RECENZE A je to tu zas. Zas ta chvála, ačkoli o něco menší. Samuel Bjørk, Clona
18.03.2019
Foto: BBC / repro
Popisek: Frode Sander Oien alias Samuel Bjork
Už jsou tomu snad čtyři roky, co jsme pěli chválu na prvotinu neznámého Nora Frode Sander Øiena, která okouzlila prakticky celý svět. Opravdu hnusný příběh, čímž myslíme podstatu zločinu. ´V lese visí anděl´ našel nejen fanoušky žánru, ale přesáhl kontinent a dočkal se desítek nových mateřských jazyků. Fajn. Očekávání jeho ´Sovy´ (2016) tak byla podstatně vyšší. Autor nejenže nezklamal, ale rozšířil svůj pohled o další faktor, kterým je zvrácenost současného světa.
Nyní je rok 2019 a na knižní pulty se dostává ´Clona´ (v originále ´Gutten som elsket rådyr´). Díky velkému úsilí nakladatelství PLUS je kniha opatřena znovu skvělou grafikou (oproti jiným vydáním mimo naši vlast jde o úžasný počin) a opět bezchybným a skvěle a citlivě zpracovaným překladem (tentokrát se o něj postarala Daniela Mrázová a vyžila se především ve slovesných tvarech). No prostě všechno je tak, jak má být. Přiznejme, že se jedná o bezesporu nadprůměrný titul, který doprovází fantastické recenze čtenářů, ale nám zkrátka více vyhovovala první a druhá část téhle ´Holger Munch & Mia Krüger´ série. Důvody? K těm se dostaneme.
Thriller Clona je podle oficiální anotace a tiskového podkladu v pořadí třetím pokračováním bestsellerové série s oblíbenou dvojicí hlavních hrdinů, detektivem Munchem a vyšetřovatelkou Miou Krügerovou, kteří i tentokrát stojí před zdánlivě neřešitelným případem. V horském jezeře je nalezena zavražděná baletka. Opodál stojí prázdný fotoaparát, v jehož čočce je vyryté číslo. O pár dní později najde recepční pochybného hotýlku v jednom z pokojů mrtvého saxofonistu. Stopy ukazují na stejného pachatele, který zanechává policii podivné vzkazy. Dokážou vyšetřovatelé zastavit vyšinutého vraha dřív, než si vyhlédne další oběť? Abychom dodrželi osnovu, začneme stylem. Důležité je vědět, že drtivá většina knihy obsahuje dialogy. Ty jsou dobré, uvěřitelné a pružné. Opět krátké věty, neboť dlouhá souvětí mohou zůstat například v Hospodářských či jiných novinách.
Děj frčí kupředu a v tomto ohledu nenudí. Kapitoly jsou kratší a mají tempo po vzoru Rychlých šípů. V obou případech musíme v tento okamžik říct, že Foglar i Bjørk byli atmosféričtí mistři. Co dokázal Hitchcock nebo Jiří Trnka s obrazovým materiálem, to tihle dva vetkli do slov. Jak jsme tedy prozradili, zásadními pozitivy jsou po té stylistické stránce stručné dialogy, ačkoli je kniha rozsáhlá (368 stran, více než půl kila živé váhy), kratší kapitoly a pochopitelný děj. No i když tady asi budeme muset na chvíli zakotvit.
Nejprve to pozitivní: první desítky kapitol začínají tam, kde ty předešlé končí. Postupně se ale děj vrství, postav přibývá, stejně tak i reminiscencí do minulosti. Jako příklad uveďme okamžik, kdy Mia vzpomíná (nechtěně) a jedna z těch prudce vyřčených vět zní: „Já cestuji sám". Pro fajnšmekry a znalce nemusíme dodávat nic, ostatním zdůrazníme, že věta: „I'm Traveling Alone" je anglickým názvem prvního dílu série. A podobných nuancí jsou desítky. Jak to mohlo být u ´Sovy´ příjemné, tady jsme se několikrát ztratili a autor nás zbytečně připravil o tempo. Určitě by namítnul, že šlo o cíl, že jsme měli hledat vodítka, jenomže to by bylo vodítek jak v Bangladéši u nádraží... Jakože hodně. Ovšem to je jen ta pověstná piha na kráse.
Kniha, kterou ceníme na 85 procent, totiž snese ta nejvyšší kritéria. Zločin je opět precizní, pakliže můžeme použít toto přídavné jméno, děj strhující a mišmaš v hlavách hrdinů také. Přirozenost pro severské kriminálky jak vyšitá. Vytknout chceme opravdu jen to navršování dějových linií, návraty do minulosti, kdy už beztak nejde nic změnit. Víc zlého toho na jazyku nemáme a mít nebudeme. Když jsme četli recenze, ty norské jsme nechali projet překladačem, téměř všichni běžní čtenáři, jako jsme i my, říkají to samé. Pointu jsem nečekala, ale byla rychlá, postav je moc, klopýtání mezi "teď a tady" a "kdysi – kdesi" je chvílemi zmatečné. Samuel Bjørk chce totiž překonávat sám sebe, což je přirozená vlastnost těch nejlepších. On se během pár týdnů dostal na piedestal literatury (co se prodejů a úspěchu týká) a dává si na čas, jak pokračovat.
Chce zrát, proto hledá nové principy, postupy. Chce být lepší, proto motá děj. Chce nabídnout varianty řešení, což místy připomíná katakomby pevnosti Boyard, proto mísí vše dohromady. Ale pozor, toto neberte jako kritiku, to je realita, kterou na první čtení ani nepostřehnete. My však autora sledujeme několik let a můžeme tak trochu srovnávat. Pakliže bystě snad měli pocit, že je ´Clona´ blbou nebo zbytečnou knihou, opravíme vás. Je vynikající, napínavá a čtivá. Jen je třeba u lidí, jenž se vymykají davu, klást ta nejvyšší očekávání. Proto jsme se ´vrtali´ v detailech, které celku nikterak neuškodí. Doporučujeme, užijete si to.
Autor: Samuel Bjørk
Název: Clona
Přeložila Daniela Mrázová
Vydává PLUS, 2019
Hodnocení: 85 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda