Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti

04.03.2019
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti

Autor: Albatrosmedia

Popisek: Radka Třeštíková

Když už nevíte kudy kam, jednou z možností je vrátit se domů. Na úplný začátek. Román jedné z nejprodávanějších současných autorek, nazvaný prostě Veselí, vydalo nakladatelství Motto.

Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti – buď přešlapovat na místě, nebo se vrátit. Hrdinka příběhu, třiatřicetiletá Eliška, se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi.

Veselí

Radka Třeštíková je nejprodávanější česká autorka současnosti. Narodila se a vyrůstala na jižní Moravě, v Praze vystudovala práva a sedm let se jim profesně věnovala. Svoji prvotinu vydala v roce 2014, největšího ohlasu zatím dosáhla svou třetí knihou Bábovky, která se stala literární událostí roku 2016. Mimořádně úspěšný byl i následující román Osm s detektivní zápletkou. V její páté knize Veselí se hlavní hrdinka Eliška vrací z Prahy do Veselí nad Moravou, odkud autorka pochází.

Autor: Radka Třeštíková
Žánr:
román
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Kdyby mi Rostislav nevmetl do tváře to, co mi do ní vmetl, nejspíš bych tady neseděla. V kupé expresního vlaku Šohaj, na sedadle číslo třináct. Třináctka je ostatně moje šťastné číslo, vnímám to dost symbolicky, navzdory faktu, že v místě opěrky za mojí hlavou si někdo od drah trénoval šití cikcak a výsledek působí jako kosočtverec. Třináctého mám narozeniny. Třináctého května. Právě dnes. Začíná poslední etapa mého dětství, což se dozvím, až skončí, to se nikdo nedozví dřív.
Pomalu ubíhající krajina za oknem přesně odpovídá rychlosti naší jízdy, která má se slovem „expresní“ společného pramálo, ale mně to nevadí, já nikam nepospíchám, já mám čas. Posunu si na nose dioptrické brýle, mám sice jenom jedničky, jenže bez brýlí mžourám a kolem očí se mi dělají vrásky, které mi připomínají, že je mi už třiatřicet. Trojka je první skutečné číslo, proti jedničce jako jednotě a dvojce jako jejímu protikladu. Trojka je počátek, průběh i konec. Trojka je minulost, přítomnost i budoucnost. Trojka je otec, matka a dítě, to jako já. Trojka je víra, naděje a láska, aspoň Google to tvrdí, dokud mám ještě signál na mobilu, pak už jen odevzdaně sleduju všechno to barevné prádlo rozvěšené na balkonech podél trati. Ručníky, trenýrky, tepláky s vyboulenými koleny, pyžama a sepraná trika s potisky vlají ve větru na oslavu vítězství pracujících žen, na tohle dost dbalo, na rovné příležitosti, stejné platové ohodnocení, stejné přesčasy, stejné firemní pozornosti při různých příležitostech, něžné květiny i pro muže, lahve kvalitního alkoholu i pro ženy, dva měsíce se dokonce intenzivně jednalo o zavedení unisex toalet a společném oslovení v e-mailech, které se nakonec ustálilo na tradičním „ahoj všichni“, toalety zůstaly rozděleny. Než se kolem toho prádla náš vlak zběsile prožene, stihnou ho ženy/muži posbírat, ty/ti obratnější i vyžehlit a složit. Zívnu.
„Jízdenky!“
Z obyčejné černé peněženky, kterou mi věnovala manželka mého bývalého milence s jízlivými slovy, že už si mám laskavě všechno platit sama, vytáhnu lístek a čekám, až na mě v tom chumlu natažených rukou dojde řada. Dala bych si panáka a život do pořádku anebo se opila a bordel ve svém životě ještě na den vytěsnila, jenže já už nemám kam těsnit všechny svoje nezdařené pokusy, nezodpovězené otázky a nedorozumění. Moje duše je jako tohle přeplněné kupé, nemůžu dýchat, ale okno nejde otevřít, přestože užiju všechnu svoji sílu. Je mi tak trapné říct si o pomoc, že si o ni neřeknu. Kdyby ten postarší elegantní pán v šedém klobouku, co sedí vedle mě, okno neotevřel, třeba bych se udusila.
„Je tady hrozný vzduch,“ řekne a zase si sedne.
V kupé je nás dohromady osm. Já, ten pán v klobouku, rázná paní s holemi a dvěma dětmi předškolního věku, student s učebnicí francouzštiny On y va! a mladý pár, který se už dobrou hodinu zcela nestydatě přetlačuje jazyky. Kdyby hned na protější stěně z překližky nebylo sprejem napsáno Co čumíš debile (se zvýrazněnými písmeny Č a D), nechala bych se snadno unést pocitem, že jedu do Paříže. Já ale mířím jinam. Na 48°57’13’’ severní šířky a 17°22’35’’ východní délky. Zkuste si to najít na mapě. Dřív jsem byla přesvědčená, že tam někde je konec světa nebo minimálně jeho prdel. Bez lítosti jsem opovrhovala vším, co se mi nelíbilo, co nesplňovalo moje představy o velkém světě. Vysmívala jsem se nevkusu, dialektu, vidláctví, všechno mi připadalo včerejší a nic z toho jsem k sobě nechtěla pustit anebo si přiznat, že to v sobě pořád mám, já – holka z velkého města, co holkou z velkého města není. Jsem jen nenapravitelně neschopná stát se někým, kým nejsem…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace