Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE opravdového psycha. Krvavé svatební šaty, Pierre Lemaitre

30.01.2019
RECENZE opravdového psycha. Krvavé svatební šaty, Pierre Lemaitre

Autor: Youtube / repro

Popisek: Pierre Lemaitre (vpravo) během diskuse

Psychologický román, a je vcelku jedno, jestli se jedná o dramatickou či detektivní tvorbu, patří spíše mezi okrajové žánry soudobé literatury. Čtenáři chtějí knihy pro ženy, pro děti, detektivky, literaturu faktu. Určitě se najdou i ti, co milují kuchařky. Aby se však mezi těmito odvětvími vyjímalo cokoli "psychologického", to opravdu ne. Navíc můžeme připustit, že to označení často vzbuzuje víceméně negativní emoce. Důvody budou spíše osobní nežli pragmatické. V případě výrazného francouzského spisovatele a jeho knihy ´Robe de marié´ (2009, do češtiny přeloženo právě jako Krvavé svatební šaty) se výše popsané skutečnosti promítají měrou vrchovatou.

Neumíme to přesně zformulovat, ale pakliže se hovoří o psychologické literatuře, asi nejčastěji padne naše volba na jméno Jarmily Glazarové. Konkrétně pak na Advent s ilustracemi Jiřího Trnky, který vydal Melantrich v letech 1942, 1947, 1948, 1950 a Československý spisovatel 1972 a taktéž na Vlčí jámu z roku 1938. Pakliže by se vám do Vlčí jámy nechtělo, protože vyjma knihovny titul těžko seženete, doporučujeme černobílý film režiséra Jiřího Weisse z roku 1957.

Co ale psychologická literatura znamená a jaký rozdíl oproti té klasické literatuře představuje? Aniž bychom se ještě dostali přímo k recenzovanému dílu, bez servítek uznáme, že na to odpoví právě ´Krvavé svatební šaty´. Děj je v tomto typu beletrie častěji upozaděn a do popředí se dostávají hluboké pocity. Ty nejsou, abychom tak řekli, zbytečným natahováním děje, ale přesným, až chirurgicky strohým nástrojem k odhalení (zbědované) osobnosti. V typu literatury, o jakém právě hovoříme, se totiž velmi často setkáváme s prvky násilí (zneužití, smrt dítěte, trápení matek i otců, rozpadlé vztahy, následky nemocí) a bolesti, jenž se stránkou od stránky prohlubuje. A to zejména díky umu a dovednosti spisovatele, kterak navodí atmosféru zmaru. Pokud bychom chtěli být mírně sarkastičtí, v tomto oboru happy end rozhodně nečekejte. Byl by to protimluv.

O čem tedy „neobyčejně drsný thriller o duševním i fyzickém zneužívání a pomstě" vypráví? Sophii děsí události, na které si nemůže vzpomenout, a zároveň i vzpomínky z minulosti, na něž nedokáže zapomenout. Jednou ráno se budí a zjišťuje, že chlapec, kterého měla hlídat, je mrtvý. Nepamatuje si na to, co se stalo. Ať je pravda jakákoli, její vysvětlení nemůže obstát před tíhou důkazů. Jediným jejím útočištěm je nová totožnost. Nový život s mužem, kterého pozná díky seznamce. Sophie však není sama, kdo skrývá tajemství…

Pierre Lemaitre, držitel významné Goncourtovy ceny, onu pověstnou sondu do hlubin svých hlavních postav zdařile ukázal už ve svých předešlých titulech. Klíčové jsou v tomto ohledu dva: Alex z roku 2014 (Kniha Zlín) a Na shledanou tam nahoře, který tentýž rok vydal citlivě pracující ODEON. Doplňme, že druhá kniha spatřila ve Francii světlo světa o rok dříve pod názvem ´Au revoir là-haut´ a ´Alex´ vyšel v roce 2011. Krátký návrat do minulosti odhalí, že Alex Prévostová, krásná, schopná a houževnatá pětatřicetiletá ošetřovatelka, miluje paruky. Jednoho dne ji unese přímo z ulice neznámý muž a uvězní ji v opuštěném skladišti... Druhý román, mírně připomínající notoricky známé knihy "Im Westen nichts Neues" či "Drei Kameraden", obojí má na svědomí Erich Maria Remarque, má poněkud odlišný syžet, ačkoli i zde je rozhodující psychologický aspekt: Píše se 2. listopad 1918, do konce války zbývá pár dnů. Zchudlý šlechtic, poručík Henri d'Aulnay-Pradelle, který je však mimořádně ambiciózní a kvůli uznání či povýšení ochotný jít i přes mrtvoly, žene svoji jednotku na nesmyslnou zteč kóty 311...

Krvavé svatební šaty, jak už ostatně naznačila sama anotace, vypraví prostřednictvím kombinace minulosti a přítomnosti celkem lineární děj. Alespoň se to tak zprvu zdá. Hlavní hrdinka má klasické okno a když se jednoho rána probere, malý Leo, o něhož se v uplynulé době jakž takž starala, leží mrtvý ve svém pokoji. Zvoní telefon. Jednou, dvakrát. Neví, co má dělat. Přemýšlí. Sbalí vše potřebné, mizí, zmizí. A to doslova. Kurzívou zdůrazněná pasáž z médií, která popisují s odstupem několik měsíců právě uvedenou událost, první část (ze čtyř) titulu korunuje.

Následně se čtenář, jistě znechucen ohavností konkrétních (sexuálních, násilných) scén, ponořuje hlouběji a hlouběji do dění. Ono se totiž ukáže, že lineární děj vzal za své, vy máte před očima jakési deníkové zápisky muže, co dennodenně sleduje Sophiin pohyb. Ví, co dělá, jak uvažuje, co plánuje. Zná její minulosti. Od hrůzostrašných stavů přes orální sex na dovolené (ten se mu na fotkách vážně líbí…) až po výbuchy hněvu směrem k Leovi. Dotyčný totiž trpí podobně. Najednou se dva nesouměrné celky setkají a dojde na splynutí duší jako od Maxe Švabinského. Ani to však neznamená konec. Hloubka rozpitvanosti čtenáře, ač si myslíte, že skončila, teprve začíná. Zběsilost, znovu ty bolestné představy, ty neviditelné ruce času, mrtví, mrtví, mrtví.

Krvavé svatební šaty doslova a do písmene ždímají čtenářovu psychiku a knihu, byť není až tak dlouhá, nedoporučujeme číst naráz. Tlak na představivost je silný. Kriticky nahlížíme snad jen na to, že si shora uvedený muž dokáže obstarat prakticky vše: vniknout do všech emailů, domácností, na všechna místa rozmístit kamery nebo odposlechy. To je trochu přitažené za vlasy, ale autorovým záměrem v tomto ohledu byla ta touha po Sophii. Je nám jasné, že tyto extrémní kroky měly ukázat jediné: co vše je dotyčný (úmyslně nejmenovaný) schopen podstoupit, aby ji měl na blízku. Škoda také, že Kniha Zlín nenabídla možnost doslovu pro překladatele Tomáše Havla. Jistě by měl co říct nejen k jazyku, ale i k větným konstrukcím, výrazně odlišných od anglického nebo německého jazyka.

Kniha stojí na pevných základech předem promyšlené psychologie postav, předem promyšlených chorobách a je to fakticky psycho. Pokud budete mít pár volných večerů, doporučujeme. On si pak člověk tak nějak víc váží běžného dne.

Máte tip na zajímavý knižní titul, napište autorovi:   

Název: Krvavé svatební šaty
Autor: Pierre Lemaitre
Skvěle přeložil Tomáš Havel
Vydala Kniha Zlín v roce 2019
Hodnocení: 80 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace