Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hydra, aneb mytologická obluda ztělesněná ve stále fascinujícím hudebním provedení. (P)alba Thomase Landerse

30.03.2019
Hydra, aneb mytologická obluda ztělesněná ve stále fascinujícím hudebním provedení. (P)alba Thomase Landerse

Autor: Wikipedie

Popisek: Kapela Toto v roce 1979

VIDEO Hydra je druhým studiovým počinem excelentního amerického rockového seskupení Toto. V době vydání na labelu Columbia Records dosáhl na sedmatřicátou pozici žebříčku Billboard Pop Albums a píseň 99 se vyšplhala na šestadvacátou pozici Billboard Hot 100. Album bylo podpořeno singly St. George And The Dragon, 99 a All Us Boys. Ke všem třem songům byl natočen i videoklip, který byl rovněž pořízen i pro titulní kus. Po zásadním průlomu a obrovském úspěchu první nahrávky sextetu, která vyšla o rok dříve, se zdálo natočení řádného následovníka jako velká výzva a opravdu nelehký úkol. Čehož si byla skvadra velice dobře vědoma.

K samotnému kreativnímu procesu Hydry vedly dva zásadní faktory. Prvním byla naprostá absence touhy kopírovat zajetou formuli megaúspěšného debutu. A druhým byl enormní zájem Davida Paiche o progresivní rockovou scénu. „S něčím se vám daří, je to vždy celá věc, kde to nechcete opakovat. Takže jsme se s Hydrou pokusili o něco trochu jiného. Dobře se to prodávalo, i když to mohlo být pro nás trochu uspěchané. A tady je pro vás nějaká ironie. Rolling Stone nemilosrdně bušil do našeho prvního alba. A pak, když recenzoval Hydru, zněl úvodní řádek nějak takto: ‚To nemá magii prvního alba‘. Okamžitě jsme se váleli na podlaze počůraní smíchy. Kdo jsou ty kočky? Myslí si, že máme amnézii? Jen jsme sledovali naše múzy, člověče. Řídili jsme se podle vlastních pravidel a nechtěli jsme nikoho poslouchat“. Tak pravil Steve Lukather, když se jej novináři opakovaně tázali, co vedlo kapelu k tomuto odvážnému kroku nenavázat na vítěznou formuli svého albového předchůdce z osmasedmdesátého.

Svatý Jiří a drak

Je tu ovšem jedna věc, kterou Hydra sdílí se svým předchůdcem. A tou je směsice všech možných hudebních žánrů, která je tentokrát více kontrolována a jejíž celkový výsledný dojem je více přirozený. Hydru náramně otvírá titulní track, což je vzdušný, progresivní, rockový mini-epos, který zuřivým pohledem draka vypráví příběh svatého Jiří. Kompozice samotná ve svých sedmi minutách několikrát změní náladu i tempo. A když se ke slovu dostane kytara, máme tu rázem hutný hard rock s opravdu úderným riffem a skvělým refrénem. Po všech stránkách unikátní věc a dodnes můj pravděpodobně nejoblíbenější song Toto vůbec.

St. George And The Dragon je svou strukturou o poznání jednodušší a tentokrát vypráví svůj příběh z perspektivy právě svatého Jiříka. Ve spojení s úvodní suitou tak můžeme nabýt (zcela mylného) dojmu, že se v tomto případě jedná o klasické koncepční dílo. Což je však jen pouhou iluzí do té doby, než nastoupí třetí kus, jehož text byl inspirován příběhem sci-fi filmu THX 1138 z roku 1971. 99, kterou si Luke sám napsal i zazpíval, se rozjíždí jako jakási funky-balada, která se ve své finální třetině zjemní a vytvoří jazzovou fúzi. která se výrazně podílí na všudypřítomné neotřelé náladě celé nahrávky. Čtvrtou Lorraine charakterizuje střídání křehčích klavírních a hřmotně znějících pasáží. Ty má na svědomí jejich autor (a zároveň i autor drtivé většiny materiálu alba) Mr. Paich, který se postaral jako v případě úvodního kusu i o sólový vokál.

My všichni kluci prostě chceme hrát

Kapela složená z nejlepších přátel a opravdu zdatných muzikantů, kteří se stali profíky, nabízí mnoho výhod. Třeba neoddiskutovatelné produkční hodnoty a neuvěřitelnou chuť hrát, která je centrálním bodem celého elpíčka. A relativně pošetilý text rockující All Us Boys zvýrazňuje poslední větu v celé své naivní a obnažené kráse. Je těžké najít nejzářnější hvězdu celé show, ale z mého pohledu kytaristy je to jasně Steve Lukather, jehož technika, kdy je schopen zahrát v podstatě jakýkoli styl, je naprosto impresivní. Ať už se jedná o onu krásnou jazzovou pasáž v 99 nebo ohnivé sólování v hutně znějící White Sister, Luke zůstane v paměti pro sakra dobrý důvod.

Přesto je realita taková, že by se taková řeč měla vést ke všem zúčastněným. Například rytmická sekce je příjemně nenáročná ve svém podpůrném přístupu, ale i tak basák David Hungate neodmítá přidat vkusné licky. Stejně jako bubeník Jeff Porcaro (zemřel v roce 1992 na srdeční infarkt z aterosklerózy), který se jak se patří rozdovádí v krátkém sólu na konci All Us Boys. Rovněž nemůžeme opominout přítomnost dvou klávesáků (Steve Porcaro a David Paich), jejichž dualita vede k neokoukaným klávesovým texturám a jejichž dynamika vytváří extravaganzu přímo zářící například v Lorraine či funkově-jazzovém čísle Mama, kde rovněž exceluje sólový zpěvák Bobby Kimball impresivní výškou svého tenoru. A nejinak je tomu v případě baladické piánovky A Secret Love, která celou nahrávku uzavírá Bobbyho opravdu procítěným projevem. Tomu říkám zajímavá tečka veskrze zajímavého opusu, jímž Hydra i po čtyřech dekádách bez sebemenších pochybností je.

Překvapivě pokorná dokonalost

Hydra se nakonec prodávala relativně dobře, přesto z evidentních důvodů nemohla ani omylem dosáhnout komerčního úspěchu hvězdné prvotiny (přes 5 milionů prodaných nosičů). A tak se jí ve finále prodala „sotva“ polovina nákladu prvního studiového zářezu. Přesto se i po tak dlouhé době jedná o opravdu odvážnou a hlavně důležitou hudební evoluci (přesto překvapivě pokornou ve své smělosti a dokonalosti), která reflektovala v tom nejlepším slova smyslu tehdy mladý věk muzikantů a jejich touhu se neustále posouvat a probádávat nová a nová hudební zákoutí. A bylo to rovněž poprvé, kdy se Američané pokusili osvobodit se od tlaku obchodních řetězců a odmítli se poklonit hladovému hudebnímu průmyslu. A jako projev nesouhlasu začali pracovat na další řadovce Turn Back (1981), kde zašli s experimentováním se zvukem ještě o kus dál. Ale to už je jiný příběh na jiný den.

Tracklist:

01. Hydra

02. St. George And The Dragon

03. 99

04. Lorraine

05. All Us Boys

06. Mama

07. White Sister

08. A Secret Love

TOTO: HYDRA - 1979

 

Vložil: Thomas Landers

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace