Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Foglarovci, pozor, druhá legenda do sbírky už je k mání

26.02.2019
Foglarovci, pozor, druhá legenda do sbírky už je k mání

Foto: repro/archiv ČT

Popisek: Jaroslav Foglar

Další lahůdka pro milovníky poučných a současně i výchovných dobrodružství Jaroslava Foglara vychází ve sběratelské edici, tentokrát s ilustracemi Pavla Čecha. Nestárnoucí příběh Chata v Jezerní kotlině vydalo nakladatelství Albatros.

Život Pavla Zemana, který je hlavní postavou příběhu o velkém chlapeckém přátelství, se po otcově smrti od základu změnil. Velkou oporou je mu kamarád Ludva Grygar, se kterým Pavel podniká dobrodružné výpravy do téměř nepřístupné kotliny s jezírkem, kde si sami postaví srub. Vedle velkého přátelství ale prožívají i velká zklamání. Ludva se totiž nechá zlákat špatnými kamarády, začne kouřit a těžce onemocní. Vyhraje nakonec svůj vnitřní boj?

Chata v Jezerní kotlině

Ke knize je přiložena interaktivní Zavřená kniha, vychází také v elektronickém formátu a jako audio kniha. Jejím zakoupením podpoříte výchovu dětí a mládeže v duchu skautských ideálů prostřednictvím skautské nadace Jaroslava Foglara www.skautskanadace.cz.

Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrace: Pavel Čech
Žánr:
dobrodružství
Nakladatelství:
Albatros

Ukázka z knihy:

Podivný nález
10
Ode dne, kdy Pavel objevil Jezerní kotlinu, v ní strávil každé volné odpoledne. A když bylo ošklivo a déšť vytrvale padal z šedých oblak, jeho rozmrzelost neznala mezí.
Pavel chodil do Jezerní kotliny sám. Ani ho nenapadlo, že by tam mohl někoho vzít, už si zvykl, že ve Spálených Mlýnech žádné kamarády nemá.
Jezerní kotlina se stala jeho zamilovaným místem, kde se nemusel potýkat s hochy z ulice a kde znovu začínal se svým pravidelným cvičením, které náhle přerušil po odchodu ze Zátiší. Hoši ze Spálených Mlýnů neznali nic jiného než bezúčelné pobíhání v ulicích nebo na uprášených hřištích. Koupat se chodili dolů pod papírnu. Bylo to pěkné místo za městem, ležící na opačné straně než kraj s Pavlovou Jezerní kotlinou. Tam se v parných dnech scházela mládež z celých Spálených Mlýnů.
Ale Pavlovo koupání v Jezerní kotlině bylo tisíckrát krásnější! Byl tam sám, nikdo ho nepronásledoval. Bylo to jen jeho království.
A tak se i dnes vydal na známou, ale pořád stejně milou cestu vzhůru do kopců.
„Buď do večera doma,“ řekla mu maminka jako vždycky před odchodem.
„Budu, maminko!“ Pohladil ji po vlasech. Na spáncích už začínaly trochu šedivět. Ještě jí vtiskl polibek na čelo a vyběhl z domu.
Spálené Mlýny nechal brzy za sebou. Už aby byl v Jezerní kotlině! Vykoupe se a bude se opalovat. Bude opálený jako Venda Menčický z jejich třídy, který prý bývá nejčernější z celého města.
Pavel si už zase připadá sám se sebou spokojený. Cítí svou sílu, pozoruje svou pružnost. Skáče bez příčiny z jedné strany příkopu na druhou, měkce a hravě. Pak jde chvíli po špičkách a napíná svaly na nohou. Ruce založil dozadu a zhluboka vdechuje tu podivnou, známou vůni z kopců.
Pak se dal do běhu. A zase po špičkách, jako když vbíhá do cíle. Někteří lidé by na to řekli: „Neví, co by ze samé divokosti dělal…“
Ale to, co Pavla nutilo k běhu a k přeskakování příkopů, nebylo vůbec nic špatného. Byla to jen radost z vlastní síly a tělesné zdatnosti. Sám si to dost dobře neuměl vysvětlit, ale ani po tom nepátral.
Jezerní kotlina přivítala Pavla, udýchaného tím vším šplháním ve skaliskách, tajemným tichem. Byla zalitá sluneční září, azurové nebe se zrcadlilo v nehybné hladině jezera a koberce barevných květů vydechovaly opojné vůně.
Zvolna došel k vodě. Jemný bílý písek na břehu svítil zlatými slídovými zrnky. V čisté a klidné vodě bylo vidět až na dno.
Pavel vešel v plavkách do vody, ale pak ho napadlo, že je ještě po cestě příliš uhřátý, a tak se raději vrátil na břeh.
Náhle se polekal. Objevil zdupané místo, jako kdyby tu někdo předtím ležel! Pavel si byl jistý, to nebyl on! Dnes je tu přece poprvé po třech dnech!
Už dříve narazil na stopy, které dávaly tušit, že není jediným pánem Jezerní kotliny. Jednou to byly otisky bosé nohy v pískové pláži u jezírka, a i když byly stejně veliké jako jeho, přísahal by, že tamtudy do vody nevkročil. Jindy zase objevil pohozený ulomený prut. On ho tam určitě nenechal! Ano, ještě někdo znal Jezerní kotlinu a chodil do ní jako Pavel!
Honba za vetřelcem
11
Pavel si na samotu v Jezerní kotlině tak zvykl a tak si to zvláštní místo oblíbil, že ho teď jenom pomyšlení, že by ji znal ještě někdo jiný, velmi pobuřovalo.
Považoval se za jejího svrchovaného vládce. Kdo se jako první nebál přelézt ten krkolomný přechod nahoře nad propastí? On! Kdo díky tomu objevil Jezerní kotlinu? On! Kdo prozkoumal jezero? On! Kdo tu byl ze všech lidí nejdřív? On!
On! On! On!
A teď by Jezerní kotlina měla patřit ještě někomu jinému?
Zmateně a rozzlobeně si prohlížel zválené místo. A hele, tady leží něco červeného, nějaká tužka! Takovou Pavel nikdy neměl. Je čerstvě ořezaná a nemůže tu ležet dlouho, když není ani trochu zvlhlá. Není ale nijak označená ani podepsaná.
„Někdo tady ležel,“ pomyslel si Pavel, „určitě tu někdo byl!“ Opustil svůj nález a šel do vody. Ale znepokojený byl pořádně. Někdo objevil jeho Jezerní kotlinu.
Najednou zahlédl v křoví na skále něco bílého. Pohybovalo se to a pak to zmizelo. Nebylo pochyb, někdo tam je!
Pavel vyletěl z vody jako střela.
Bílý předmět, který upoutal jeho pozornost, se teď opět objevil mezi křovím, ale jen na okamžik jako záblesk.
Pavel se tiše rozběhl do zarostlé stráně. Stoupal opatrně, kryl se v houštinách a chvílemi si lehal do vysoké trávy. Srdce mu bušilo rozčilením lovce.
Všude panoval mrtvý klid, a ten nikdy nevěstí nic dobrého. Dole se jezírko ještě trochu vlnilo, jak z něj Pavel prudce vyběhl.
Nad žlutým květem poletoval motýl a kolem ucha Pavlovi zabzučela včela nebo moucha.
Ticho, klid, nikde žádný pohyb.
Ale najednou se odněkud shora ozval šramot sesouvajícího se drobného kamení. Někdo asi šplhá po stráni porostlé změtí pichlavého roští a keřů, která na této straně uzavírá Jezerní kotlinu.
A zase je chvíli ticho. Podezřelé, vzrušující, hroznější než rachot sám. Ten někdo se asi zastavil a vyčkává.
Pak se zase skutálel malý kamínek.
Pavel začal pomalu stoupat do stráně. Tváře mu hořely rozčilením. Byl naboso a našlapoval opatrně. I tak dělal ale hluk, který nejspíš musel slyšet i neznámý vetřelec.
Tam, kde Pavel tušil jeho přítomnost, zaharašilo křoví a začaly se odtud sypat kamínky s hlínou.
Bylo jasné, že se neznámý dal do běhu. Pavel se pustil za ním. Už si cestu nevybíral, aby ho křoví tak neškrábalo. Běžel přímo podle sluchu bez ohledu na křoviska, která mu rozdírala svlečené tělo. Rychle, výš a výš.
Občas se zastavil a obhlédl celou Jezerní kotlinu. Z téhle strany a výšky ji ještě nikdy neviděl, do těchhle nepřístupných míst se ještě nikdy nedostal. Teď ale na tu krásu neměl čas. Jen ho přiměla, aby se ještě úporněji snažil dohnat neznámého a postavit se mu tváří v tvář.
Chodidla měl rozedřená, byl zadýchaný a pálilo ho celé tělo. Ale byl už na vrcholu. Odtud mohl pronásledovaný prchat jen zpátky dolů, na dno Jezerní kotliny.
Pavel si ho nadběhl. Vyneslo mu to nový bolestivý šrám od trnu na levém předloktí. Cítil, že se blíží k cíli. Pot se z něho jen řinul a stěží popadal dech.
A dole neznámého návštěvníka dostihl. Skoro o něho zakopl! Byl to Ludvík Grygar ze Spálených Mlýnů! V pravici třímal svou záhadnou silnou knihu, vázanou do režného plátna…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,