Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

S Pirátem na palubu EU

S Pirátem na palubu EU

Evropské volby se blíží, pojďme do toho

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Láska je stále stejně omamná, bez ohledu na místo, podmínky či dobu. A její kouzlo nikdy nezevšední

20.02.2019
Láska je stále stejně omamná, bez ohledu na místo, podmínky či dobu. A její kouzlo nikdy nezevšední

Autor: repro/gutenberg.org

Popisek: Romain Rolland

Jeden z nejkouzelnějších milostných příběhů uchvacuje čtenáře již celé století, přesto je napsán tak poutavě a živě, že by se klidně mohl odehrát i dnes. Novelu Romaina Rollanda Petr a Lucie, v novém moderním překladu Tomáše Havla, vydalo nakladatelství CoobBoo.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu vydal v roce 1920 svou nejznámější novelu, která se, hned po Shakespearově Romeovi a Julii, stala druhým nejslavnějším milostným příběhem všech dob. Jímavý a romantický příběh, zasazený do hrůz první světové války, bere dech čtenářům mnoha generací. Milostný příběh naivního kluka, pocházejícího z lepších poměrů, a zkušenější dívky, která ví, co život obnáší, ale zároveň umí z celého srdce milovat, působí i o celé století později tak živě, že by se mohl stát i dnes. Na knižním trhu je nyní v novém moderním překladu Tomáše Havla, který zahajuje edici CooBoo Classics.

Francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik Romain Rolland vystudoval historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure, v letech 1893 až 1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na pařížské Sorbonně. Současně působil i jako hudební kritik a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti.

Petr a Lucie

Již v roce 1904 ale začal pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel o deset let později a za který byl oceněn v roce 1915 Nobelovou cenou „… jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí“ (z odůvodnění Švédské akademie). Finanční částku, která je s cenou spojena, z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí, postižených první světovou válkou. Velice rychle se stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby.

V letech 1922 až 1933 pracoval na svém druhém rozsáhlém románu Okouzlená duše a stal se tak známou postavou světové kultury, že se ho nacisté po okupaci Francie hitlerovským Německem neodvážili zatknout. Kromě prozaických prací napsal řadu životopisů významných světových osobností (například. Beethoven, Michelangelo či Lev Nikolajevič Tolstoj) a také mnoho divadelních her, určených pro takzvané lidové divadlo, v němž viděl možnost povznesení lidstva.

Autor: Romain Rolland
Žánr:
romantika
Nakladatelství:
CooBoo

Ukázka z knihy:

Petra povolali spolu se spolužáky ze třídy, osmnáctileté děti. Do půl roku bude vlast potřebovat jeho tělo. Válka si ho vyžádala. Šest měsíců odkladu. Šest měsíců! Kdyby aspoň do té doby nemusel na nic myslet! Zůstat v onom podzemí. Už nikdy znovu nevidět kruté denní světlo!
Spolu se spěchajícím vlakem se vnořil do tmy a zavřel oči…
Když je znovu otevřel, pár kroků od něj stála za dvěma cizími těly dívka, právě nastoupila. Zprvu z ní viděl jen jemně řezaný profil zastíněný kloboukem, plavou kučeru na trochu pohublé pravé tváři, světlo usazené na líbezném líčku, jemnou linku nosu, horní ret a pootevřená ústa, rozechvělá předchozím spěchem. Branou očí vešla do jeho srdce, vstoupila tam celá; dveře se za ní zavřely. Hluk zvenčí ustal. Ticho. Mír. Byla tu.
Nedívala se na něj. Dokonce zatím ani nevěděla, že existuje. A už byla v něm! Držel její němý, schoulený obraz v rukou a neodvažoval se dýchat ze strachu, aby ho snad dechem nesmazal…
V příští stanici nával. Lidé pokřikovali a cpali se do plného vagonu. Petra tlačila a unášela lidská vlna. Z města nahoře nad klenutím tunelu sem dolů doléhaly hluché ozvěny výbuchů. Vlak se rozjel. V té chvíli vběhl na schodiště do stanice zděšený muž, obličej si zakrýval rukama a skutálel se dolů. Stačili zahlédnout krev, která mu protékala mezi prsty… Znovu tunel a tma… Vagonem zaznívají zděšené výkřiky: „Gothy jsou tady!“ V pospolitém vzrušeni, jež všechna namačkaná těla slévalo do jediného, stiskl rukou ruku, jež se ho lehce dotkla. Když se podíval, uviděl, že je to Ona.
Vůbec se nesnažila vymanit. Na stisk odpověděla trochu křečovitě, rozrušeně, potom horoucí prsty zvláčněly, odevzdaly se a znehybněly. Zůstali tak, skryti přítmím, s rukama jako schoulenýma v jednom jediném hnízdě; krev z jejich srdcí se v horku dlaní slévala do jediného proudu. Neřekli si ani slovo. Ani jednou se nepohnuli. Ústy se téměř dotýkal kadeře na její tváři a ušního lalůčku. Nedívala se na něj. Po dvou stanicích se vymanila, nedržel ji, proklouzla mezi těly a vystoupila, aniž ho spatřila.
Když zmizela, pomyslel si, že by ji mohl sledovat… Pozdě. Vlak už se rozjel. V příští stanici vyšel na povrch. Octl se znovu na nočním vzduchu, otřelo se o něj několik neviditelných, sněhových peříček a zděšené Město, pobavené vlastním strachem, nad nímž ve veliké výšce plachtili váleční ptáci. On však viděl jen tu, již měl v sobě; šel domů a za ruku držel neznámou…

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace