Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Boj o majetek a moc bývá nemilosrdný. I v české historii tekla leckdy krev proudem

01.04.2019
Boj o majetek a moc bývá nemilosrdný. I v české historii tekla leckdy krev proudem

Autor: oldriska-ciprova.cz

Popisek: Oldřiška Ciprová

Biflování dat a událostí bývá pro děti děsná nuda. Když jim ale historii přiblíží napínavé dobrodružství, určitě si ji zapamatují. Do temného středověku vás zavede kniha Oldřišky Ciprové Konec rodu Slavníkovců, kterou s perokresbami skvělého ilustrátora Miroslava Vomáčky vydalo nakladatelství cPress.

Když Artur objeví na půdě záhadné zrcadlo, připomínající vodní hladinu, je si jistý, že před ním stojí něco mimořádného, a rozhodne se tajuplný svět na druhé straně prozkoumat se svým kamarádem Tobiášem. Netuší, že jejich první tajná výprava povede do temného středověku, ani že se s nimi do nebezpečného dobrodružství po hlavě řítí i Arturova sestra Tereza.

Konec rodu Slavníkovců

Už první kontakt s místními obyvateli vrcholí katastrofou a kamarádi skončí ve studeném žaláři neznámého hradiště. Sotva zjistí, že se jmenuje Libické a že je předvečer svátku svatého Václava roku 995, hradby se ocitnou pod útokem černých jezdců. Nádvořím se rozléhá řinkot zbraní i zoufalý křik a našim průzkumníkům z budoucnosti dochází, že uniknout z této pasti nebude vůbec snadné.

Autor: Oldřiška Ciprová
Žánr:
dobrodružství, historie
Nakladatelství:
cPress

Ukázka z knihy:

Červí díra ústila do ledové řeky.
Naštěstí byla mělká a její tok nebyl příliš prudký.
Artur, který do řeky spadl jako první, se bleskurychle zachytil kořene stromu na břehu. Nadšení z jeho obličeje přímo prýštilo. Tobiáš zase začal ryčet a chytil se kamaráda za nohu.
Tereza vypadla sice z červí díry poslední, ale jako první se dostala na břeh.
Pohotově sebrala na zemi větev a spěchala klukům na pomoc. S námahou ponořila dlouhou větev do řeky a oběma se díky její pomoci nakonec podařilo vyškrábat se z vody. S hlasitým oddechováním se svalili na zem.
„Kde to jsme?“ drkotal Tobiáš zuby a rychle se překulil na místo, kam zasahovaly sluneční paprsky, které probleskovaly za mraky. Doufal, že se trochu zahřeje.
„Otázka by spíš měla znít ‚Kdy jsme‘,“ poučil ho Artur a postavil se na nohy. Podal Tobiášovi ruku, aby mu pomohl se postavit.
„Podle mě buď v březnu, nebo v říjnu,“ utrousila Tereza a trošku se otřásla, „tipuju, že je maximálně deset stupňů a slunce, na kterém se Tobiáš snaží zahřát, nemá skoro žádnou sílu.“
„Nemělas hlídat?“ obořil se na ni Artur. „Tohle je veleobjev a já nechci, aby ses tu pletla.“
„Jasně, chytrolíne. Jenom doufám, že máš vymyšleno, jak se dostaneme zpátky.“ Tereza ukázala na prostor nad řekou, kde byla malá skalka. Ještě před chvílí tady ústila červí díra, teď však po ní nebylo ani památky.
„Červí díra je astronomický jev,“ poučil ji Artur. „Nepočká někde jen proto, že to chceš.“
„Hm,“ povzdechl si Tobiáš. „A víš tedy, jak se dostaneme zpátky, že jo?“
„Hypoteticky samozřejmě ano.“
„Hypoteticky?“ zděsili se Tereza s Tobiášem současně.
„Hypoteticky se červí díra zase objeví. Nejspíš blízko místa, kde předtím zmizela,“ odvětil Artur. „Vše je pod kontrolou.“
„Nejspíš?“ Tobiáš cítil, že začíná být hysterický. Co ho to jen napadlo se do té díry s Arturem vydat? Bezděky se podíval na mobil. Displej byl úplně zhasnutý. Buď baterka, nebo v téhle době prostě mobily nefungují. Odevzdaně strčil přístroj zpátky do kapsy.
„Naši mě zabijou,“ hlesl pak. „Jestli je teda ještě někdy uvidím.“ Zmocnila se ho úzkost a jen přítomnost krásné Terezy mu zabránila v tom, aby se rozbrečel.
„Není nutné propadat panice. Podle mého odhadu jsme pryč sotva pět minut,“ sdělil jim Artur klidně.
„Není nutné propadat panice?“ zakvílel Tobiáš.
„Opakováním slov po mně nám nijak neprospěješ.“ Artur se zamračil.
„Brácha, ty seš fakt mimoň,“ oznámila mu Tereza. „Je ti jasný, že se prostě musíme dostat domů?“
„To mi jasné samozřejmě je. Ale napřed musíme zjistit, kdy a kde jsme.“
„A to uděláme jak?“
„Zeptáme se.“
„Koho?“ Tereza se rozmáchla rukama, aby upozornila na opuštěnou krajinu kolem.
„Prvního, na koho narazíme,“ usadil ji Artur a začal se rozhlížet kolem sebe. Břeh řeky byl obrostlý hustým roštím z obou stran. „Půjdeme tudy,“ ukázal pak na úzkou pěšinku, která se vinula podél řeky. „Někdo tudy už šel, určitě ta cesta někam vede,“ oznámil Tereze a Tobiášovi s neochvějnou logikou a vypravil se směrem, kterým předtím ukázal.
Tereza si s Tobiášem vyměnila nevěřícný pohled. Tobiáš pochopil Tereziny obavy a nahlas řekl:
„Arture, není to blbost? Co když se ta červí díra zase objeví a my tu v té chvíli nebudeme?“
Artur se zastavil, obrátil se na Terezu s Tobiášem a přeměřil si je nadřazeným pohledem: „Blbost by, milý kamaráde, byla, kdybychom jako první lidi na světě cestovali časem a jenom kvůli přízemním lidským pudům, jako je teplá večeře u maminky, se na to vykašlali a neprozkoumali to tady. Jsme přímí aktéři průlomového objevu a ty se chceš jen tak vrátit?“
„Jasně, že jo. Co nejdřív!“ vložila se do toho Tereza. „Nebudeme přece riskovat, že se za kopcem objeví Čingischán a zmasakruje nás jak červy!“
„Nebo nějakej dinosaurus,“ přidal se Tobiáš. Tereza k jeho překvapení zvedla oči v sloup a pleskla se do čela. „Nevidíš tu vegetaci? Jsme určitě dál než v pravěku!“…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace