Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak si Aerosmith napumpovali rovnou do žíly čerstvou krev. (P)alba Thomase Landerse

27.01.2019
Jak si Aerosmith napumpovali rovnou do žíly čerstvou krev. (P)alba Thomase Landerse

Foto: Oficiální stránky kapely

Popisek: Promo fotka k turné v roce 1989

VIDEO Legendární bostonští bad boys of rock and roll se touto deskou vrátili po komerčně velice úspěšném albu Permanent Vacation (1987) ke svým kořenům a vytvořili tak jedno ze svých zcela zásadních děl. Pump je desátý studiový počin Aerosmith (založených v roce 1970), vydaný na americkém labelu Geffen.

Návratem ke kořenům ovšem nemyslím pouhé kopírování léta zajetých formulí, kterými si tato bostonská úderka vytvořila svůj jedinečný styl, ale spojení toho nej, co nám parta okolo neblaze proslulých The Toxic Twins vždy nabízela. Plus zvukový kabát a použití nových nápadů a technologii roku 1989. Písně samotné ukazují starší, moudřejší a hlavně střízlivé Aerosmith, kteří s pořádnou dávkou energie vstupují do devadesátých let. Nová a téměř filozofická inkarnace kapely je nejpatrnější v textech.

Klukovské roky jsou za námi

Aerosmith byli většinou textově hlavně o rock and rollu, ale tentokrát se dotýkají i závažných témat. V Janie´s Got A Gun se zabývají problémem zneužívání dětí, Monkey On My Back vypovídá o jejich tehdejších drogových a alkoholových eskapádách, Voodoo Medicine Man je kousavým komentářem k neutěšenému stavu celé zdevastované planety a What It Takes zase pojednává o zničeném vztahu s následným, zbrusu novým životním začátkem. Což ovšem neznamená, že se Američané zřekli témat zabývajících se láskou (v případě formace především tou tělesnou) v různých podobách. Úvodní špinavý a drtící rock´n´roll Young Lust, megahitovka Love In An Elevator a boogie šmrcnutá sypačka My Girl o tom jasně vypovídají.

Hard rock výsostně amerického střihu

Na Pump se kapela také nachází ve vrcholné tvůrčí formě. V Janie´s Got A Gun znějí piano, harmonie a smyčcové aranže velice pochmurně, stejně jako disonantní kytary a Stevenův snad až nadlidský pěvecký výkon, díky kterému si během své kariéry vysloužil přezdívku The Demon Of Screamin´ (démon křiku). Mimochodem, právě tahle píseň a její příslušné video zaslouženě přinesly kapele prestižní ocenění Grammy. A že je tohle opravdu zásadní song, to potvrdil Mr. Tyler na svém sólovém debutu We´re All Somebody From Somewhere z roku 2016, kde se Janie dočkala vlastní, nové a zajímavé coververze.

Baladu What It Takes spojuje opět klavír a akustická kytara a song dává upomenout na frontmanův citlivý smysl pro rytmus, což byl vždy pravděpodobně jeho nejvíce podceňovaný talent. A ten nebyl nikdy tolik zdokonalen jako právě na albu Pump. V další skvělé The Other Side, která je zahalena do mocného zvuku dechů, prská osminové noty svým typickým chraplákem tak, že i letitý fanda Aerosmith musí uznat, že do svého zpěvu dává opravdu vše.

Hřmotná a dodnes živě hraná Love In Elevator se pyšní neskutečným kytarovým duelem pánů Perryho a Whitforda a mám pocit, že něco podobného jsem do té doby nikde jinde neslyšel. A pravděpodobně ani nikdy poté. Valící se hard rock F.I.N.E., Joeovou slidekytarou okořeněná Monkey On My Back a svižné rytmické boogie My Girl jasně dokazují, že pánové mají stále rádi vše řádně nahlas. O čemž svědčí i excelentní, svou strukturou netradičně pojatá a plná všemožných zvukových efektů Voodoo Medicine Man, tentokrát z pera druhého kytaristy Brada Whitforda. Pokud si pořídíte japonské vydání, čeká vás na jeho konci jedenáctý track v podobě kvaltující Ain´t Enough, která se ve své druhé třetině zlomí do pomalejší, až orientálně znějící pasáže.

Vskutku nadupaný tým

Kapela započala s nahráváním v lednu devětaosmdesátého ve vancouverských studiích The Little Mountain Sound Studios a svůj produkt dokončila přesně po půl roce, tedy v červnu oného roku. Proces tvorby probíhal opět pod taktovkou věhlasného kanadského producenta Bruce Fairbairna, který proslul spoluprací s řadou hvězdných jmen - Blue Öyster Cult, Bon Jovi, AC/DC, Scorpions, Kiss, Van Halen... Zvukovými inženýry se stali ostřílení Mike Fraser a Ken Lomas. Kapela samotná se představila v sestavě, ve které nahrála vše od svého stejnojmenného debutu (1973) až po zatím poslední počin Music From Another Dimension (2012). Čestnou výjimkou budiž LP Rock In A Hard Place (1982), na kterém se podíleli kytaristé Jimmy Crespo a Rick Dufay. Pump byl ovšem nahrán klasickým lineupem: Steven Tyler - zpěv, klávesy, harmonika, Joe Perry - kytary, Brad Whitford - kytary, Tom Hamilton - basa a Joey Kramer - bicí.

Potvrzení již léta potvrzeného

Pump se stalo druhou nejprodávanější deskou v historii Aerosmith a čtvrtým nejprodávanějším albem roku 1990. Bylo podpořeno šesti singly a čtyři z nich se dočkaly i klipového zpracování. What It Takes dokonce dvou různých verzí. Nahrávka je rovněž jedinou v historii formace, jejíž tři singly se umístily v první desítce světových hitparád. Během nahrávání byl natočen i velezajímavý dokument, který vyšel později (1994) pod názvem The Making Of Pump a který nám dává detailně nahlédnout do světa, ve kterém se Aerosmith při tvorbě „pumpy“ nacházeli.

Kvintet krátce po vydání vyrazil na roční světové turné, které bylo pozoruhodné i faktem, že se Bostoňané vrátili po více jak dvaceti letech do Evropy, kde naposledy koncertovali během turné k fošně Draw The Line (1977). Turné bylo nadmíru úspěšné stejně tak, jako bylo úspěšné i album samotné. Aerosmith se tak v těch časech stali ještě slavnější a celosvětově uznávanou kapelou, než byli v sedmdesátých letech. A potvrdili fakt, že jsou do dnešních dnů naprosto nejúspěšnějším hudebním arzenálem, který kdy zrodil kontinent za velkou louží. Nejen o tomto vypovídá měrou vrchovatou právě toto multi-platinové, hity natřískané a i po třech dekádách neuvěřitelně vitálně znějící a „napumpované“ elpíčko.

Tracklist:

01. Young Lust

02. F.I.N.E.

03. Love In An Elevator

04. Monkey On My Back

05. Janie´s Got A Gun

06. The Other Side

07. My Girl

08. Don´t Get Mad Get Even

09. Voodoo Medicine Man

10. What It Takes

11. Ain´t Enough

AEROSMITH: PUMP - 1989

 

Vložil: Thomas Landers