RECENZE Propracovaná historická detektivka: nenudí, baví, jen vychází ve špatnou dobu. Vilém Křížek, Strach za oponou
12.04.2019
Foto: Mystery Press
Popisek: Strach za oponou, výřez z obálky. Autor, Vilém Křížek, totiž bedlivě dbá, aby nikdo neznal jeho obličej...
Je to zvláštní, že první kvartál letošního roku přinesl hned několik špičkových detektivek, které jsme měli možnost recenzovat. Ať už je to bravurní Dominik Dán, velmi zdařile vypointovaný Robert Brynzda nebo majstrštyk ´Kaštánek´ Sorena Sveistrupa. Ten ostatní tituly převyšuje minimálně o třídu. A do téhle náramné konkurence jsme měli možnost přečíst ´Strach za oponou´, druhý díl ze série Viléma Křížka, jemuž dominuje soukromé očko Eliáš Sattler.
Nebýt uvedené anotace, jistě bychom nad Křížkovým přístupem k látce (napětí mezi českým a německým národem na počátku 20. století) tleskali, určitě by nám udělala radost dávno zapomenutá témata, jakými byla nejen patřičná segregace Němců a Čechů, ale především procesy s Leopoldem Hilsnerem, který byl obviněn z vraždy devatenáctileté křesťanky Anežky Hrůzové. Vzhledem k jeho židovskému původu se tato kauza stala celonárodním tématem. Křížek nadmíru citlivě zmiňuje jak Hilsnera, tak i Dreyfusovu aféru, která na konci 19. století citelně zasáhla Francii. Nebýt Zolova otevřeného dopisu francouzskému prezidentovi Félixi Fauremu s názvem J'accuse! (Žaluji!), těžko říci, jak by tehdejší kapitán francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus dopadl. Je vidět, že Křížek nad svým textem přemýšlí a snaží se jej zasadit do adekvátního prostředí.
Tentokrát si vybral opakovaně zmíněný přelom 19. a 20. století, ještě nezasažený hrůzami a důsledky první světové války. Ale nebylo do ní daleko. Pokud bychom se bavili konkrétně, děj příběhu začíná na jaře roku 1913. Jen o pár měsíců předtím se mimochodem v Dúbravce narodil Gustáv Husák. Ještě zmiňme, že v roce 1913 přišel na svět i hrdina Československa, pozdější rotmistr Jan Kubiš. Byla to doba, kdy naše vlast patřila do konstituční monarchie Rakousko-Uherska a na trůně už několik desítek let panoval císař František Josef I.
Děj?
Na prknech, která znamenají svět, se nejhlubší lidské sny stávají skutečností. Jenže jaro 1913 přináší pražskému Novému německému divadlu samé nešťastné příhody. Nový ředitel Heinrich Teweles je přesvědčen, že nejde jen o souhru náhod, proto si na pomoc pozve soukromého vyšetřovatele Eliáše Sattlera. Ten sice disponuje extrémně vyvinutým čichem, který mu pomáhá při řešení podobných případů, ovšem tentokrát se nemůže spolehnout pouze na něj. V prostředí divadla a opery není nic, jak se zdá, a pod pozlátkem rekvizit, vrstvami pudru a honosnými kostýmy se skrývá řada temných tajemství. Je v pozadí okouzlujícího světa andělské hudby a dramat na scéně bez viny alespoň Sattlerova výstřední průvodkyně Beatrix? Jsou Wagnerova díla prokletá a přinášejí neštěstí? Pátrání odkrývá vydírání, drogy i podezřelé úmrtí a viník, který už tuší, že je mu Sattler na stopě, rozehraje nebezpečnou hru…
Nejprve řekněme, že autor se při psaní skutečně opíral o dobové reálie, což je skvělé: Nové německé divadlo (Neues deutsches Theater), stojící na pražských Vinohradech, vedle Wilsonova nádraží, bylo v letech 1888 až 1938 divadelním centrem pražské komunity českých Němců (včetně německy hovořících Židů) a jedním z nejvýznamnějších pražských divadel té doby. Heinrich Teweles byl velmi vlivný novinář a později šéfredaktor Prager Tagblattu, který skutečně řídil Nové německé divadlo v Praze. Již příjmení napoví, že jeho vírou byl judaismus. Další postava Křížkovy ´Smrti za oponou´, Angelo Neumann, byl rakouský barytonista, režisér, impresário a ctěný divadelní ředitel.
Zbylé postavy románu (cellistu Polazcka, Minnu Prochasku, violistu Falka, tenoristu Giacoma, sbormistra Eugena Szenkara a další) jsme již identifikovat nedokázali, jelikož pro jejich chování jsou podstatnější okolnosti a původ. Celá kniha začíná zajímavým vhledem do divadelní práce (a opery). Pokud jste se nikdy neobjevili za oponou a nevíte, co práce ve větším divadle obnáší, budete hodně překvapení. Stačí detail, který ale divák v hledišti neřeší. Teplo u světel… A samozřejmě celá řada šňůr, provazů, samochodů, gescí, postů, rekvizit. Asi nejlíp uděláme, když připomeneme závěrečnou divadelní scénu Vorlíčkova bijáku ´Pane, vy jste vdova´ s Ivou Janžurovou, nápovědou a Vladimírem Menšíkem: „…ať ani kapka krve nepřijde… nazmar! Nazdar… nazdáár, Koko…týý šmejde… a plesk..".
Křížek ale na humor nesází.
Navzdory celé plejádě jmen, která se nám zpočátku dost pletla, stejně jako hudební nástroje a těch několik sboristek, jde o ryzí detektivku s jasným motivem a přímočarým dějem. Ten jsme ostatně uvedli výše a nebudeme jej rozebírat. Stačí zmínit, že na pozadí „nešťastných náhod" a smrti budou skutečně ony nesmyslné otázky původu každého člověka. Kam to nakonec během 20. století vedlo, ví asi už i průměrný středoškolák.
Křížek ve své knize spojil dva kriminalistické konce. Jednak tlak na Židy, kteří vadili, potom už klasický příběh po vzoru Vraždy v hotelu Excelsior. Cesty k vyřešení případu naleznete během čtení. Těžko uvěřit, že by sboristka jedla marcipánové bonbony, které škrábou v krku a pro zpěváka jakéhokoli žánru jsou zapovězené. Všímejte si také „nehod", které se stanou, komu se stanou a jak dopadnou jejich přímé oběti. Tato vodítka nabídnou čtenářům dostatečný náskok, aby závěr rozmotali ještě před Sattlerem.
Křížkova kniha se nám líbila. Jak obálka Jana Klimeše, tak i čistá vazba, bezchybný rukopis a děj. Pro Křížka je jediný malér v tom, že vychází v době napěchované excelentní konkurencí. Dáváme mu 78 procent, o dvě míň než při recenzování jeho báječné prvotiny Smrt má vůni inkoustu.
Název: Smrt za oponou
Autor: Vilém Křížek
Vydává Mystery Press, 2019
Hodnocení: 78 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda