RECENZE Česká detektivka první kategorie. Jiří Březina, Vzplanutí
12.03.2019
Foto: Facebook Jiřího Březiny
Popisek: Ze křtu knihy, únor 2019
S takovou suverenitou, volností a lehkostí, s jakou Jiří Březina sepsal svůj poslední román, na to moc často nenarazíme. A co víc, mladému spisovateli z Českých Budějovic se podařilo držet naši velmi vytříbenou pozornost do poslední stránky. Nejen díky příjemnému stylu vyprávění a kvalitním obrazům – scénám – ale především kvůli dvojité pointě. K tomu všemu se dostaneme.
Jiří Březina se narodil na podzim roku 1980 v Českých Budějovicích. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a živí se jako textař webových stránek. Miluje prý chození po horách a věnuje se elektronické hudbě. Stál u zrodu českého vydání kultovní knihy o hudebním průmyslu KLF: Manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády). Jeho první detektivka Na kopci získala v roce 2013 Cenu Jiřího Marka za nejlepší český detektivní román. V následující detektivní sérii uvedl na scénu hlavní postavu policisty Tomáše Volfa.
Jak autor potvrdil, ten úplný debut po vzoru evropských velikánů připravoval mnohem, mnohem dříve. „Jmenuji se Jiří Březina a svůj první román jsem začal psát v sedmi letech. Byl o pravěkých lovcích a nikdy jsem ho nedokončil." Za troufalý humor a nadsázku se samozřejmě omlouváme. Dodejme také, že zmíněná citace je kromě jiných k nalezení na oficiálních stránkách autora.
Jeho dosavadní tvorba, kterou pečlivě spravuje Motto, čítá čtyři poctivé a čtivé knihy: Jde o ´Promlčení´, ´Polednici´ a ´Vzplanutí´ (v roce 2013 vyšla detektivka mimo tuto řadu. ´Na kopci´ vydalo taktéž Motto, ale my tuhle skoro čtyř stránkovou knihu bohužel nečetli).
Ve všech případech se setkáváme s mladým policistou Tomášem Volfem a jelikož jsme všechny tři knihy ze série četli, můžeme potvrdit a přiznat, že jde o plasticky tvarovanou postavu bez výraznějších nadlidských vlastností. Tím narážíme například na Weaverova Rakera, který se sice čte jedna radost, ale jsou v těch románech situace, jimž se nechce věřit. Raker přežije vše, Volf si vystačí s nepřízní osudu a občasnou ranou válečkem do hlavy.
V čem je Vzplanutí jiné?
Březina si dokázal nevídaným a dramaturgicky pevným krokem poradit s takzvanou double – pointou. Neboli dvojitou pointou, chcete-li. Ale ještě k ní přidal výhybku. Můžeme uvést, že část knihy vede čtenáře jasným směrem: vyšetřování podivné smrti. Druhá část se té první jakoby netýká. Je psána formou deníkových vzpomínek a ani po třetině knihy nebude jasné, o co se jedná. Přejděme proto k ději.
Všechno to začalo nálezem shořelého těla někde v Praze. Z prachu trčí jen nohy. Respektive to, co z nich zbylo. Nadpřirozený jev, zvláštní shoda okolností nebo rafinovaná snaha zničit důkazy? To je případ, nad kterým kroutí hlavou i vyšetřovatel požárů. Najít odpovědi rozhodně nebude snadné. Poručík Tomáš Volf na novém působišti v Praze mezi nové kolegy zrovna nezapadl a na složité vyšetřování je tak vlastně sám. Pomůže mu návrat k uzavřenému případu, který začal podobně hrůzným nálezem? Může se ale stát, že narazí na něco, co změní život hned několika lidí.
Březina se s vervou sobě vlastní pustil nejprve do vědeckého bádání. To mu umožnilo chápat, jak funguje oheň, kterak postupuje a jaké stopy za sebou nechá. V tomto je potřeba poděkovat za všechny čtenáře, jelikož podstata činu (netvrdíme, že zločinu) je věrohodná a pragmatická. To je důležité vnímat. Žádné sci-fi se v případě recenzovaného titulu nekoná. Mladý policista se navíc snaží jít proti zdi, protože jeho šéf tvrdí, že se nic nestalo, žádný mord se nekoná a práce je na oddělení habaděj. Volf neposlouchá a koná. Mezitím se v kurzívou psaných pasážích dostáváme do života mladé holčiny, která pracuje v místním obchodě jako prodavačka. Nuda, šeď, čtvrtka másla, panák vodky do jedné nohy, čtyři rohlíky… Zažívá a prožívá to, co každá mladá dívka. Lásky, jízlivé poznámky, trápení, radosti. Setkáváme se se jmény, která do vyšetřování výše uvedeného případu nezapadají. A to ani zdánlivě.
V tuto chvíli musíme říct, že jsme se několikrát vraceli na začátek titulu a snažili se obě věci spojit. Marně. To ničemu neuškodí, pokud přiznáme velmi inteligentně pojaté zpracování „případu“ perem Jiřího Březiny. A asi bychom měli přibrzdit, jinak prozradíme i to, co nechceme.
Dialogy jsou v knize vynikající, místo činu je zpracováno dobře, největší pozitiva nacházíme v Březinových pozorovatelských schopnostech, především pak v těch putykách, kam se čas od času musí vydat. Pointa je chytrá, děj strhující a závěrečné vyústění má pachuť klasického životního zklamání. Z pohledu sociologie či antropologie je to věrná sonda života lidí. Ke knize máme jednu jedinou výtku, týkající se stylistiky. Spisovná čeština je v mnoha ohledech důležitá, ale ne tam, kde se močí v koutech a řeší smrt... Věta: "Byli příjemní jako osina v prdeli" by mnohem líp vyzněla v hovorové až nespisovné podobě: „Byli příjemný jak vosina v prdeli..." Několikrát jsme se totiž přistihli, že jsme si to do hovorového jazyka převedli, aniž bychom o tom věděli. Působilo to totiž víc přirozeně. Ale to je jen drobný detail, nic zásadního na jednoznačně nejlepší české detektivce v posledních mnoha měsících.
Autor: Jiří Březina
Název: Vzplanutí
Vydává: Motto, 2019
Hodnocení: 90 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda