Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Láska, vlastenectví a architektura. Nenechte si ujít román o živlech, které hýbou dějinami

10.04.2019
Láska, vlastenectví a architektura. Nenechte si ujít román o živlech, které hýbou dějinami

Autor: Facebook

Popisek: Marek Toman

Nejen osudy lidské bývají leckdy pestré a dramatické. Podobně je na tom i svérázný hrdina Marka Tomana, socha Neptuna z pražské Grébovky. Co všechno ‘prožil‘ od konce 19. století až po současnost, vypráví kniha Neptunova jeskyně, kterou vydalo nakladatelství Plus.

Pohádkově zbohatlý průmyslník Mořic Gröbe buduje na pražských Královských Vinohradech svůj „ráj na zemi“ – vilu a park Grébovka. Nejkrásnější součástí parku je umělá Neptunova jeskyně. Kamenný Neptun ovšem jednoho dne ožije a pod jménem Josef Posedloň, profesí štukatér, se stane důvěrníkem Mořice Gröbeho a zapojí se do čilého pracovního i vlasteneckého cvrkotu kolem sebe.

Kromě výstavby Grébovky začne chodit do Sokola, ale i k turnerům či do synagogy. Milostné pletky má postupně s Češkou, Němkou i Židovkou. Je svědkem jedné války, druhé války a měnících se režimů, lesku i bídy světa… Po druhé světové válce je ale všechno jinak. Jak dlouho bude trvat, než se Neptun v Grébovce znovu rozhlédne po ženách?

Neptunova jeskyně

Marek Toman je český spisovatel, překladatel, publicista a diplomat, autor tří básnických sbírek, několika knih pro děti (například Dobytí ostrova Saaremaa, Můj Golem či Cukrárna u Šilhavého Jima) a knih pro dospělé. Jeho poslední román Chvála oportunismu, který vyšel v roce 2016, získal cenu Českého literárního fondu. Řada jeho knih se dočkala překladů například do polštiny, němčiny, maďarštiny, estonštiny, finštiny nebo srbštiny.

Autor: Marek Toman
Žánr:
próza, historie
Nakladatelství:
Plus

Ukázka z knihy:

Neptune! Po jak dlouhé době se tu někdo dovolává jeho pomoci? A že to říká trochu přepjatě? No a co? Takhle se mluví s bohy. A takto se s nimi mluvilo, než podivně převládl rozum, který naši společnost zamořuje posledních několik let.
Pohnul jsem se. Jako první se mi napjaly svaly v pažích. Uvědomil jsem si, že nesu něco nad hlavou. Své břemeno, svůj úděl, příslušející jak lidem, tak bohům. Maličko jsem zakolísal, což bez váhání napravily svaly v lýtkách a ve stehnech. Celá bezvadná konstrukce mého těla ožila, uvědomila si samu sebe a dostala se pod kontrolu. Ti nahoře, na plošině nade mnou, měli dokonalé šaty. Já jsem se pyšnil perfektním tělem.
Udržel jsem to, co vypadalo jako nějaký podnos.
Vyčkal jsem, až společnost sestoupí z balkonu, z něhož pán s prstenem pronesl svůj krátký monolog. Vyšustili odtamtud za decentních zvuků ušlechtilých tkanin, především vlečky, kterou si paní poponášela v ruce. K chřípí mi dolehla přirozená vůně parfémů lepších lidí, jež se tváří jako jejich vlastní tělesný odér.
Mořic se pustil do výkladu o antických božstvech, což Marie komentovala znevažující poznámkou o šprtství.
Když zmizeli za ohbím čerstvě založené stezky, podíval jsem se na svůj náklad. No ovšem. Obrovská mušle. Co jiného čekat po slovech o Neptunovi?
Seskočil jsem do okrouhlé nádržky dosud nenapuštěné vodou. Překročil jsem její obrubu, pohlédl vzhůru. Zvedala se tam neuvěřitelná stěna, celá zvlněná a prolámaná, která ale pyšně držela pohromadě. Vypadala jako zkamenělý vodopád. Jako příboj postavený na hlavu – a ztuhlý. Teprve při bližším pohledu jsem poznal, že jde o dílo lidské ruky. Z té prapodivné skály totiž vyčníval balkon – právě odtamtud Mořic pronášel svůj projev.
Jako by nad zábradlím dosud visel stín ruky s prstenem.
Otočil jsem se a zamířil tam, kde zářila stezka.
Než jsem na ni vstoupil, něco mě přimělo ohlédnout se. Nad nenapuštěnou nádržkou, pod tou velkolepou skalní stěnou zůstala stát socha svalnatého muže s obrovskou mušlí nad hlavou.
* * *
Májové slunce se mi usadilo ve vlasech. Teprve teď cítím, jak je mám husté. Stejně jako vousy, které objevím, když se dotknu brady.
A pak se rozhlédnu a strnu.
Svahy kolem sebe jsem dosud vnímal jen jako kulisu. Teď mě zaujme, jak úhledně se zvedají a sklánějí, jak se kudrnatí hlavičkami ušlechtilých dřevin. Na vyvýšenině přede mnou se zvedá novostavba vily, i ta mi cosi připomene tak důrazně, až mi to vyrazí dech. Kolem čela mi zavane horký, středozemní vzduch. Ach, ano. Tam na kopečku nestojí nic jiného než antický chrám a kolem se vlní krajina utěšená tak, až se srdce svírá; krajina, která nemůže být ničím jiným než domovem bohů…
„Fuj, to jsem se lekl.“
„Hergothiml, co je to za pošuka?“
„Nebude von to, Kadle, tendlencten sportsman?“
S nedůvěrou na mě hledí dva mužové v plandavých kaťatech a v nepříliš čistých košilích s vyhrnutými rukávy. Přes rameno mají přehozeno zahradnické náčiní. Mohli by to být sluhové bohů! Kéž by! To by ovšem nesměli dýmat z inštrumentů na dlouhých troubelích, které jim visí ze rtů. A to by také nemohli mluvit tak neuctivě. O mně! O bozích! Nic nepomáhá, že kinklající se fajfky činí jejich řeč poněkud nezřetelnou.
„No však víš, ty blázni, co si tužej tělo.“
„Se na něj koukni, dyť je polonahej. To by měl takovej ten sportovní vobleček. Chlape, co tady chceš?“
Dobrá otázka. Hlavou mi proběhne několik myšlenek. Moc jich není, vzhledem k tomu, že jsem se teprve před okamžikem zrodil. Jedna v nich ale utkvěla. Já přece vím, co chci dělat. Vím, komu chci pomoci a kdo mě k tomu povolal.
„Pomoci panu Mořicovi.“
Chlapíci ucouvnou, zastrašeni zřejmě mým zvučným projevem, který jsem tak trochu odkoukal od svého pána.
„Ty seš taky zahradnickej, jako my?
Ploužit se po brázdách, ach, to je úděl, jímž bohové potrestali nevděčné lidstvo. To určitě není pro mě. Prohlížím si ruce, jako by mi mohly dát odpověď.
„No, pracky má jak lopaty,“ zhodnotí mě jeden z mužů zadumaně.
„Že von to bude jeden z těch barabů, co fachaj dole na tunelu. Ty Taliáni běhaj taky polonahý. To musíš tam, ke svejm, mladej.“
„Že ale tak pěkně švadroní po našem?“ podivuje se ten, který dosud hodnotil mé ruce. Poprvé se dozvím o něčem tak absurdním, jako jsou jazyky.
Propuštěn hráběmi, motykami a fajfkami scházím dolů a znovu si užívám ten pohled. Údolí na druhé straně měkce stoupá ke zvlněnému prostoru. Je to ráj, beze stop lidské přítomnosti. Až na ty dva pazdery.
A pak je uvidím. Ty zástupy vzdělávající líchu… ne: ty mistry práce, kteří mi okamžitě připomenou Hefaista, kovářského boha. Neboť tam dole se požehnaná rajská krajina mění v bitevní pole. Polonahé zástupy se tam rvou – s kopcem, do nějž se zakusuje tunel…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace