Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nejzapomenutější a nejšílenější album popové ikony osmdesátek slaví pětatřicetiny. (P)alba Thomase Landerse

17.03.2019
Nejzapomenutější a nejšílenější album popové ikony osmdesátek slaví pětatřicetiny. (P)alba Thomase Landerse

Autor: Stránky kapely

Popisek: Frankie Goes To Hollywood v roce 1984

VIDEO Frankie Goes To Hollywood vydali své první album, Welcome To The Pleasuredome, v roce 1984… A jeden se nemůže přestat divit, jestli takový debut rozprostřený na dvou deskách, až snad nadměrně ctižádostivý a obsahující 65 minut svrchovaných pošetilostí, mohl někdy doufat, že bude jednoho dne vypuštěn do světa v době nejnižší běžné úrovně marketingové populární hudby. A přesto se tato častokrát přehlížená a zřídkakdy respektovaná hodinka absurdního holdování okamžitě vyšvihla v době svého vydání na první místa nejen britských hitparád a předběžné objednávky během pár dnů pokořily milionovou hranici.

To inspirovalo celý národ k adoptování uniformně designovaných triček, které nesly dnes už historické a ikonické módní výroky parodující kapelu samotnou. Do dnešního dne můžete po obchodech najít trička s legendárními nápisy Frankie Say Xanax či Frankie Say Chillax. Od doby punku (a pravděpodobně už ani nikdy potom) se neobjevila provokace tak silného kalibru. Přesto je v  dnešní době evidentní minimálně v řadách hudebních kritiků, že je album nejvíce zapomenutým momentem šílenství rozšířeného mezi britskou veřejností poháněnou thatcherovským konzumismem. A proč ho vlastně po tak dlouhé době docenili samotní kritici? Odpověď je naprosto jednoduchá a jasná – kvůli produkční technice věhlasného Trevora Horna, která ve své době opravdu neznala konkurence a nastavila producentskou laťku setsakramentsky vysoko. 

Smutně nedoceněný, skvělý debut

Welcome To The Pleasuredome se vypořádalo s pojmem autentičnosti, vysmálo se institucím, nebálo se konfrontovat veškerá tabu, uchopilo uměleckou a literární gramotnost a objalo moderní rozpitvanou paranoidní společnost. Tenkrát se kapele přihodilo něco, co potkalo např. The Stone Roses o dekádu později. Frankie Goes To Hollywood upadli v nemilost kvůli zklamání a tak velkým soudním tahanicím, že z nich nakonec zbyla sotva varovná pohádka. Na rozdíl od zmíněných The Stone Roses, debut FGTH dodnes zůstává převážně nedoceněným. Docenili ho pouze revizionističtí historici, kteří se pídí po nahrávkách orientovaných hlavně na dospělé publikum a které jsou dnes bohužel značně zapadlé. Zřejmě za to mohla nějaká nadměrná ničivá síla, která dovedla kapelu k tomu, že byla tak masově ignorována, jako když nezpůsobila naprosto nic. Nic, co tenkrát vedlo davy k jejich monstrózním hitům, nekonečným titulkům v bulvárních plátcích, vnímané aroganci, díky které vydali titulní píseň alba na singlu se samolepkou označující píseň za jejich čtvrtý hit číslo 1 ještě v době, než se SP vůbec objevilo na pultech obchodů. Song se nakonec umístil na druhém místě a to byl počátek nevyhnutelného pádu. Jako by to byla chyba samotné kapely, že byli zaškatulkováni mezi podobné hnoje, jakými byli třeba Milli Vanilli. Také díky tomu se většina rádoby seriózních hudebních posluchačů odvracela od poslechu jejich alb. A Welcome To The Pleasuredome je přitom mnohem víc než jen hudbou samotnou. Je to manifest, satira, historický dokument, milník a mistrovské dílo, jehož síla je dodnes ohromující.

 

Svět nebyl připravený

Pojďme nyní přeskočit spekulace o tom, kdo se na albu podílel nejvíce. Producent Trevor Horn, vedoucí vydavatelská osobnost Paul Morley, vedoucí kapely Holly Johnson či kompletní sestava FGTH. Pojďme o nich přemýšlet jako o celku. Jeden by se měl především soustředit na první vystoupení kapely v The Tube. Už jenom proto, aby si uvědomil, že formace uměla napsat opravdu silné písně. Ale aby mohly správně fungovat, potřebovala k nim producentské eso, jímž už v té době Horn bez nejmenších pochyb byl. A jak se bylo tenkrát možné dočíst v různých rozhovorech, frontman Johnson často zdůrazňoval, že on sám je pouze popový teoretik a že bylo zapotřebí jak Hornovy bezchybné a nadčasové produkce, tak i Morleyho mediálního důvtipu, aby celý projekt dosáhl kýženého úspěchu. Nakonec je tedy důležité jen to, co udělali jako celek. A to bylo adoptování thatcherovské kultury s minimálním přemýšlením o důsledcích. A potom to celé vypustili do širého světa, který na toto monstrum nebyl v té době evidentně připraven. Pokud mohli makléři a realitní agenti sprejovat londýnské bary drahým šampaňským, potom šli jednoduše Frankie Goes To Hollywood ještě o krok dál. Šlo jim totiž o potěšení, které museli navíc zdvojnásobit.

Nejednalo se ovšem v žádném případě o bezmyšlenkovité potěšení. Nahrávku otvírala operní předehra, do které se naboural obrovský orchestr předtím, než Johnson deklaroval, že „svět je moje ústřice“. Následoval ptačí zpěv a ozvěny džungle do té doby, než se ke slovu dostal téměř čtrnáctiminutový epický titulní song. Kapela mohla zpočátku svádět veřejnost se svým jednoduchým hitem Relax či agresivním diskem Two Tribes, ale byli si natolik jistí, že donutili fans čekat na odhalení svých dalších hudebních vzrušení. Dobře porozuměli třesavému napětí, které tenkrát panovalo v době, kdy neexistovaly žádné ukázky na YouTube, MySpace či jiných podobných médiích. Namísto toho byly naplánované tříměsíční kampaně před vydáním, takže když jste si poprvé pustili desku, neměli jste naprosto žádné ponětí o tom, jaký poklad či naopak se může ukrývat v jejich drážkách. A tak se stalo, že epický titulní track přivedl do světa popových hitparád intelektuální atletiku progresivního rocku. To byl naprosto bombastický apex, jehož spletitá lyrická fantazie přitakávala Coleridgeově Xanadu a hovořila o supernovách, diamantech a milovnících. Johnsonova až dětinská radost z přednesu slova „erect“ na úvodu textu byla obzvláště zábavná.


Dunivá óda na anální sex, o kterém ve skutečnosti skladba Relax je, byla dokonce považována za tak vulgární, že ji DJ Mike Read smetl během přehrávání ze svého mixážního pultu. Jeho „statečný čin“ vykonal spravedlnosti zadost a z kapely se tak stal notoricky známý kolos drtící každou hitparádu na zeměkouli. A jak sladká byla pomsta, když Read následně hned dvakrát zbankrotoval. Coveru písně War (kterou proslavil Edwin Starr a k dokonalosti ji dotáhli Laibach na svém albu NATO, 1994) přispěl Chriss Barrie, který výtečně imitoval Ronalda Reagana, zatímco filozofoval o válce, pravdě a kráse. Nad bohatou pulsující basovou linkou rovněž protistátně a stylově citoval Hitlera (z jeho nepovedeného pokusu o puč v roce 1924). To vše však pouze dláždilo cestu apokalyptické Two Tribes, která se hojně přiživila na paranoii Studené války, když se do světa šířily zprávy o nukleární hrozbě. Integrace dramatické východoevropské orchestrace a další neúprosně burácející basové linky byly přesnými údery bystrého génia, který se skrýval v Johnsonových chytrých lyrických narážkách na Reganovu minulost. Vřele doporučuji i její skvělé video ztvárnění, kde vám teprve dojde, co vše se pod titulem Two Tribes skrývá.

 
Tag je krátkou satirickou parodií obsahující sexuálně zmatenou imitaci prince Charlese: „Jsou to pouze nedobrovolné pánevní stahy nebo má někdo orgasmus?” Od tohoto momentu je kapela unášena proudem zkrácené coververze Ferry Across The Mersey, která je na albu pojmenována jako Fury. Poté, což je ještě zvláštnější, si kapela vybrala další dva covery – rockující Springsteenovu Born To Run a vyloženě únikovou Bacharachovu San Jose. V nastolené linii pokračují i v dalším průměrném čísle Wish, které je v rámci velkoleposti celého monstrdíla jen málo zajímavým bílým funk popem. Zato Krisco Kisses byla pozoruhodná hojnými změnami temp, které chvílemi balancovaly mezi ostrým bebopem, klidnými pasážemi a dokonce i operní tvorbou. A byla rovněž zajímavá pro svou referenci na margarín, který se používal jako lubrikant. The Ballad Of 32 vzdává hold klasice Pink Floyd The Great Gig In The Sky a obsahuje sténání extatické ženy. Tenkrát se říkalo, že ono sténání je výsledkem studiové „práce” bubeníka Petera Gilla. Později se však ukázalo, že ona studiová „práce” pocházela z erotického filmu Babylon Pink. V tomto nesourodém prostředí, které přesto zůstává zábavné a vitální, dosahuje album překvapivého sensitivního klima hédonistickou Black Night White Light, bizarně rapovým, rockovým a soulovým hybridem The Only Star In Heaven a největším Frankieho triumfem – podmanivou baladou The Power Of Love, ke které kapela pořídila i videoklip pojednávající o zrození Krista. Krom faktu, že tuto skladbu zná snad celý vesmír, se jedná o jednu z nejlepších nahrávek celé dekády, kdy majestátní smyčce perfektně doplňují Johnsonův sentimentální a nestydatě romantický text a jeho vokální projev. Což nás také přivádí k úplnému závěru desky, který obstarala krátká, nicméně však jiskřivá instrumentálka Bang. Na jejím konci se vrátí i Ronald Reagan, aby nám oznámil: „Frankie say: No more“.

Rok 2010 a ´de luxe´ balení 2 CD

Rok 2010 zřel nové a definitivní vydání tohoto monolitu. Úplně poprvé byl ikonický debut FGTH remasterován a rozšířen do reedice dvou CD. Tohle deluxe balení obsahuje v novém zvukovém kabátku původní dvojalbum Welcome To The Pleasuredome, jeho klasické B strany singlů, dvanáctipalcové remixy Trevora Horna a archivní audio rozhovory. Bonusový disk nám potom nabízí nikdy předtím neslyšená studiová dema písní War, Two Tribes a titulního kusu, jedenáctiminutovou verzi The Ballad Of 32 a jeden kompletně předtím nikdy nevydaný song Watusi Love Juicy, který vznikl při sessions během nahrávání alba. Klasický obal desky byl rozšířen do šestipanelové digipakové podoby s osmadvacetistránkovým bookletem, který obsahuje raritní fotografie skupiny, detailní průvodní text a nepublikované kresby Laurence Colea, který ilustroval původní obal alba. Reedici vydalo nakladatelství Salvo - Union Square Music´s Collector´s Label.

Reagan cituje Hitlera, princ Charles mluví o orgasmu

Písně o sexu, lásce a studené válce. Čtvrthodinová píseň odkazující na Samuela Taylora Coleridge. Píseň, kde prezident Ronald Reagan cituje Hitlera. Píseň, ve které princ Charles pojednává o orgasmech. A dokonce píseň, ehm, o fistingu. Písně zakázané rádio stanicemi, videoklipy zakázané televizí. Písně, které byly pramálo podobné těm, které vznikaly ve své době. Pro děti Margaret Thatcherové - generaci příliš mladou na punk - je naprosto nepochopitelné, proč byla kapela, jejíž notoricky známé hity znají, přezdívána The Sex Bristels. Žijeme ve světě, kde jsou jeho bohy peníze, moc, sláva, sex, šok a horor. Už v roce 1984 Frankie toto všechno ilustrovali měrou vrchovatou, navíc s naprostým přehledem, intenzitou a smyslem pro humor. Frankie Goes To Hollywood a WTTP byli rozhodujícím experimentem balancujícím na hranici rocku a popu, který se v podstatě nemazal naprosto s ničím. A můžete je klidně nazývat kapelou hitových singlů. Ovšem jen do té doby, než prozkoumáte celý Pleasuredome a dojde vám, že je naprostým nesmyslem neposlechnout si tolik okázalé dílo jen proto, že je zaškatulkováno v šuplíku pop music. Teprve potom opravdu doceníte jeho hodnotu a neoddiskutovatelný umělecký přínos. Nevermind the bollocks, tady máte to celý, zatraceně úžasný dílo! 

 

Hudebníci

Holly Johnson: zpěv
Brian Nash: kytara
Peter Gill: bicí
Mark O´Toole: basa
Paul Rutherford: zpěv
J. J. Jeczalik: klávesy, programování
Andrew Richards: klávesy
Louis Jardim: perkuse
Anne Dudley: klávesy, smycčová aranžmá
Steven Lipson: kytara
Steve Howe: akustická kytara
Trevor Rabin: kytara
Trevor Horn: producent

Tracklist původního vydání

01. The World Is My Oyster
02. Welcome To The Pleasuredome
03. Relax
04. War
05. Two Tribes
06. Born To Run
07. Happy Hi
08. Wish
09. Krisco Kisses
10. Black Night White Light
11. The Only Star In Heaven
12. The Power Of Love
13. Bang

Tracklist bonusového disku

01. Relax (Greatest Bits)
02. One September Monday
03. The Power Of Love (12 Inch Version)
04. Disneyland
05. Two Tribes (Between Rulers And Ruling)
06. War (Between Hidden And Hiding)
07. Welcome To The Pleasuredome (Cut Rough)
08. One February Friday
09. The Ballad Of 32 (Mix 2)
10. WhoThe Devised The Torment
11. Relax (Greek Disco Mix)
12. Watusi Love Juicy
13. The Last Voice



Vložil: Thomas Landers

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace