Loňský rok byl pro kina nejúspěšnější. Ale ani ten nejoblíbenější český film nenaláká za rok tolik diváků jako televize za jeden večer
27.03.2019
Foto: ČT
Popisek: Tá%na Vilhelmová a Eliška Balzerová ve filmu Tátova volha
Při sobotním udělování filmových cen Český lev zaznělo, že rok 2018 byl vůbec nejúspěšnějším co do návštěvnosti v kinech. Mezi padesát nejvyhledávanějších titulů se dokonce probojovalo šestnáct tuzemských snímků, což představuje rovněž příznivou bilanci. Jenže bližší analýza není už tak skvělá, navzdory tomu, že do kin chodí stále více lidí. I ten největší zahraniční trhák, jakým je například Bohemian Rhapsody, totiž za celý rok nepřiláká tolik fanoušků jako film, vysílaný v televizi během jediného večera.
Platí to především o nesmírně oblíbených českých pohádkách nebo zdařilých komediích. K nim čerstvě patří i Tátova volha, kterou odvysílala Česká televize v neděli a vidělo ji téměř 1, 3 milionu diváků. S přehledem také pokořila Černé vdovy na Primě, které nedělním večerům nyní dominují. Žádný jiný český a zahraniční film, promítaný loni v kinech, takový úspěch nezaznamenal ani za celý rok, vítězná Bohemian Rhapsody dosáhla návštěvnosti mírně přesahující milion.
Úspěšná, takže žádná cena?
Další úspěšná komedie Jiřího Vejdělka (k nimž například patří dnes již kultovní Účastníci zájezdu) se navíc kupodivu ocitla mezi filmy, nominovanými na Českého lva za rok 2018, avšak pouze v jediné kategorii (Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli pro Tatianu Vilhelmovou). Ačkoliv zde Vilhelmová vytvořila jednu z nejlepších kreací ve své kariéře, Českého lva si nakonec odnesla Eliška Křenková za film Všechno bude a právem provokuje k diskusi, zda byla opravdu lepší. Na další zajímavé herecké etudy, například s nevěrami svého muže velkoryse vyrovnanou Elišku Balzerovou, která na celý život zamkla před svojí dcerou třináctou komnatu, či dojemného a neúprosně chátrajícího Bolka Polívku, kritici i kolegové z České filmové a televizní akademie zapomněli úplně. Stejně jako na mistrovskou kameru Vladimíra Smutného. Naštěstí už má ve své sbírce Českých lvů hned několik.
Překvapivý úspěch
Tátova volha se loni v kinech stala druhým českým nejnavštěvovanějším filmem, nicméně vstupenku si na ni koupilo jen necelých 350 tisíc diváků (první je komedie Po čem muži touží s 550 tisíci návštěvníků) a pouze tyto dva snímky tuzemské produkce skončily v první desítce TOP 50). Její mimořádný úspěch je do jisté míry překvapivý, protože filmové publikum tuto černou komedii hodnotí velmi rozporuplně. Většinou se shoduje na tom, že už má plné zuby toho, jak se ve většině komedií hazarduje s rakovinou nebo rovnou se smrtí, s pohřbíváním (už trapná je zápletka s urnou, kterou tvůrci recyklovali i v úspěšném seriálu MOST!) o otravném product placementu ani nemluvě. Patrně se tak největším lákadlem stalo atraktivní herecké obsazení a především jméno režiséra Jiřího Vejdělka.
Asi nezbyly prachy
Tuto variantu potvrzuje na ČSFD i jistý Enšpígl: „Musím říct, že po loňským fiasku českého filmu jsem začal být extrémně skeptický k domácí tvorbě a měl jsem sto chutí zajet na Barrandov a sundat ze stožáru českou vlajku, jenže v těch mrazech by mi tam tak akorát přimrzly koule. Jméno Jiří Vejdělek mě ale zklamalo jen jednou a potěšilo pětkrát, takže jsem se nachomejtl na projekci. Nezáživný začátek pomalu střídalo příjemno a místy až úsměvno.“ Ty méně spokojené pořádně naštvalo, že se nedočkali Tomáše, kolem nějž se celá zápletka Tátovy volhy odehrává: „Asi nezbyly prachy, aby se to dotočilo,“ myslí si.
Vložil: Adéla Hofmanová