RECENZE Opět pozvedl laťku, jeho thriller se v mnohém podobá mrazivému filmu 8mm. Robert Bryndza, Smrtící tajnosti
31.03.2019
Foto: archiv redakce
Popisek: Robert Bryndza
Je to tedy zvláštní pocit, že v knize, která má několik stovek stran, čekáte především na to, o kom se nemluví. Na muže, jenž stojí za zločiny, o kterém přibližně polovinu stopáže románu nemáte ani ponětí. Sami sebe jsme přistihli, že s každou další kapitolou rostlo očekávání, kdy se onen tajemný maniak ukáže. V tomto ohledu se Bryndzovi podařilo nejen stupňovat napětí, ale vnořil se do mysli totálního magora tak hluboko, že ho musíme paradoxně pochválit. Slovo paradoxně jsme použili zejména proto, jaké činy má onen neznámý na svědomí.
A protože nebudeme naznačovat ani jeho identitu, ani jakákoli další vodítka, smiřme se s tím, že jej budeme označovat jako občana X, pakliže můžeme použít tuhle ruskou zrůdu za vzor. Kdybyste se náhodou nechytali, hovoříme o legendárním filmu ´Citizen X´ z roku 1995, v němž dochází na pátrání po jedné jediné osobě. Tou není nikdo jiný než Andrej Čikatilo. Jeho skutky nemají v Bryndzově románu místo. Tento anglicko-slovenský autor doposud zachoval k dětským obětem velmi razantní odstup, a dělá dobře.
Robert Bryndza (*1979) je mimochodem britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho kniha, Dívka v ledu (The Girl in the Ice), které se již prodalo přes milion výtisků, byla označena jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller. Jedná se o první díl série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I pokračování Noční lov (Night Stalker), Temné hlubiny (Dark Water), Do posledního dechu (Last Breath) se drželo na předních příčkách prodávaných knih. Zaslouženě. Stejně dobře si vedl i předposlední zásek na autorově pažbě v podobě "Chladnokrevně", který jsme recenzovali na konci roku 2018 a udělili mu hodně silných 88 procent.
Tentokrát jsme nakladatelství Cosmopolis požádali o recenzní výtisk knihy ´Smrtící tajnosti´, a protože se nám Bryndza vždycky vysmýknul z kritiky, neměli jsme k jeho knihám výtky, snažili jsme se tentokrát přistoupit k jeho nejnovějšímu dílu spíše negativně. Hledali jsme, pátrali, špekulovali a kombinovali, co přesně by nám mohlo vadit, abychom ho zase jenom nechválili. Jenomže ono se toho zase mnoho nenašlo. Bryndza si opět dokázal pohrát s napětím, ale tentokrát to udělal skutečně mistrovsky. Jak už bylo naznačeno v úvodním odstavci k recenzi, on popisuje zločin, nechává vést čtenáře skrze dialogy a obrazy (mimořádně hezky pojaté, po vzoru Weavera) a až po stovce stran vám dojde, že je to všechno fajn, ale doposud ani náznak po zločinci. Máme přeci mrtvé, napadené, máme vyslechnuté svědky, ale nemáme to hlavní: chybí motiv a jasné stopy. Bryndza, ačkoli není a nikdy nebyl policistou, věrohodně zobrazuje nejen oddělení, ale především práci na místě činu. Od nic neříkajících výslechů přes ohledávání zahrad, zapadlých ulic a omlácených baráků. Zde jen jedna poznámka, a to spíše psychologického charakteru. Pakliže se vyšetřuje vražda, navíc drastická, je zvláštní, že nikdo z vyslýchaných není před policisty nervózní. My bychom asi byli, kdyby se v okolí potuloval magor, co podřeže a umlátí mladou ženu...
K ději.
Jednoho mrazivého rána nalezne po probuzení matka svou dceru v kaluži krve a zmrzlou na malé předzahrádce. Kdo mohl provést takovou věc – zavraždit oběť na prahu jejího vlastního domu, ještě k tomu na Štědrý večer? Po posledním, velmi bolestném případu se Erika Fosterová cítí zranitelná, ale nakonec se rozhodne, že se ujme i tohoto vyšetřování. Jakmile začne pracovat, objeví zprávu o útocích ve stejné, dosud poklidné čtvrti Londýna. Všechny spojuje jeden detail – oběti byly napadeny černě oblečenou postavou s nasazenou plynovou maskou…
Člověk v maskou, který nám tak nevědomky evokoval zmíněných 8mm s Cagem v hlavní roli, je asi nejzajímavější postava knihy. Zbylé charaktery jsou dobré: policisté, možní pachatelé, její (Marissy) ´spolupracovníci´ v odvětví erotického průmyslu, rodina, známí, opečovávaná dáma, kamarádi. Ale ten, který má všechno zlé na svědomí, to je úplně jiný šálek čaje. Jak jsme v nedávné recenzi chválili Dominika Dána za perfektní dialogy, jež jsme dali na roveň ruského velikána Fjodora Michajloviče Dostojevského, Bryndzovi na dálku smekáme za charakter vraha (i když je to celé jinak). Detaily, kterými ho opatřil, jsou absolutně uvěřitelné a nečekané (neměla strach, nic v těch očích nebylo, mrazilo ho v rozkroku). Vážně se nám těch několik málo pasáží líbilo. ´Několik málo´ musíme zdůraznit, protože kniha sama o sobě čítá snad 400 stran a o vrahovi se dočtete asi tak v desetině. Jako na vodítku, tak si lze představit autorovu snahu po zakrytí jeho identity do posledního možného okamžiku.
O pointu vás nepřipravíme, ale buďte si jistí, že mužem v masce to nekončí. Logiku s koncentračním táborem Mauthausen navíc nelze zpochybnit. Robert Bryndza nás tímto opravdu hodně překvapil. Až v samotném závěru jsme si vzpomněli na těch prvních pár kapitol, opilé mladíky, selfie, křik do kurev během výstupu z metra do zasněžených ulic Londýna před Foxberry na Howson Road...
Celá kniha je jako vždy rozdělena do kapitol (cirka 70 včetně epilogu), které se hezky čtou, stránky odskakují a snad jediné, co nám vadí, je znovu ta spisovnost na místech, kde se vyloženě nehodí. Rozhovory s obětí (napadení, znásilnění), její výpověď, obyčejné tlachání policistů, to všechno jsou okamžiky, kdy prostě té spisovné výslovnosti, dotahování koncovek a správným oddechům mezi slovy nevěříme. Působí to škrobeně, zbytečně. Jinak ale úžasně strhující, na detailech postavený román, který přečtete za dva dny jedna radost.
Kdybyste chtěli nenápadné vodítko, budiž jím anglická noticka: „To commit the perfect murder, you need the perfect cover…“
Autor: Robert Bryndza
Název: Smrtící tajnosti
Z originálu Deadly Secrets Přeložila Kateřina Elisová
Vydává Grada Publishing (pod značkou Cosmopolis), 2019
Hodnocení: 82 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda