Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Šťastný Lazzaro je konfrontací snového světa s tvrdou realitou a chytí vás za srdce. Premiéry Pavla Přeučila

14.03.2019
Šťastný Lazzaro je konfrontací snového světa s tvrdou realitou a chytí vás za srdce. Premiéry Pavla Přeučila

Autor: Aerofilms

Popisek: Šťastný Lazzaro, výřez z plakátu k filmu

FOTO Italská režisérka Alice Rohrwacherová je už dnes výraznou postavou italské kinematografie a svým pozoruhodným filmem Šťastný Lazzaro se vrací k tématu italské venkovské komunity, kterou divákům představila už ve filmu Zázraky (2014). Její snové, okouzlující příběhy jsou někdy přirovnávány k dílům slavného italského režiséra Luchina Viscontiho a právě Šťastný Lazzaro je toho dokonalým příkladem. Není také divu, že film získal na festivalu v Cannes Cenu za nejlepší scénář, který napsala také Alice Rohrwacherová.

Příběh začíná poměrně přímočaře ve venkovské komunitě rolníků, kde všichni žijí jakýmsi snovým, zdánlivě svobodným životem. Jejich svět je však dokonale izolovaný od toho okolního a obyvatelé o něm nevědí prakticky nic. Existují zde nepřekonatelné, neviditelné stěny, vybudované matriarchální vládkyní komunity markýzou Alfonsinou de Luna (Nicoletta Braschiová), která jí ovládá tvrdou rukou a obyvatelé vesnice jsou pro ni pouhými otroky.

Idyla, byť zdánlivá. Anebo skutečná? Foto Aerofilms

Svět ve skleníku

Nejmladšími obyvateli komunity jsou dobrosrdečný mladíček Lazzaro (Adriano Tardiolo) a Antonia (Alba Rohrwacherová), mimochodem už dnes slavná italská herečka a sestra režisérky filmu. Lazzaro okamžitě upoutá pozornost diváka svýma zářivýma očima, kudrnatými vlasy a odzbrojujícím úsměvem. Je laskavý, bezelstný a ochotný. Ostatní členové komunity jeho dobroty samozřejmě využívají a dávají mu ty nejhorší práce. Jeho jediným přítelem je znuděný a zkažený Tancredi (Luka Chikovani), který sice patří do vládnoucí šlechtické rodiny de Luna, ale brzy ji opustí a žije sám, stranou ode všech. Jednoho dne se Tancredi domluví s Lazzarem na předstíraném únosu a jeho sestra se obrátí o pomoc ke karabiniérům. Ti dorazí do vesnice a pro celou komunitu nastává zlomový okamžik, kdy se dozvídají o okolním světě a zjistí, že vlastně dosud žili jako nevolníci v podivném, feudálním skleníku.

Nesourodá dvojice přátel, foto Aerofilms

Tvrdý střet s realitou

Dosud byl odchod z vesnice nemyslitelný, byl považován za pohrdání rodinou a vyžadoval souhlas markýzy de Luna. Najednou se ale svět rolníkům otevírá a oni se vydávají do města, kde zažívají tvrdý střet s nekompromisní realitou. Těžce pracují a pomalu si začínají uvědomovat, že byli mnohem šťastnější na venkově, ve své uzavřené komunitě, kde ekonomické faktory nebyly hlavními důvody jejich existence. Lazarro však zůstává svůj a v moderní, nepřátelské společnosti se snaží přežít. Zároveň nepřestává hledat svého, nyní už dospělého přítele Tancrediho (Tommaso Ragno). Objeví jej v okamžiku, kdy se Tancredi pokouší podvodně prodat majetek komunity, který však nyní patří bance.

Lazzaro a Antonia v ´moderním světě´, foto Aerofilms

Světci a dravci

Dalo by se říci, že film je jakýmsi podobenstvím osudů světce a dravce, příběhem podrobení a svobody, spojením světa reálného a fantaskního. Režisérka využívá citlivě jemný humor, představuje nám i bolest bez depresí a navzdory jakési idylické pohodě film neztrácí tempo. Alici Rohrwacherové se podařilo dokonale vykreslit antihrdinu, jehož bizarní příběh vezme opravdu diváka za srdce. Chvílemi působí film spíše pohádkově, zejména ve chvílích, kdy vyzdvihuje kouzlo venkovské reality, která čelí nebezpečí zániku. Režisérka dává ožít lidskému příběhu prostřednictvím tvrdé konfrontace s moderní globalizovanou společností.

Tohle jsme chtěli? Každopádně, tohle jsme vybudovali. Foto Aerofilms

Šťastní lidé existují

Alice Rohrwacherová vrací diváka zpět do světa, který je stále kolem nás, a přesto se zdá být velmi vzdálený, světa, který zkrátka nevidíme. Realitu tohoto světa zvýrazňuje i skutečnost, že vlastně všichni představitelé rolnické komunity jsou neherci a debutantem je i představitel hlavní role Lazzara, Adriano Tardiolo. Ten je ve své postavě dokonale uvěřitelný. Jako neuvěřitelně šťastný člověk, dokáže diváka přesvědčit zejména svou pokorou a nepředstíranými citovými projevy.

Alice Rohrwacherová, foto Aerofilms

S kontrasty si hraje i kamera

Režisérka neoslňuje žádnými velkými efekty, příznačnými pro současnou kinematografii, ale dokáže empaticky zobrazit své postavy tak, že jsou zcela přirozené. S neobyčejnou lehkostí využívá i kameru, kdy teplo a barvitost přírody v zapadlé horské vesničce ostře kontrastuje s bezbarvým a studeným velkoměstem.

Tohle filmové drama se dost vymyká dnešním trendům. Na jedné straně svou lyrikou a na druhé straně drsností, poukazující na dnešní dravou společnost. Nová vlna italské kinematografie se rozhodně nemá za co stydět a pokud chcete alespoň chvíli snít, jděte do kina.

Vložil: Pavel Přeučil

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace