnapodobovanějších obrazů všech dob. Dokonce i sám Paul se k jeho motivu v pozdějších létech vrátil a vtipně jej parodoval na svém vlastním koncertním záznamu Paul Is Live (1993). Abbey Road se stalo už ve své době zcela zásadní a nadčasovou generační výpovědí a zároveň také albem, které definitivně uzavřelo kapitolu nesmrtelné legendy The Beatles.

Psali jsme

Soundtrack k memoárům nechvalně nejproslulejší kapely všech dob. (P)alba Thomase Landerse

V první třídě se učíme číst ze slabikáře a pomocí Abbey Road bychom se měli naučit obecně vnímat hudbu jako takovou. S otevřenou myslí a bez ohledu na to, jaký styl je našemu bytí nejbližší. Tohle je totiž i po pěti dekádách absolutní a neoddiskutovatelná klasika napříč žánry, která jako žádná jiná se šarmem sobě vlastním hravě obstojí v nekompromisní zkoušce času i za bambilion let. Drazí budoucí historikové, je nejvyšší čas začít pátrat.

Psali jsme

Manowar přijeli, Manowar viděli, Manowar opět zabíjeli. (P)alba Thomase Landerse

Vložil: Thomas Landers