Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Bída, smrad, prostitutky… a brutální vraždy. Takhle to v londýnské čtvrti Whitechapel opravdu chodilo

31.01.2019
Bída, smrad, prostitutky… a brutální vraždy. Takhle to v londýnské čtvrti Whitechapel opravdu chodilo

Autor: repro/TV Nova

Popisek: Podle nejnovějších zjištění byl tajemným Jackem Rozparovačem zřejmě James Maybrick, zámožný obchodník s bavlnou z Liverpoolu

První případ Constance Piperové poodhaluje pozadí nejbrutálnějších zločinů, které otřásly britskou metropolí. Je to všechno opravdu práce nechvalně známého Jacka Rozparovače? Napínavou detektivku Tessy Harrisové Šestá oběť vydalo nakladatelství XYZ.

V temných ulicích Whitechapelu se koncem 19. století neschovává jen bída, smrad, prostitutky a tolik vyhledávané potratářství… Tessa Harrisová se nechala volně inspirovat brutálními vraždami, které byly spáchány právě v této londýnské čtvrti neodmyslitelně spojené s postavou Jacka Rozparovače. Narušuje však kanonizovanou pětici jeho obětí a představuje prostředí mnohem temnější.

Šestá oběť

Kdo ve skutečnosti může za zmizení mladých dívek? Je to všechno skutečně práce nechvalně známého Jacka? Muž v dlouhém plášti a klobouku vraždí prostitutky, ale kdo má na svědomí vraždy, které nenesou jeho podpis? A je vůbec nějaká žena v bezpečí?

Autor: Tessa Harrisová
Žánr:
detektivka, historická próza
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Ve vzduchu je cítit krev. Zase. Cítí její pach a jdou za ní jako vlci, kteří se stahují, aby zabíjeli. Jenže tady už se zabíjelo. Je to tu ve Whitechapelu už potřetí za jediný měsíc a podruhé za o málo víc než týden a všichni jsou bez sebe strachy. Míříme na místo činu do Hanbury Street. Je nás celá záplava, a jak se zpráva šíří, stále nás přibývá. Kramáři očumují se založenýma rukama na prahu svých obchodů. Pouliční prodavači roznášejí novinu dál. Na Commercial Street je v tuto ranní dobu vždycky spousta lidí, ale teď se zdá, že se podél starých tkalcovských domů na Fournier Street tísní úplně všichni.
Nějaký čahoun poblíž volá přes moji hlavu na kamaráda na druhé straně ulice a ruce má složené u úst jako hlásnou troubu. „U krámu s kočičím žrádlem!“ překřikuje hřmot ulice. Procházím okolo řady domů namačkaných jeden na druhém po Princelet Street, až dorazím na místo. Před obchodem paní Hardimanové s masem pro kočky se shromáždil veliký hrozen lidí. Další a další se tlačí kolem mě a nedočkavě se dožadují podívané. Natahují krky, aby viděli. Někteří muži si dokonce vysazují děti na ramena, aby se mohly podívat. Je tu také pár pisálků od novin. Jsou oblečení lépe než my ostatní a všichni se snaží vyčmuchat nějaké šťavnaté detaily.
V davu vidím lidi, které znám. Je tu vdova Gippsová a její slabomyslný syn Abel, který nahání hrůzu. Neveřila bych mu, ani co by se za nehet vešlo. A brusič nožů Bert Quinn s kůží jako pečený kaštan – ten je tu taky. A paní Puddiphattová. Ta žije na ulici. Kde se něco semele, tam je i paní Puddiphattová. Prostě to vyčmuchá tím svým velkým frňákem. A jsou tu taky židi. Spousta židů. Prodávají z vozíku úhoře v rosolu, jako bychom se všichni přišli podívat na karneval, a ne na místo vraždy. Já ale hledám svoji starší sestru Flo. Ztratila jsem ji někde na Wilkes Street. Vsadím se, že dobře vím, kde je. Kamarádí se se Sally Richardsonovou, jejíž máti má ubytovnu se zadním východem, který ústí na Brown Lane. Vyžebrá si u ní službičku v naději, že si pořádně prohlédne dvorek, kde se to prý stalo.
Místní chtějí za to, že vás nechají nahlédnout – pouze takové krátké nakouknutí – šest pencí. Nemůžete to těm starým ubožákům vyčítat, Flo ale není z těch, co vypláznou peníze, když se můžou pěkně podívat zadarmo.
Popravdě já to vidět nechci. Myslím to tělo. Pokud vypadá jen trochu jako to minulé, vím, že se mi z toho zvedne žaludek. O Polly Nicholsové jsem totiž četla v novinách. A co že to ve Staru psali? „Byla úplně vykuchaná s hlavou téměř oddělenou od těla.“ Jaký vyšinutý maniak mohl něco takového udělat? To se vás ptám. A teď tahle.
Dneska ráno nás – Flo, mě a máti – probudil křik u nás v ulici. Za úsvitu. Ještě byla skoro tma. A taky mrazivo. Flo vystrčila hlavu z okna. O chviličku později je zpátky.
„Našli další!“ povídá mi s očima jako dva talíře. A tak mě celou nevyspalou vytáhne z postele a říká, že se jdeme mrknout co a jak. Tak to tady chodí. Všichni na sebe navzájem dáváme pozor. Každý tu ví, co dělají ostatní, takže když zabijou někoho z vašich sousedů, je to i vaše věc. A tenhle, tenhle šílenec – no, zdá se, že je mu jedno, koho si vybere, pokud je to někdo z ulice.
Když se to stalo posledně, byla Maisie Martinová na Brick Lane v hospodě U pánvičky. Flo říkala, že její kamarádka s dětmi spala necelých pět metrů od místa, kde ten zloduch prováděl svoje dílo na chudákovi Polly. Slyšela křik a potom dunivé rány, jako by někdo bouchal na dveře. Úplně ztuhla. Dokonce si netroufla ani vykouknout z okna, protože měla takovou hrůzu o svoje děcka. A taky měla proč. Polly našli jen pár kroku odtamtud s proříznutým hrdlem a vnitřnostmi vyrvanými z těla jako dršťky na řeznickém špalku.
A teď už jsou tu od dubna čtyři mrtvé ženské a dvě poslední vrah kuchnul ani ne tři ulice od nás. Když se něco takového stane, tak si toho člověk všimne, no ne? Nikoho nechytili, takže je pořád někde tam venku. Jsou tu samozřejmě podezřelí. Říká se, že ty poslední dvě oddělal nějaký žid. Nebo že to byli feniáni, ti irští chlápci. Po smrti Polly se nás všech začali vyptávat poldíci. Nevšimly jsme si, že by se někdo choval divně? Znaly jsme ty zabité ženské? Nikdo ale nesedí v lochu a nečeká na oprátku. A já vám klidně řeknu, že žádná ženská tady ve Whitechapelu se necítí bezpečně…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace