Město uprostřed divočiny je romantické útočiště. Někteří jeho obyvatelé ale představují obrovskou hrozbu
04.02.2019
Autor: Twitter
Popisek: Kelley Armstrong
Toužíte po dávce napětí? Pak si nenechte ujít tajemný psychothriller z nitra kanadské divočiny. Město ztracených aneb Temné hříchy vás doženou, ať jste kdekoli, první díl chystané série thrillerů zasazených do drsné, krásné, tajemné, ale i nebezpečné přírody Yukonu, vydalo nakladatelství Vyšehrad.
Casey Duncanové je osmnáct, studuje na policejní akademii a těší se, jak si splní sen stát se policistkou a vyšetřovat ty nejzapeklitější případy. Jediný večer jí ale změní život navždy. Ji a jejího přítele Blainea totiž přepadne pouliční gang. Blaine uteče, ale Casey skončí v kómatu a prodělá dlouhé léčení. Znovu se setkává s Blainem a ve vypjatém okamžiku ho zastřelí. Kromě terapeutů přizná svůj čin pouze kamarádce Dianě.
Po letech je z Casey úspěšná policistka, řeší ty nejzávažnější násilné zločiny a vypadá to, že se vyrovnala se vším, co ji potkalo. Má přítele, pomáhá Dianě, kterou pronásleduje násilnický bývalý manžel, a věnuje se hlavně práci. Dokud ovšem nepřijde Diana s tím, že se doslechla o městě Rockton, jež přijímá lidi na útěku, kteří se potřebují zbavit dosavadního života. A to Dianu láká, takže přemluví Casey, aby si o pobyt v tomto městě zažádaly obě.
Znamená to život uprostřed kanadské divočiny, v podmínkách prvních osadníků, s minimem moderních vymožeností. Ale i v tak malé a odloučené komunitě, kde každý má nějaké temné tajemství, dochází ke zločinům, a tak se Casey ihned ujímá práce detektiva a začne vyšetřovat nejen vraždu, ale i podivná zmizení. Strhující příběh s nečekanými zvraty nabízí poutavý a neotřelý čtenářský zážitek.
Kelley Armstrong se narodila 14. prosince 1968 v Sudbury, je nejstarší ze čtyř sourozenců. Promovala ze psychologie na University on Western Ontario, pak pokračovala studiem počítačového programování na Fanshawe College. Její první kniha ("Bitten") byla vydána v roce 2001. Následovaly další romány a novely. Kelley píše o nadpřirozených věcech, jako jsou čarodějnice, duchové, upíři atd. Její fantasy série jsou žánrově podobné jako knihy od Laurell K. Hamilton, Charlaine Harris nebo Kim Harrison.
Autor: Kelley Armstrong
Žánr: thriller, román, detektivka
Nakladatelství: Vyšehrad
Ukázka z knihy:
Pořád se líbáme – něžně a opatrně, abychom se nepřehřáli – když se na schodech ozvou kroky. Dalton zakleje a vyletí z postele. „Vždyť jsem doprdele zamknul.“ Do ložnice vejde Anders a zarazí se.
„Ehm…“ začne. „Dveře…“
„ – byly zamčený?“ zabručí Dalton. „Aby se mohla Casey v klidu najíst?“
„Jasně. Pardon. Byl jsem tu před pár minutami a klepal jsem. Pak jsem zkusil dveře, a když byly oboje zamčený, trochu jsem zpanikařil a doběhl si na stanici pro univerzální klíč.“
Podívám se na Daltona. „My máme nějaký univerzální klíč?“
„Jo, v sejfu.“
„A vysvětlí mi někdo, proč se v tomhle městě vůbec namáháme se zámky?“
„Co já vím? Lidi se pak cítí bezpečnější.“
Zavrtím hlavou a otočím se k Andersovi. „Tak co máš tak důležitého na srdci?“
„Ehm…“ Ze zadní kapsy vytáhne balík karet.
Když nadzvednu obočí, řekne: „Myslel jsem, že se možná nudíš, tak jsem si řekl, že se stavím, jestli by se ti nehodila společnost a trocha zábavy.“
Zarazím se, protože ještě před pár minutami jsem měla obojí a dost jsem si to užívala. Ale vzhledem k tomu, že se pořád zotavuju… Ano, bojím se, že bez přetrženého stehu, už bychom moc dlouho pokračovat nemohli.
Podívám se na Daltona. Sotva znatelně si povzdychne.
„Běž udělat kafe,“ řekne Andersovi. „A přines zbytek toho koláče.“
Pár hodin sedíme u mě na posteli a mastíme karty. Taky mluvíme o případu, o dnešních výsleších.
Když je tu Anders, Jacoba zmiňovat nemůžu, za což jsem vděčná, protože stačí, abych si na něj vzpomněla, a vybaví se mi Daltonova minulost, nad kterou dumat nechci. Tvrdí, že o ní nechce mluvit, aby ho lidi neměli za ještě většího podivína, ale já myslím, že je v tom něco víc. Nechce se nikomu takhle odkrýt.
Utajit svou minulost tu zjevně nebude těžké. Nikdo ze stávajících obyvatel v Rocktonu nežil, když Daltona přivedli z lesa. Lidi se od té doby mnohokrát prostřídali a Daltonovi se nejspíš ujistili, že se historka o chlapci z divočiny nikdy nedostane z okruhu těch, co tu byli, když se odehrála. Dalton si mohl své tajemství nechat pro sebe a před lidmi nosit masku muže narozeného a vychovaného v Rocktonu. Realita je přitom o dost složitější.
Stačí, když na to jen pomyslím: kluk odtržený od rodiny, od života, na nějž byl zvyklý…
Zkrátka a dobře ho unesli. Jenže to není tak jednoduché, protože Daltonovi upřímně věřili, že dělají správnou věc, zachraňují dítě ze spárů divochů a dávají mu šanci na lepší život. V mnohém to lepší život i byl, a právě tady se to komplikuje. Jaký to pro Daltona musel být pocit? Když si v dospělosti uvědomil, že ho unesli… a že mezitím začal své únosce mít rád a považovat je za rodiče?...
Vložil: Adina Janovská